pondělí 27. února 2017

CANTERBURSKÉ POVÍDKY: Geoffrey Chaucer

Název: Canterburské povídky
Autor: Geoffrey Chaucer
Vydalo: Academia, 2010


Anotace:
Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách. Jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejich obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.

.......................................................

Můj pohled:
Canterburské příběhy jsou psané čtivou formou na to, kdy a kde byly sepsány. Jedná se o nedokončené Chaucerovo dílo. Jeho plánem bylo napsat 120 příběhů od 30 poutníků, zvládl však napsat jen čtvrtinu. Příběhy pokrývají všechny žánry a styly, které literatura nabízela. Příběhy jsou situované do okolí Londýna a reprezentují svou dobu i lidi, kteří v ní žili. Chaucer se během poutní cesty ze Southwarku do Canterbury (katedrály, která je nazývána také Anglickým Jeruzalémem, v níž byl zavražděn biskup Thomas Beckett). Poutníci všech sociálních tříd a všech profesí se schází v hostinci Southwark Tabard In, odkud dále pokračují společně poutní cestu. Příběhy ukazují život, práci a celkově problémy lidí, kteří žili na konci 14. století. 


Geoffrey Chaucer:
Geoffrey Chaucer byl anglický středověký básník, uznávaný jako první literární osobnost v Anglii. Narodil se v měšťanské rodině obchodníka s vínem. Od mládí byl spojen s dvorskou službou jako páže, voják, dvořan, diplomat a úředník. Působil postupně ve službách Edvarda III., Richarda II. a Jindřicha IV. Vzhledem k diplomatickým posláním pobýval ve Francii a Itálii, kde se seznámil se soudobou italskou literaturou jako byli Dante, Petrarca a Boccaccio. Pochován byl ve Westminsterském opatství a jeho hrob se stal zárodkem pozdějšího "koutku básníků".

sobota 25. února 2017

DÍVKA VE VLAKU: Paula Hawkins

Název: Dívka ve vlaku
Autor: Paula Hawkins
Vydalo: Vydavatelství Ikar, 2015

Anotace:
Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje. Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak. Krátce na to se Rachel dozví, že se "její" Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem...

..................................

Knížku bych ohodnotila čtyřmi body z pěti. Děj je popisován z pohledu tří dotčených žen, což byla zajímavá změna, která mě v ději nerušila i přes to, že jsem si musela pokaždé uvědomit, kde vlastně chronologicky jsem. Myslím, že mě to udržovalo v neustálém střehu. Začátek (tak první půlka knihy) na mě působil tak trochu zpomaleně. Nic moc se nedělo, jen Rachel, jejíž portrét byl vystižen fakt perfektně, věčně nasávala alkohol. Kdybych knihu četla před pár lety, zřejmě bych Rachel odsoudila, že je prostě neschopný slaboch, co si neumí poradit s vlastním životem. Protože ale stárnu a setkávám se s různými životními dramaty svými i jiných lidí, přestala jsem být na ostatní tak přísná (u sebe to zatím neumím pustit úplně) a dokážu pochopit, že člověk občas musí padnout až na úplné dno, aby se sebou dokázal "něco" udělat, aby dostal nový impuls. I přesto mě Rachelino pití během čtení trochu vyvádělo z míry a občas jsem jen zakroutila hlavou. První půlku knihy jsem četla dva dny po kouskách, jak čas dovolil, druhou půlku jsem přečetla během včerejšího večera, nemohla jsem ji odložit a rozuzlení bylo opravdu nečekané, závěr vyloženě gradoval. Přestože mi konec přijde tak trochu nereálný, myslím, že kniha končí v rámci možností dobře. Rachel držím pěsti, aby se konečně v životě našla a zažila to opravdové štěstí s vlastními dětmi.




