neděle 31. prosince 2017

BLEDÝ JEZDEC: Laura Spinney

Znáte největšího zabijáka 20. století?

Název: Bledý jezdec (Španělská chřipka z roku 1918 a jak změnila svět)
Autor: Laura Spinney
Vydalo: Knihy Omega, Nakladatelství Dobrovský, 2017




     Přestože dvacáté století charakterizují dvě světové války, chřipková pandemie, kterou nazýváme španělskou chřipkou, si celosvětově vyžádala více obětí, než obě světové války dohromady. Španělská chřipka probíhala v letech 1918 až 1920. Počet obětí se odhaduje na 50 až 100 milionů, což odpovídá 3 - 5 % z celkové populace. 

     Laura Spinney je britská spisovatelka a novinářka, zabývající se vědou. Její články vychází v The Times, National Geographic, The Economist, Nature, New Scientist, The Daily Telegraph. Laura vydala již dvě knihy v angličtině, prvním je historický román a druhým je současný příběh o duši, která je uvězněná v místě před peklem. Laura pobývala nejen v Británii, ale také ve Francii a ve Švýcarsku. 

    Ve své knize se Laura Spinney vydává po stopách španělské chřipky, aby ukázala, jak se na pozadí rozšiřování nemoci utvářely moderní dějiny. Hlavním cílem této knihy je zachovat důležitost. Důležitost informací o viru španělské chřipky. Španělskou chřipku podle autorky nemůžeme oddělovat od jejího dějinného, geografického a kulturního kontextu. V několika desetiletích, následujících po pandemii, se jejímu průběhu věnovali pouze odborníci na epidemiologii, virologii, historici medicíny a analytici pojišťovacích společností. Tato kniha se snaží shromáždit všechny poznatky a výsledky a soustředit je na jedno místo, aby z nich vytvořila celistvější pohled, který vyobrazuje všechny hrůzy této téměř sto let staré laviny smrti. Španělská chřipka dle autorky ovlivnila vývoj první světové války a zřejmě  přispěla i k druhé světové válce. Díky pandemii španělské chřipky vznikl moderní zdravotní systém a rozvinula se také alternativní medicína. 

     Kniha je rozdělena do osmi oddílů, které na sebe logicky navazují. První oddíl pojednává o nemoci z hlediska historického. Autorka začíná již u Hippokrata, který jako první popsal epidemii "perintského kašle", což byl zřejmě první popis chřipky vůbec. Druhý oddíl popisuje rozšiřování španělské chřipky po světě, všechny jeho vlny a také historické souvislosti. Kdyby se vám zdálo, že autorka nabízí jen holá fakta, tak vás ubezpečím, že kořením celé knihy jsou lidské příběhy a osudy zasazené do pozadí historických událostí. Ve třetím oddíle hledáme důvody, které vedly k tomu, že nemoc byla pojmenována jako španělská chřipka. Čtvrtý oddíl se zabývá tím, jak zamezit šíření viru. V pátém oddíle se autorka věnuje hledání původu španělské chřipky v době, kdy už pandemie pominula. Šestý oddíl popisuje svět po chřipce. Otázka zní: Co po sobě chřipka zanechala? Osmý oddíl, nazvaný Roscoeův odkaz, pojednává o různých mutacích chřipky v současné době. 

     Na tomto místě bych ráda ocenila překlad knihy. Knihu z originálu přeložil Filip Samec. Nejen že si pan Samec skvěle pohrál se slovy a líbí se mi jeho jazykový soulad, uvítala jsem různé poznámky k překladu, kterých je kniha plná a připadají mi potřebné k pochopení různých souvislostí. Obálka, kterou vytvořil Jiří Miňovský, skvěle koresponduje s tématem knihy. 

     Kniha je velice zajímavá a čtivě napsaná. Přestože není typem knihy, kterou bych pro svůj volný čas vyloženě vyhledávala, jsem moc ráda, že jsem ji četla. Dozvěděla jsem se spoustu nových  a zajímavých informací, navíc jsem také mohla prožít spoustu emocí díky příběhům a osudům jednotlivců či párů nebo skupin v době, ve které doslova řádila hrůzostrašná nemoc. Myslím, že si kniha své čtenáře najde nejen v řadách lékařů a historiků, přestože je svým tématem velmi specifická. 

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Omega.

úterý 28. listopadu 2017

PRAHA NOIR: Pavel Mandys

Znáte noir romány?


Název: Praha Noir
Autor: editor - Pavel Mandys
Vydalo: Nakladatelství Paseka, 2016



     Pod pojmem román noir jsem si ještě nedávno nedokázala nic představit. Když jsem narazila na knihu Praha Noir, zajímalo mě, co se za tím francouzským slůvkem "černý" vlastně skrývá. Zjednodušeně řečeno jde o typ detektivního románu, který je charakteristický tím, že děj probíhá současně s vyšetřováním, hlavním hrdinou většinou nebývá detektiv, ale oběť nebo pachatel, děj bývá zpravidla zasazen do "podsvětí" velkoměsta. V anglo-americké literatuře vychází noir-fiction z románů zvaných hardboiled. Tento termín pochází z období 40. let dvacátého století, z příběhů německých a rakouských emigrantů, kteří do Ameriky prchli před nastupujícím režimem. Předchůdcem noir románů byl gotický román. Příběhům ze Střední Ameriky vévodí témata trestné činnosti, vládní korupce, rasových nepokojů, atd.

     Americké nakladatelství Akashic Books vydalo v roce 2004 první sbírku noir povídek umístěných do Brooklynu. Od té doby vznikla celá Noir řada, jejíž sbírky povídek se povětšinou vážou k určitému místu (většinou některému velkoměstu), takže čtenář si může přečíst noir povídky z Bostonu nebo Chicaga, Londýna, Dublinu a od roku 2016 také z Prahy. Soubor povídek v letošním roce vyjde/vyšel také anglicky a zařadí se tak k osmdesáti dalším velkoměstům. Editor Prahy Noir, Pavel Mandys, vybral a oslovil čtrnáct vhodných autorů. Jak sám Mandys shrnul, historie české literární detektivky není příliš bohatá a noir romány se objevují vyloženě sporadicky. Vychází to z české historie. V době, kdy byly noir romány v zahraničí na vrcholu, u nás vládl policejní stát, který pečlivě sledoval, zda jeho represivní složky nejsou v literatuře napadány, očerňovány nebo zpochybňovány. Změnu v přístupu k noir románům přinesla až obliba severských detektivek v několika posledních letech.

     Pavel Mandys rozdělil knihu do čtyř částí podle témat, kterými se povídky zabývají. První část otevírá povídka Tři mušketýři od Martina Goffy, audioknihu čte David Novotný. Ponurý příběh o starých nevyřízených účtech, zkorumpovaných policistech a touze po pomstě, byl skvělým začátkem pro celou knihu. Zaujal mě i další příběh Amatéři od Štěpána Kopřivy, audioknihu čte Viktor Dvořák, z prostředí vietnamské pěstírny marihuany. Vysokou laťku udržel i příběh Miloše Urbana v povídce Mizení na mostě, audioknihu čte Hynek Čermák, který ukazuje jak mohou být "využívány" moderní technologie u policie. Jako naprostý vrchol celé části vidím povídku Jiřího W. Procházky, ve které vystupuje vysloužilý detektiv Robert Štolba, vyšetřující vraždu v povídce Mrtvá holka z Čerťáku. Audioknihu čte Alexej Pyško, který si roli Štolby naprosto "užil". Skvělá volba, byl to vskutku výjimečný zážitek pro posluchače! Zbylé tři části se již od úplného noir tématu více či méně odpoutávají. 

     Pro všechny, kteří si přejí číst pouze noir romány mám tedy smutnou zprávu, zřejmě budete zklamaní, že od celé knihy nedostanete přesně to, co čekáte. Dobrou zprávou pro všechny ostatní budiž informace, že všechny další povídky jsou skvělé, ačkoliv se nedrží přesně předepsaného tématu a nesplňují "noir normu".  Já osobně jsem získala jakýsi přehled o současných českých autorech a informaci o jejich spisovatelském umu. Jsem z toho nadšená. Je samozřejmé, že některé povídky mě bavily více, jiné méně, tak je to v naprostém pořádku. Mezi povídkami nebyla však jediná, kterou bych nevydržela poslouchat. Každá měla něco do sebe. 

     Ve druhé části sbírky, která se nazývá Praha magická a pracuje s židovskou tematikou, vás může zaujmout povídka Ondřeje Neffa - Opunkový kruh nebo Petra Stančíka - Kabinet sedmi probodnutých knih, či Chaima Cigana - Zázračný amulet.  Třetí část sbírky, zasvěcená Stínům minulosti, vzpomíná a vrací se k časům minulým. Kateřina Tučková ve své povídce Život a dílo baronky Mautnicové píše o životě a staré křivdě ve fiktivním rodě Mautniců, Markéta Pilátová v povídce Všechny starý převleky pracuje s tématem restitučního sporu a Michal Sýkora napsal skvělou detektivku Percy Thrillington. Poslední čtvrtá část sborníku patří povídkám nazvaným V ohrožení. Zde se vás snaží zaujmout Michaela Klevisová s povídkou Lepší život, Petra Soukupová s povídkou Další nejhorší den, Irena Hejdová s povídkou Olda č. 3 a celou sbírku povídek uzavírá Petr Šabach v povídce Večer tříkrálový aneb cokoli chcete. 