úterý 21. února 2017

PUSTINA: Štěpán Hulík

Název: Pustina - miniseriál (Wasteland pro festival v Torontě)
Autor scénáře: Štěpán Hulík
Režie: Ivan Zachariáš, Alice Nellis
Natočeno pro HBO Europe


Anotace:
Dramatický příběh začíná událostí, která změní život všem členům semknuté vesnické komunity v severních Čechách.
Když se starostka Pustiny, Hana Sikorová, ocitne na vrcholu svého boje proti velké těžební společnosti, která se chce dostat k velkým zásobám hnědého uhlí a nabídnout obyvatelům obce vysoké odstupné výměnou za opuštění jejich domovů, zmizí její čtrnáctiletá dcera Míša. Pátrání po dceři Hanu po letech mírumilovného soužití s ostatními přivede k pochybnostem ohledně celé komunity, která se pod vlivem událostí začíná rozpadat a ukazovat svou pravou tvář.

.........................................

Musím poctivě napsat, že mě seriál zcela pohltil... obětovala jsem i spánek, abych to celé dokoukala. Jsem ráda, že jsem všech osm dílů mohla zhlédnout najednou, protože čekat každý týden na jeden díl, by mě asi připravilo o ten správný prožitek, adrenalin a všechny najednou prožité emoce. Nejsem nijak velký filmový nadšenec, několik zásadních filmů jsem viděla, ale dávám raději přednost knize před filmem (i když existuje několik (na prstech jedné ruky spočitatelných) výjimek). Pustina však v sobě skrývá krimi zápletku dohromady s lidskými osudy a rodinnými dramaty a psychodramata mě vždycky osloví. Navíc, příběh okořeněný prostředím "pasťáku" je mi z nějakého důvodu blízký, už kvůli mé původní profesi. 

Přestože jsem až do poslední chvíle doopravdy netušila, kdo za zmizením čtrnáctileté Míši vlastně stojí, už od třetího dílu jsem měla v hlavě načrtnuté čtyři linie, kterými by se seriál mohl ubírat. Jedna z mých domněnek se potvrdila, i když důvody dívčina zmizení byly jiné, než jsem předpokládala. Možná za těmi pohnutkami stály mnou myšlené důvody, ale v seriálu to nebylo do takové hloubky rozvedeno. Nicméně série byla natočená tak bravurně, že i já sama jsem o svých nápadech pochybovala a v některých chvílích jsem ze zmizení obviňovala kde koho, dokonce i mírumilovného manžela místní hospodské. 

Velice ráda bych vyzvedla herecké výkony. Bezkonkurenční postava otce rodiny Sikorových ztvárněná nezapomenutelným Jardou Duškem neměla chybu. Stavím ho ve svém žebříčku na nejvyšší místo společně s do této doby nepřekonatelným panem Kodetem v Pelíšcích. Hanu Sikorovou bravurně zahrála Zuzana Stivínová, výborně hráli i staří známí Eva Holubová, Miroslav Vladyka i mladí známí včele s Eliškou Křenkovou, Janem Cinou a dalšími. Výborně svou roli zahrál i "Pásek" alias Oskar Hes, překvapením byl Leoš Noha v roli vyšetřujícího, kterému jsem ve tváři nevyčetla ani náznak toho, co bude následovat.

Na závěr bych ráda dodala, že v celé sérii se kolem hlavního příběhu ve spirále točí ještě několik dalších linií, které jsou zdánlivě nepropojené, ale často se prolnou nebo protnou. Všechno souvisí se vším. Pokud se vám zdá prostředí "pasťáku" syrové, pak vězte, že je to realita. Osobně si myslím, že prostředí, jak bylo v nápravném ústavu vyobrazené, odpovídá prostředí, ve kterém se pohybuje spousta "dětí ulice" ve velkých městech, není to jen výsada "pasťáků". Jeden se nestačí v patnácti rozkoukat a už v tom jede, potom je zatraceně těžké z kolotoče vystoupit. Nehledě na to, že se o vás stejně nikdo tolik nezajímá.

Minimálně tisíckrát mě během sledování napadalo, že něco takového bych jako matka nikdy nechtěla zažít a že musím dělat všechno proto, abych svým dětem rozuměla a neztratila s nimi "kontakt". Snad poprvé jsem si uvědomila, že není v rodičovské moci dítě od všeho uchránit a stačí maličkost a rodič je úplně mimo hru... 