     Velmi povedená je také grafická úprava knihy. Knihu zatím nevlastním, pouze jsem ji prolistovala. Ráda bych se ale věnovala také audioknize, kterou připravilo nakladatelství OneHotBook. Jelikož jsem všechny povídky poslouchala, musím pochválit výběr jednotlivých interpretů, kteří svým přednesem dokáží posluchače naprosto pohltit. 

A jen pro přehlednost vypíši jednotlivé povídky i s jejich interprety:

Kateřina Tučková: Život a dílo baronky Mautnicové - čte Hana Maciuchová
Miloš Urban: Mizení na mostě - čte Hynek Čermák
Michaela Klevisová: Lepší život - čte Jan Vondráček
Ondřej Neff: Opunkový kruh - čte Martin Myšička
Markéta Pilátová: Všechny starý převleky - čte Jan Vlasák
Petr Šabach: Večer tříkrálový aneb cokoli chcete - čte Jaromír Dulava
Martin Goffa: Tři mušketýři - čte David Novotný
Jiří W. Procházka: Mrtvá holka z čerťáku - čte Alexej Pyško
Michal Sýkora: Percy Thrillington - čte Petr Stach
Irena Hejdová: Olda č. 3 - čte Martina Hudečková
Štěpán Kopřiva: Amatéři - čte Viktor Dvořák
Petra Soukupová: Další nejhorší den - čte Pavla Beretová
Petr Stančík: Kabinet sedmi probodnutých knih - čte Lukáš Hlavica
Chaim Cigan: Zázračný amulet - čte Jan Dolanský 


sobota 25. listopadu 2017

Rychleji mluvit nedokážu: Lauren Graham

A vás ten konec uklidnil? ☺

Název: Rychleji mluvit nedokážu
             Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
Autor: Lauren Graham
Vydalo: Nakladatelství Motto, 2017


     Na vydání této knihy v češtině určitě netrpělivě čekali všichni milovníci Gilmorových děvčat. V originále byla kniha vydaná před rokem, také koncem listopadu. Měla vyjít ve stejný den, kdy internetová televize Netflix spustila nové díly Gilmorových děvčat - přesně před rokem, 25. listopadu 2016. I já, jako milovnice tohoto seriálu (ano, moje další guilty pleasure), jsem si pořídila měsíční předplatné televize Netflix, abych mohla nové díly "Gilmorek" zhlédnout. Navazující díly Gilmorových děvčat - A Year In The Life (Rok v životě) se stávají ze čtyř devadesáti minutových dílů, pojmenovaných podle ročních období, přičemž série začíná Zimou. Již dlouho před spuštěním nových dílů seriálu se na fanouškovských webech (ať už českých či (většinou) zahraničních) debatovalo především o dvou věcech: 1. s kým Rory nakonec skončí? Pro zasvěcené: S Deanem? S Jessem? S Loganem? nebo s někým úplně jiným/novým? 2. co jsou ta zprofanovaná čtyři poslední slova?

     Lauren Graham dnes působí jako herečka, spisovatelka a dokonce i producentka. Známá je především rolemi ve dvou kultovních seriálech - Gilmorových děvčatech jako matka Lorelai Gilmorová a ve Famílii, kde hraje také matku, Sarah Bravermanovou. Lauren si zahrála také v několika filmech, z nichž nejznámější jsou Santa je úchyl nebo Božský Evan, atd. Lauren je také autorkou knihy Jednoho dne, možná..., která se stala bestsellerem New York Times. Vystudovala angličtinu v bakalářském studiu na Barnard College a herectví v magisterském studiu na Southern Methodist University. Žije střídavě ve svém bytě v New Yorku a ve svém domě v Los Angeles. 

     Začátek knihy působí jako autobiografie. Herečka čtenáře provází svým dětstvím, vzpomíná na veselé zážitky a na svého tatínka, se kterým zůstala po rozvodu rodičů. S Lauren zpětně prožijeme její nesnadné začátky v New Yorku, ocitneme se sní na studiích na Barnard College a okusíme s ní také její perné herecké začátky. Lauren otevřeně popisuje svůj život bez partnera, nechápavé poznámky okolí i zřejmé důvody, které vedly k tomu, že se usadila až mnohem později než bývá zvykem. V knize se Lauren věnuje také seriálu Gilmorova děvčata. Snaží se se čtenáři projít všech sedm původních sérií ze svého úhlu pohledu. Občas si na některý díl nebo scénu přímo vzpomene a něco zajímavého se k ní dozvíme. Fanoušci, věděli jste, že oblečení Lorelai z první série GG bylo z Laurenina vlastního šatníku? Vzpomínky na nové natáčení seriálu jsou čerstvější, čtenář se dozví více informací přímo "z placu" a to především díky výňatkům z Laurenina deníku, do kterého nám bylo povoleno nahlédnout. Zápisky v deníku jsou natolik emotivní, jak emotivní jen může být návrat do "ospalého městečka" po devíti letech. Fanoušci rozumí. Kniha je doplněna o několik černobílých fotografií.

     Pokud jste vášnivým fanouškem Gilmorových děvčat, knihu si jistojistě pořídíte bez ohledu na jakoukoliv recenzi. Pokud jste milovníkem autobiografií, kniha vás také nemá čím zklamat, bohužel však ani čím překvapit. Kniha báječně popisuje Laurenino dětství, její první divadelní role na střední škole, její dospívání a také její studijní léta. Dále mi však chybí větší přehlednost a usazení. Kromě několika kapitol o Gilmorových děvčatech a Famílii se čtenář nedozví téměř nic o jiných Laureniných rolích, ať už seriálových, filmových nebo těch divadelních. Osobně bych uvítala také více fotografií v lepší kvalitě. Z tohoto pohledu hodnotím knihu jen jako lehce nadprůměrnou. Já jsem však opravdu vášnivým fanouškem Gilmorových děvčat a z tohoto úhlu pohledu jsem byla knihou víceméně zklamaná, Stejně jako novými díly seriálu. Co se původní sedmidílné série týče, nedozvěděla jsem se vůbec nic, co bych doposud nevěděla, tedy kromě již zmíněné informace o šatníku Lorelai. Naopak, co se nových dílů "Gilmorek" týče, jsem přesycená Laureninými emocemi a informacemi o neznámých jménech, které do seriálu dostala ať už jako komparz nebo postavy pro menší role. Čekala jsem nějaké zajímavé informace z natáčení, něco víc, než jsem si přečetla k seriálu v novinách a na různých webech, také více fotek z "místa činu". Chyběl mi větší vhled do seriálu, zacílení, hloubka. Místo toho jsem dostala povrchní povídání o lidech, kteří se na natáčení "mihli". 

     Pokud toho mohu využít, bez spoileru bych také ráda napsala své zklamání nad novými díly seriálu. Vrátit se do Stars Hollow bylo skvělé, místo se mi moc líbí a mám to tam moc ráda. Bylo prima vidět "staré známé" tváře, i když o téměř deset let starší - je to jako potkat starého spolužáka po dlouhé době. Bohužel, v seriálu mělo všechno punc vzpomínek na staré časy. Mě zajímal vývoj postav, kam za těch několik let odloučení došly? Ale jako bych všechno už kdysi dávno viděla. Autoři se snažili ukázat (nebo dokázat?), že všechno je jako dřív, jenže opakovaný vtip už prostě není vtipem. Nečekalo na mě nic nového. A popravdě mě postava Rory, které jsem si pro její racionální uvažování a jisté životní směřování vždycky vážila, vážně zklamala. Kam se poděla ta prima holka, která toho toužila tolik poznat, tolik procestovat a pracovat pro nejlepší noviny světa? Na druhou stranu postava Lorelai mě trochu uklidnila. Máma konečně našla samu sebe. Konec série není vůbec špatný. Sice jsem jej nečekala, ale dojal mě (píši o těch posledních čtyřech slovech). Nakonec použiji znovu větu z Laurenina deníku: "A vás ten konec uklidnil?" Mě ano, stačí. Kruh se uzavřel. Další sérii už prosím nenatáčejte. 

A co vy? Jste milovníky GG? Viděli jste novou sérii? 

pondělí 20. listopadu 2017

Rok v Provenci: Peter Mayle

A jak se žije v Provenci?


Název: Rok v Provenci
Autor: Peter Mayle
Vydalo: Nakladatelství Olympia, 2005
Poslouchala jsem jako audioknihu z Audiotéky, četl Pavel Chovanec.


     Peter Mayle je sice narozen v Brightonu, v Anglii, jako nejmladší ze tří dětí, vyrůstal však s rodinou na Barbadosu, kam byl jeho otec po druhé světové válce vyslán jako zaměstnanec ministerstva zahraničí. Peter se v 16 letech, po absolvování školy, vrátil do Anglie. Začal pracovat jako účetní. Ve dvaceti letech se přestěhoval do Spojených států amerických, kde pracoval jako textař, copywriter a později jako manažer v reklamní agentuře. Po letech se vrátil do Anglie, kde se soustředil na psaní knih. Psal naučné knihy nejen o sexuální výchově - pro děti i mladistvé. O několik let později se se svojí ženou usadil v kouzelné Provence, jejímuž kouzlu podlehl. Společně s manželkou zrekonstruovali starou zemědělskou usedlost v Lubéronu. 