Po zhlédnutí seriálu jsem nepociťovala smutek nebo depresi (jak mě předem varoval manžel), možná spíš hořkost, kam až může situace vést, když nikdo nemá zájem rozkrývat svoje slabá místa...

Napadla mě jen jedna malá výtka k celému seriálu... napadla mě ale až s denním zpožděním. Vůbec nechápu, že na tu poslední, správnou, stopu po zmizelé (nevím, jak to jinak napsat, abych nic neprozradila), přišel jako první její otec společně se mnou (☺) a ne policie... to mi přijde jako blbost, že by to jen tak zabalili a dál se tímto směrem nevydali... Co myslíte vy, co už máte zhlédnuto?

DOPORUČUJI zhlédnutí všem a přeji pěknou podívanou... :) Podle mě zatím česká média lepší seriál nenatočila! :)

pátek 17. února 2017

KUCHAŘKA ZE SVATOJÁNU: Eva Francová

Název: Kuchařka ze Svatojánu
Autor: Eva Francová
Vydalo: Nakladatelství Motto, 2014

Anotace:
Být ženou, vládkyní krbu, vyžaduje víc než jen vařit. Být ženou znamená dávat a udržovat život v mnoha podobách. Zahřívat svou rodinu ohněm v kamnech i bezpodmínečnou láskou. Být opěrným sloupem, laskavou jistotou, která trvá bez ohledu na zmatek tam venku. Zdaleka nejde jen o jídlo, ale i k němu je třeba přistupovat vědomě. Dobře uvařit neznamená jen se chutně najíst, "dobře" by mělo být nejen na jazyku, ale v celém těle, v mysli, na Zemi. Být ženou a pravou vládkyní krbu znamená dělat svět lepším místem pro všechny. Eva Francová je výtvarnicí na volné noze, která se rozhodla opustit město a žít se svou rodinou uprostřed přírody ve Svatojánském Újezdu nedaleko Jičína. Mnoho fanoušků si získala nejen originálním přístupem k vaření a novými, vždy vyzkoušenými a ověřenými recepty, ale i neuvěřitelným klidem a pohodou, které čtenářům předává prostřednictvím svého blogu.

............................................................

Myslím, že všechno podstatné již bylo napsáno. Kuchařka je skvělá a rozhodně její koupi všem doporučuji. Kromě skvělých receptů obsahuje také povídání, které pohladí na duši. Sama paní Francová píše na svém blogu, že tato oranžová kniha (první vydaná) slouží především těm, kteří po malých krůčcích chtějí ozdravit své pokrmy - tudíž přesně pro mě a mou rodinu. Potřebujeme přidat zeleninu a ubrat klasického masa s přílohou. :) Paní Francová vydala ještě další dva díly, které na sebe navazují a jsou zase malými kroky dál, ke zdravějším a bezmasým receptům. 
Díky za skvělou kuchařku, která používá zdejší, lehce dostupné, ingredience. :) 
Kniha je krásná celá, jak obsahově, tak graficky. Nemůžu si ji vynachválit! :)

Kdo by neznal blog paní Francové, nebo jen pro inspiraci z receptů a skvělých knižních tipů: blog paní Francové najdete zde...

GULLIVEROVY CESTY: Jonathan Swift

Název: Gulliverovy cesty
Autor: Jonathan Swift
Vydalo: Nakladatelství Albatros, 1975