     Rekonstrukce domu, seznamování se svéráznými sousedy, s místními zvyky, se skvělým místním jídlem, s občasným nevyzpytatelným počasím a zimním přívalem mistrálu, se stala hlavním tématem knihy. Děj knihy nikam nespěchá a je srovnatelný s poklidným životním tempem v prosluněné Provence. Je to nádherná zvlněná krajina provoněná nejen levandulí, ale také výborným vínem světoznámých značek a různými kulinářskými specialitkami včetně nadpozemsky chutnajících a astronomicky drahých lanýžů, které je dobré hledat jen s kvalitními holínkami na nohách. 

     Kniha jistě není určena všem čtenářům. Každý, kdo v knize čeká napětí a děj plný zápletek, bude zklamán. Kdo se však touží alespoň na chvíli přenést do klidné a pohodové oázy jihovýchodní Francie, budiž vítán. Kniha je také plná dobrého jídla, tudíž by ji neměl vynechat ani žádný labužník. Doporučila bych ji také všem, kterým se líbí zvučná francouzština (nebo s výukou francouzského jazyka začínají), neboť dílo je prošpikováno spoustou francouzských slovíček a slovních spojení. Mně ta spousta francouzštiny při poslechu trochu rušila, protože jsem neměla vždy po ruce slovník, ne vždy jsem dokázala význam odvodit z kontextu a francouzsky bohužel neumím. Co se audioknihy týče, ráda bych vyzvedla skvělý přednes Pavla Chovance, který čtení dodal jiskru a šmrnc! Čtení naprosto přizpůsobil tempu a charakteru knihy, takže knihu svým výkonem absolutně povýšil. Svým hlasem a dokonalým přednesem dokázal skvěle vyburcovat a podnítit moji fantazii. 

     Knihu doporučuji ke čtení buď na odpočinkovou dovolenou nebo do propršených, mlhavých podzimních dní, protože děj vás přenese do sluncem zalitých kopců a údolí malebné krajiny. Rozhodně knihou neopovrhujte, neboť za ni autor získal v roce 1990 prestižní cenu British Book Awards pro rok 1989 za nejlepší cestopisnou knihu.

pondělí 6. listopadu 2017

Šlehačková oblaka: Tereza Salte

Věříte, že si můžete splnit své vlastní sny?


Název: Šlehačková oblaka
Autor: Tereza Salte
Vydalo: Nakladatelství Motto, 2017



     Knihu se sladkým názvem napsala mladá, sympatická, všestranně nadaná (blogerskému světu známá) Tereza, která téměř denně přispívá na svůj blog Tereza In Oslo. Na Terezin blog jsem narazila náhodou před téměř třemi lety. Chtěla jsem číst o lidech žijících v cizí zemi, dozvídat se o kulturních rozdílnostech a podivnostech jiných národů, proto se mi tento blog jevil jako jeden z těch, které by mě zajímavými pikantnostmi mohly zásobovat. Blog jsem zprvu četla pravidelně, později jsem ve čtení ale ustala, protože se naše obzory doslova míjely, navíc jsem na pravidelné čtení neměla po narození Čmeláčka už tolik času. Čtení Terezina blogu mi občas přišlo totálně přeslazené, nebála bych se říct až příliš sluníčkové pro můj stereotyp s malým miminkem. Po čase jsem si však uvědomila, že mi ten neuvěřitelný elán a pohoda, která z Terezina blogu přímo sálá, jednoduše chybí. V tom asi tkví to kouzlo, díky kterému Tereza už dvakrát vyhrála cenu, která se uděluje šikovným blogerům. Tereza se ve svém životě věnovala hraní na klavír, na housle, vystudovala náročné pražské gymnázium, bakalářský obor politologie na Karlově univerzitě a také magisterský obor na Univerzitě v Oslu. Navíc k tomu všemu je výbornou atletkou, která to dotáhla až do norského národního atletického týmu, kde také vyhrávala soutěže. A jako bonus - skvěle píše... Terezko, klobouk dolů před Vaším úsilím! ☺ (Mimochodem, blog už zase čtu celkem pravidelně a na články, které se dnes už týkají i malého miminka, se vždycky moc těším, přestože rozhodně nejsem cílová skupina a svůj život žiji naprosto odlišným způsobem.)

     Kniha je vlastně takovou autobiografií mladé slečny, která se vydala hledat do cizí země své štěstí a také samu sebe. Tereza popisuje své vzlety (třeba když ji na poslední chvíli vzali na univerzitu, když ji její norský snoubenec požádal o ruku, když procestovala Afriku a užila si to na safari nebo když se vdávala), ale také své pády (když se zranila a nemohla soutěžit, když začínala v Norsku se svou první brigádou, když jí chyběly peníze, když nemohla přes půl roku najít žádnou práci, když jí neprodloužili smlouvu v práci jejích snů). Moc ji obdivuji (a vlastně jí i děkuji) za to, jakým způsobem popisuje svou obrovskou životní ztrátu, kterou osobně považuji za druhou nejhorší v lidském životě, která se však bohužel bez výjimky týká nás všech. 