Anotace:
Utopický román anglického spisovatele 18. století, pod rouškou imaginárního cestopisu satiricky líčí poměry v Anglii, kritizuje civilizaci a relativizuje sílu lidského rozumu.
Román, jehož původní název zněl "Cesty k rozličným národům světa..." je rozdělen do čtyř dílů o nestejném počtu kapitol (osm, osm, jedenáct, dvanáct), nesoucích tzv. epická záhlaví. Je mu předeslána fiktivní předmluva vydavatele Sympsona a dopis autora - kapitána Lemuela Gullivera - tomuto vydavateli. Fikci pravdivosti podtrhují také mapky, portrét Gullivera a autentická 1. osoba, v níž se líčí Gulliverovy cesty na utopické ostrovy. V I. díle "Cesta do Liliputu" se Gulliver ocitá mezi trpaslíky, ve II. díle "Cesta do Brobdingnagu" mezi obry. Ve III. díle "Cesta do Laputy, Balnibardi Luggnaggu, Blubbdubdribu" se představy o světě vtělují do alegorie vznášejícího se ostrova (Laputa - alegorie sféry teoretického myšlení a uzavřené aristokracie) a obrazu hospodářsky a kulturně upadajícího státu Balnibardi. V tomto díle promlouvá Gulliver se slavnými muži minulosti a poznává Struldbrugy, nesmrtelné obyvatele ostrova Luggnaggu. Tématem IV. dílu "Cesta do země Hvajninimů" je výměna sociálních rolí mezi koňmi a lidmi. Lidé, tzv. Jahuové, slouží v ideální říši ušlechtilým zvířatům. Gulliver prožívá nejrůznější dobrodružství a po mnohaleté cestě se vrací domů. Putování po imaginárních ostrovech a zemích je záminkou ke kritice domácích poměrů a evropské kultury. Souběžně s negativními obrazy autor rýsuje projekt ideálního zřízení.

............................................

Anotace byla tentokrát tak výstižná a vyčerpávající, že zřejmě ani nic nového nelze přidat. Rozhodně tato kniha není vyloženě dětskou literaturou. Starší děti jistě může bavit Gulliverovo cestování po smyšlených ostrovech a zemích, ovšem pointu, kterou Swift zamýšlel, zřejmě děti ještě zcela nepochopí. Což vlastně ale vůbec nevadí. Kniha určitě rozvíjí dál fantazii a tříbí myšlenky a o to v prvé řadě u dětí jde. :) 

Dospělí by si knihu měli přečíst určitě. Troufám si tvrdit, že kritika jak domácích, tak evropských poměrů, se Swiftovi povedla na výbornou. Provedl to opravdu formou smyšlených příběhů z cest a v tom je jeho kritika zcela unikátní. 

Zajímavostí je, že při návštěvě Laputy Gulliver popisuje, že Lapuťané objevili dvě přirozené družice Marsu, uvádí jejich velikost, délku oběžné dráhy, atd. Je to zvláštní, protože Swift napsal knihu téměř o sto padesát let dříve, než byly měsíce Marsu - Phobos a Deimos - objeveny. 

V první části - Cesta do Liliputu - kde byl Gulliver zajat malými lidmi, Swift poukazuje na leta trvající nevraživost mezi Anglií a Francií. Kritizoval zde v podstatě Dvůr anglického krále Jiřího I. Během druhé cesty potkal Gulliver obry. Byl zajat jedním farmářem, který vzal maličkého Gullivera domů jako hračku pro svou malou dcerku. Protože byl ale Gulliver rarita, rozhodl se na něm farmář vydělávat a začal ho veřejně ukazovat. Tak se Gulliver dostal až na královský dvůr, kde rozebíral situaci, morální postoje a společnost s královnou. Evidentně Swift poukazoval na evropskou společnost. Během další cesty byla Gulliverova loď napadena piráty, kteří Gullivera vyhodili na malém ostrově. Zachránili jej lidé z létajícího ostrova, nazývaném Laputa. Bylo to království vzdělaných lidí, kteří se věnovali matematice, hudbě, filozofii, astronomii, atd. Lidé tam byli velmi vzdělaní, ale naprosto nepraktičtí a podporovali zbytečné a neužitečné výzkumy, jako například získávání slunečního záření z okurky. Tímto nesmyslem Swift poukazoval na to, jak královský dvůr včele s vládou podporují nesmyslné vědecké výzkumy, ale naprosto přehlíží důležité problémy a hladomor v Irsku. Ostrov Hvajninimů - ostrov chytrých, mluvících koní a svět bez lží, krádeží, alkoholismu, pýchy a dalších vlastností - byl místem, kde se Gulliver cítil šťastný. Bylo to to pravé místo, kde by rád zůstal po zbytek svého života. Bohužel to nebylo možné kvůli Jahuům, humanoidním tvorům, velmi podobným lidem, kteří byli velmi omezení a podřízení koním. Gulliverovi až příliš připomínali Angličany. Navíc se Gulliver stal nebezpečím pro civilizaci chytrých koní a tak byl přinucen odcestovat. 