     Kniha se mnou souzní ve svém poselství, které z ní cítím a tuším, že v tom jsme s Terezou na jedné lodi, protože to stejné tvrdím všem svým žákům každý rok neustále dokola... Kniha motivuje mladé (ale třeba i starší a pokročilé), aby se snažili splnit si své malé i větší sny, také však, aby se jen tak jednoduše nevzdávali hned při prvním neúspěchu. Začít žít svůj život téměř od nuly v cizí zemi, jejíž jazyk ještě ani tak dobře neovládáte, je neskutečně těžké a ani skvělá angličtina člověka leckdy nezachrání. Člověk, který něco takového nezkusil, si neumí tu zátěž vůbec představit. Navíc, na člověka v zahraničí dolehne stesk po domově, po rodině, po přátelích a také svých starých stereotypech. 

"Vy především musíte věřit sami sobě a poslouchat to svoje já. Nemám recept na šťastný život. Pro každého totiž ten šťastný život znamená něco jiného. Šťastní dokážeme být teprve tehdy, když poznáme sami sebe a to, co nás šťastnými opravdu dělá. Každý jsme unikát. A každý občas potřebujeme několikrát v životě zabloudit, spadnout a nabít si nos, abychom pochopili, co se nám život snaží naznačit..."

     Kniha je napsána velice čtivě a přes všechny prožité pády také ohromně pozitivně. Z každé stránky na vás dýchá skandinávská pohoda, norský životní stereotyp, jednoduše to jejich vlastní hygge, které je většině z nás naprosto cizí. Líbí se mi upřímnost, kterou Tereza vnesla do popisu norského životního stylu, a to především proto, že jej popsala přesně podle svých pocitů - jak kladných, tak záporných. Zpočátku jsem měla trochu obavy, zdali na mě kniha nebude moc sladká, už ten název - jakmile jsem však pochopila, že šlehačková oblaka nesouvisí  s Terezinými vzlety, právě naopak, souvisí s její mámou, které je kniha také věnovaná, pochopila jsem mnohé. Velice mě oslovilo cestování po Africe a Terezino vnímání zdejších domovů pro děti. Asi nejvíce se s Terezou rozcházím v náhledu na to, jak mají být některé věci "dokonalé" či "dokonale naplánované". Ale to je samozřejmě v pořádku, každý jsme jiný a byla by nuda, kdyby se všem líbily stejné věci. 
     V knize najdete spoustu krásných, černobílých ilustrací od Lucie Jelínkové. Obrázky souvisí s textem, většinou je na nich znázorněná samotná Tereza, Tereza společně s manželem nebo jejich život v Norsku. Ilustrace jsou opravdu zdařilé a do knihy se skvěle hodí. A pokud jste samotnou knihu ještě neviděli, tak obálka vypadá přesně jako šlehačková oblaka, ze kterých se na vás jistojistě dívá ta vaše nejkrásnější a nejlepší žena na světě... 

     Osobně knihu doporučuji všem, kdo mají rádi zajímavé životopisy mladých lidí, doporučuji ji všem mladým lidem, kteří se právě odhodlávají plnit si své sny (zároveň vás varuji, opravdu je možné si své sny splnit, ale vyžaduje to skutečně velké úsilí) a také všem, kdo rádi nakukují do životních "osudů" jiných lidí (jako to dělám například já). 






sobota 4. listopadu 2017

Čmeláčkova knihovna - říjnový knižní nášup

... našimi novými kamarády se v říjnu stala štěňátka Toník a Čertík, která se vydala na výlet po velkém statku, kde se narodila, setkali jsme se se dvěmi veverkami, hledajícími si jídlo na zimu a také s kačenkami a jinými zvířátky, žijícími v rybníku, při čtení jsme potkali zvířátka v lese, která společně táhla za jeden provaz, poprvé jsme slyšeli o bozích, polobozích a lidech z bájí starověkého Řecka, potkali jsme vílu Matku přírodu a stromy, rostliny i zvířata, o které pečuje a nakonec také skřítka Medovníčka, našeho starého známého kamaráda...




... v knize První čtení o zvířátkách s velkými písmeny autorky Ute Haderleinové, s ilustracemi Boba Bamptona, které vydalo nakladatelství Svojtka & Co., jsme se seznámili s dvojicí neposedných štěňátek, která se vydala na průzkum statku, prožili jsme s nimi jeden celý den a seznámili se s dalšími zvířátky, obývajícími s nimi statek, prožili jsme den v lese se dvěma hbitými veverkami a zavítali k rybníku, kde se chystala velká kachní slavnost na oslavu narozenin...




... kniha Jeden za všechny, všichni za jednoho od nakladatelství Thovt, s. r. o., jejíž autorkou je Brigitte Weningerová a ilustrátorkou Eve Tharletová, pojednává o zvířátkách, která se spolu vydala objevovat svět. Slabosti jednotlivců jsou vyrovnány přednostmi druhých. Myška má bystrý rozum, krtek se umí orientovat čichem, žabák je výkonný sportovec, ježek se stal dobrým ochráncem a kos je rozený mluvčí. Každý je přijímán druhými takový, jaký je - jak se svými přednostmi, tak také s nedostatky. Přijetí a tolerance jsou základem jejich přátelství, kde opravdu platí Jeden za všechny, všichni za jednoho...





... kniha Staré řecké báje a pověsti, převyprávěná a dětskému světu přiblížená Alexandrou Niklíčkovou, s ilustracemi Petra Bauera, kterou vydalo nakladatelství Sun, s.r.o., pojednává o klasických bájích a pověstech ze starého Řecka... pro Čmeláčka je kniha na pochopení ještě stále dost těžká (také díky jménům a názvům), takže jí opravdu spíš listujeme a já v několika větách povídám o obrázcích a obsahu té které báje (výborné cvičení také pro mě ☺)... 






... Pohádky matky přírody od Jaroslavy Lainesové, s ilustracemi Miroslavy Kolářové Šulcové, vydané nakladatelstvím Albatros media, a.s., jsou knihou plnou odpovědí na zvídavé dětské otázky ohledně života v lese. Poutavé příběhy o přírodě, kde všechno funguje tak, jak má, zásluhou Matky přírody, která neustále řeší menší i větší potíže zvířátek i rostlin, nám přiblíží nejen život v lese, ale také nás navede k odpovědím na otázky, které děti tolik zajímají...





... knihy o Medovníčkovi se staly stálicemi v naší knihovně už téměř před rokem, kdy se nám náhodou dostalo do ruky leporelo s básničkou o skřítkovi, který ztratil klíček... rádi si čteme skřítkova dobrodružství, líbí se nám jeho sepětí s přírodou, to jak jí pomáhá a záleží mu na blahu všech zvířátek i rostlin... kniha Medovníček detektivem od Jana Lebedy, s ilustracemi Zdeňky Študlarové, které vydalo nakladatelství Brána, je další knihou o skřítkovi do naší sbírky... zatím jsme teprve na začátku čtení, máme za sebou dva detektivní příběhy a Čmeláčka příběhy zatím opravdu baví... 







Hezké listopadové čtení všem! 

sobota 21. října 2017

Chata v jezerní kotlině: Jaroslav Foglar

Máte svého nejlepšího kamaráda, který za vámi stojí a dá vám druhou šanci, přestože ho zklamete?


Název: Chata v jezerní kotlině
Autor: Jaroslav Foglar
Vydalo: Nakladatelství Olympia, 1998 - 7. vydání knihy


Jaroslav Foglar byl významný český spisovatel knih pro mládež, osobnost skautského hnutí a pod svým skautským jménem Jestřáb vedl chlapecký oddíl (zprvu skautský) Pražská dvojka. Většinu svého života zasvětil mládeži. Jeho literární doménou jsou příběhy chlapeckého klubu Rychlé šípy, knihy Hoši od Bobří řeky, Přístav volá, Záhada hlavolamu, atd.

Hlavním námětem knihy je bezesporu přátelství. Není jednoduché opravdového přítele, který za vámi stojí v dobrém i zlém, v životě najít. Pavel Zeman je přesně takovým přítelem, kterého by si leckdo přál. Pavlův život se změnil po smrti otce - známého boxera. S maminkou se odstěhují na venkov, maminčina rodného místa, kam Pavel zpočátku nemá šanci zapadnout. Při svých osamocených toulkách krásnou přírodou za městem, kde se cítí šťastný a svobodný, nalezne Pavel skalnatou rokli s jezírkem, kterou pojmenuje Jezerní kotlina. Potkává se tam s Ludvou, spolužákem, který má naprosto jiné zájmy než ostatní chlapci. Zprvu se nemohou dohodnout, ale nakonec uzavřou pevné přátelství, stráví v Jezerní kotlině celé léto a dokonce si staví i srub. Po prázdninách se ovšem všechno změní, Ludva si najde jiného kamaráda a zklamaný Pavel se rozhodně chodit do Jezerní kotliny sám. Náhodou objeví květinku, kterou předtím nikdy neviděl a díky lékárníkovi, který mu prozradí, že je to drahocenný šafrán, přijde na kloub jedné dávné historii. Najdou k sobě chlapci opět kamarádskou cestu? Pozná Ludva, co v Pavlovi ztratil?