On the one hand the book seems to be a fairy tale where the main character, Lemuel Gulliver, the ship attending physician, describes his travels to different countries. On the other hand it is evident that the author of the novel tried to highlight some things.

In the part I - A Voyage to Lilliput - where Gulliver was captured by the race of tiny people I could understand the political satire. The everlasting fights against Lilliput's neighbour island of Blefuscu resembled me the age-long enmity between England and France. The Court of King was the satiric description of the Court of England's King George I.

During the second journey Gulliver met the giant people. The farmer found him and Gulliver became a small toy for the farmer's daughter for a while. Farmer started to exhibit Gulliver for money and soon he got to the Queen's Court. He discussed European situation, moral attitudes and society with the King. He did not like using guns and moral attitudes of people in Europe. It is evident criticism of European society. 

During other Gulliver's voyage his ship was assaulted by pirates and Gulliver was dropped off the ship onto a small island. People from the flying island saved him. The flying island was named Laputa. It was a kingdom consisting of educated people who knew mathematics, music, philosophy, astronomy, etc. People were not much practical and they did useless researches. It was possible to see the extracting the sunrays from the cucumber. This nonsense was a critic of the Court's scientists and their researches. The flying island Laputa obstructed the people of the island below Laputa to see the sun as the government of England did not care about famine and other problems in Ireland.

The island of Houyhnhnms - the island of clever talking horses and the world without lie, theft, alcoholism, pride and other earthly properties - Gulliver was happy, it was the right place. He would be glad to stay there. However, it was not possible because of the Yahoos, humanoid creatures, which were very similar to people. Gulliver did not like them as they reminded him the Enlishmen. However, Gulliver was a danger to the civilisation of clever horses and was forced to leave the island. Back at home he stayed in his mind in the place of pretty clever horses and avoided his family and other people.

čtvrtek 16. února 2017

JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA, NOC: R. S. Bernerová

Název: Jaro (Obrázkové příběhy)
Název: Léto (Obrázkové příběhy)
Název: Podzim (Obrázkové příběhy)
Název: Zima (Obrázkové příběhy)
Název: Noc (Obrázkové příběhy)
Autor: Rotraut Susanne Bernerová
Vydalo: Nakladatelství Paseka, s. r. o., 2004


Anotace:
Jednoduchou řečí obrázků vypráví renomovaná autorka a ilustrátorka dětských knih příběhy všedního dne, obratně a vtipně splétá dohromady drobné epizody. "Malý čtenář" může v knížkách hledat postavičky a zvířátka a sledovat co dělají od první do poslední stránky. Autorka vypráví své malé, vtipné příběhy všedního dne, které poutají a bystří pozornost, podněcují fantazii a řečové schopnosti, ale hlavně baví malé i větší děti.

..........................................

Tato série knih, od Bernerové, se mi v hledáčku objevovala již delší dobu. Poprvé jsem se s knihami setkala v jedné facebookové diskuzi, kde přes tisíc rodičů tyto knihy vychvalovalo téměř do nebes. Musím přiznat, že jsem dlouhou dobu zůstávala nenaladěná a skeptická, možná až kritická ke knihám, které neobsahovaly ani kousek textu. Neustále jsem si říkala, že kniha bez textu je divná, že popisovat obrázky je sice skvělý (vždyť je to i u maturity z cizího jazyka, tak proč nezačít už od batolete), ale k tomu nemusím kupovat tak drahou knížku. Vážně jsem nedokázala pochopit nadšení rodičů, kteří knihu vychvalovali. Nakonec jsem podlehla zvědavosti a na zkoušku jsem objednala Zimu, protože zimní období zrovna začínalo. Měla být na "ochutnání", zda přikoupíme další díly byla otázka ve hvězdách. 

Celý měsíc to byla Čmeláčkova kniha číslo 1. Musela všude s námi, "četli" jsme ji několikrát denně, několikrát po sobě... Čmelda si rád čítával o Krtkovi i o mravenečkovi, máme spoustu úžasných leporel a během roku jsme nastřádali i další knihy, které neustále prohlížíme a čteme, ale s žádnou jsem nezažila to obrovské nadšení a chuť hledat každý detail na obrázcích. Čmeláček knihu vytahoval okamžitě po probuzení, několikrát přes den a každý večer. Zima byla naše "nakopávací", díky ní si Čmelda během velice krátké doby osvojil veliké kvantum nové slovní zásoby.

Zima měla u nás takový úspěch, že následující roční období nadělil Ježíšek jak doma, tak u babiček a dědečků. Měli jsme štěstí na roční období, protože Zimou podle mě celá tetralogie (ročních období) začíná. Ke knize existuje spousta informací, ale tuto jsem zatím ještě nikde nečetla. Ověřeným faktem je, že díky knize se Čmeláčkova pasivní (částečně i aktivní) slovní zásoba hodně rozšířila a taky mě celkem baví vymýšlet "zapeklité" příběhy místních. :)  














úterý 14. února 2017

FARMA ZVÍŘAT: Geroge Orwell

Název: Farma zvířat
Autor: George Orwell
Vydalo: Nakladatelství Práce, 1991


Anotace:
Pozoruhodná bajka začíná vzpourou zvířat, která vyženou majitele farmy a začnou si vládnout sama. Zprvu ušlechtilé, idealistické myšlenky o rovnosti, svobodě a blahobytu záhy berou za své a jejich místo postupně zaujme propaganda, nesvoboda a totalitní diktatura.

...............................................................

Ještě dříve, než jsem se k četbě této knihy dostala, uvědomuji si, že jsem kdysi náhodně, ještě jako hodně mladá, shlédla v televizi animovanou pohádku o zvířátkách. Přestože jsem vůbec netušila o co jde, ani jsem "pohádku" neviděla od začátku, velice intenzivně si však vzpomínám na pocit marnosti a nespravedlnosti, když v pohádce přepracovaný osel, který dřel i za ostatní, umřel. Od té doby hledám a nemůžu pohádku již nikde sehnat. Zjistila jsem z programu, že jde o Zvířecí farmu, nedokázala jsem totiž pochopit, že něco takového vysílají dětem. Pocit zůstal, mohlo mi být tak 12 - 13 let a ke čtení Orwellovy klasiky jsem se dostala až mnohem později.

Jedná se opět o typický "orwellovsky" nadčasový kousek, Jde o satirický příběh s politickým pozadím. Zpočátku jsem velmi fandila zvířatům v jejich revoluci, zdálo se mi skvělé, že zvířata vezmou svůj život do vlastních "kopyt a pacek" a nebudou už trpět hlady. Protože tvrdě pracovala, netrpěla hlady, mohla si vzít i "den volna" a snít o budoucnosti. Ovšem, jak už to tak bývá, nejsilnější a nejchytřejší zvířata bez schopnosti vcítit se do pocitů a potřeb ostatních, se stala zvolenými vůdci. Časem, na rozdíl od ostatních zvířat, která pracovala více a více, vedení (v příběhu tedy prasata) přestalo pracovat úplně a přemýšlelo, jak vydělat více peněz na alkohol a další zbytečnosti. Opravdu musí prasata nosit oblečení (šité na míru)? Osobně jsem nemohla uvěřit, že ostatní zvířata byla tak "slepá" a poslušná a nevzbouřila se.
V příběhu jsem opravdu litovala Boxera, silného, tvrdě pracujícího koníka, který sice nebyl příliš chytrý, ale byl až neuvěřitelně oddaný své vládě a neustále dokola stavěl větrný mlýn. Když zestárl, tak se místo zaslouženého odpočinku, dočkal prodeje.
Srovnávajíce příběh zvířat z jedné farmy a detaily z naší nedávné historie musím připustit, že můj pradědeček měl pravdu, když mi říkával, že není špatných ideí, to jen lidi dokáží všechno otočit a všech ideí zneužít. Komunismus možná zpočátku neměl špatnou myšlenku v tom, že se nikdo nebude mít špatně, idea šťastných lidí bez obav o svůj život. Ano, ale jen do té doby, než si někdo pomyslel, že "všichni lidé jsou si rovni, ale někteří lidé jsou si rovnější". 