Kniha je především určena pro mládež, ale zavzpomínat na své dětství/mládí mohou i starší čtenáři.  Věřím, že kniha má světu mnohé co říct. Těžko říct, zda si současný mladý čtenář svou cestu ke knize najde, protože život je momentálně úplně jinde než byl v padesátých letech minulého století. Každopádně "foglarovky" patřily mezi moje nejmilejší dětské knihy, hltala jsem příběh z Jezerní kotliny, stejně jako příběhy Rychlých šípů a držela jsem pěsti při plnění bobříků u Bobří řeky. Líbila se mi ta nespoutaná volnost a svoboda, kterou chlapci měli, byť pod vedením dospělého vedoucího. Já jsem ve svém dětství zažila spíše organizované akce s plánem, takové divoké poznávání přírody a vlastní zodpovědnost za své činy a spolehnutí se na blízké kamarády, jsem jako dítě nezažila, proto se mi tak moc líbilo o tom číst... :) 

Knize se dostalo několikerého vydání, to poslední vyšlo teprve nedávno, což mě vede k myšlence, že kniha má čím oslovit i dnešní mladou generaci, které musí připadat takové toulání se přírodou, táboráky a život bez připojení (se) k síti, naprosto neuvěřitelné... ☺

K recenzi ze všech mnou přečtených knih od pana Foglara jsem si vybrala právě Chatu v jezerní kotlině, ačkoliv mnohem známější a sledovanější, zfilmované jsou příběhy Rychlých šípů a Záhada hlavolamu - s fenomenálním ježkem v kleci. Chata v jezerní kotlině je mou další srdcovou dětskou knihou (společně s Hochy od Bobří řeky) zřejmě především kvůli silným emocím a pravému přátelství,  kvůli souznění s kusem krásné přírody, nelehkými osudy a tajemstvím. K přečtení doporučuji všem, kterým se kniha ještě nedostala do rukou... ☺

neděle 15. října 2017

O MAŠINKÁCH (Pohádky na kolejích): Jiří Kahoun

Název: O mašinkách - Pohádky na kolejích
Autor: Jiří Kahoun
Ilustroval: Jiří Fixl
Vydalo: Nakladatelství Albatros






Anotace:
Mašinky a vlaky, semafory taky, výpravčí i závory, taky myšky na poli... Nevěříte? Tak se rychle přesvědčte! Naše knížka je plná vláčků - od nejstarších po Pendolino, ale v příbězích nechybí ani děti, trpaslíčci a zvířátka. A všechno se vesele točí kolem kolejí...


Můj pohled:
Knihu dostal Čmeláček k narozeninám. Protože je opravdový vlakový fanda, knihu o vláčcích si hned oblíbil a stala se tudíž naší večerní stálicí. Všechny povídky jsme přečetli již několikrát. Mezi naše nejoblíbenější patří povídka Princezna, Křivoklátský expres, Kolozubka, Drak Sázavák a Pendolino. Ale i ostatní pohádky jsou krásné a mají své kouzlo. 
Osobně se mi moc líbí grafické zpracování knihy. Panu Šedivému se dílo opravdu povedlo. Čmeláček ocenil koleje vedoucí každou stranou knihy, doprovázené tu tunelem, tu semaforem nebo projíždějícím vláčkem, značkou, atd.  V knize se děti dozví zábavnou formou několik odborných termínů, týkajících se toho, co se děje kolem kolejí. Kniha obsahuje vše, co osloví malého "čtenáře", pro kterého především je určena. 
Knihu doporučuji všem rodičům, jejichž děti mají rádi cestování vlakem a příběhy o vláčcích nebo o lidech na dráze pracujících. 






úterý 10. října 2017

Čmeláčkova knihovna - knižní nášup v září

... v Albertu probíhala opět velká knižní nadílka za nasbírané body...
... jedna moc hodná kolegyňka nás zásobila všemi lístky, tak jsme měli bohatou nadílku...
... upřímně, knížky jsou o hooodně tenčí, než byl ten první běh v roce 2014... ubylo obrázků a ilustrací... text v podstatě odpovídá, u Malého prince jsem si všimla jiného překladu, než jaké máme doma z dob mého dětství... ale jak se říká, darovanému koni na zuby nehleď, my jsme za každou knížku mooooc šťastní! :) Malou čarodějnici, která byla mým nejoblíbenějším dětským večerníčkem, jsem si vždycky přála pořídit... :)
... některé jsou na Čmeláčka ještě hodně složité, ale aspoň o nich má přehled a ví, že existují... já osobně jsem  hloubku Malého prince docenila až na střední škole...