Reading the story I learnt very quickly that this satiric novel is about political background. At first, I was very pleased that the animals do not suffer from hunger anymore. As long as they worked hard, they were not hungry, they could take the day off and they could dream about their wonderful future. As usually also in the political world, the strongest, cleverest animals without the sense for animal feelings and needs became the leaders. In the course of time and unlike other animals who worked harder and harder, the leaders - the pigs - stopped working and tried to think how to earn more and more money for spirits and other useless things. Is there really any need for pig wearing the clothes? I did not believe other animals not to oppose the pigs.
When I read the story, I had not other choice but felt sorry fot Boxer, the strong, hard-working horse, who was not very clever. He was loyal to the powerful leaders, and he built the windmill over and over again. Getting older (when he should have a rest) the leaders sold him.
Comparing the Animal Farm and details from our own recent historical events I must admit the quotation of my grandfather who told me when I was a young girl that the communism definitely was not the bad idea at the beginning, seems to be right - the idea of happy people without carelessness about their lives. Nice idea till somebody thought: "all people are equal but some people are more equal than others." My grandfather did not support the communist regime at all but he was very clever man who went throuhg the World War II. That is why he perhaps understood the basic idea of this communism regime.


George Orwell:
- vlastním jménem Eric Arthur Blair byl britský novinář, esejista a spisovatel demokratické levicové orientace. Světovou popularitu získaly jeho alegorické antiutopické romány Farma zvířat a 1984 popisující nehumánnost totalitních ideologií.
George měl dvě sestry, vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal pseudonym. Vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton College, poté začal v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě). Zde jsou počátky jeho nenávisti k imperialismu a také se zde začal klonit k levicové politice. Své zážitky popsal v románové prvotině Barmské dny vydané v roce 1934.
Ačkoliv psal knihy o diktaturách komunistického typu, sám se cítil být socialistou, což dokazuje jeho citát: "Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu."

pátek 10. února 2017

1984: George Orwell

Název: 1984
Autor: George Orwell
Vydáno: 2003

Anotace:
1984 je významný román anglického spisovatele z roku 1949. Popisuje svět, ve kterém vládne absolutní totalita a podrobuje ji permanentní válka. Cokoliv proti kolektivnímu myšlení Strany je krutě trestáno, lidská individualita se stává zločinem. Z tohoto díla pochází známý výrok "Velký Bratr Tě sleduje...!"

...............................................................

Ani vyjádřit slovy se nedá, jaké pocity mnou procházely po přečtení této knihy. Je to absolutně nadčasové dílo!!! Mělo by se stát povinnou četbou na středních školách, to bez výjimky. Stala se jednou z mých nejoblíbenějších knih a doporučuji její přečtení každému. Do dneška nechápu, jak mohl autor, který zemřel dávno před ustanovením komunismu, tak skvěle popsat život v totalitní společnosti a její principy? Orwell ve své knize popsal ten nejhorší možný dopad totalitního režimu na společnost. Z mého pohledu popsal Orwell společnost žijící ve strachu, neklidu a pod tlakem neustálé kontroly myšlenek i ideálů. Noční můrou všech uvědomělých určitě muselo být všudypřítomné zařízení a  neustálé opakování slov Velkého Bratra: "Big Brother is watching you - Velký Bratr Tě sleduje." Mezi další slogany patřilo například: "válka je mír, svoboda je otroctví a ignorace je síla." Tajná policie sledovala všechny aktivity i pouhé myšlenky celé populace. Náznaky svobodného myšlení byla potlačeny fyzickým i psychickým mučením a "očistou mozku". Navíc, byla také zakázána láska mezi páry.
Během čtení jsem si uvědomovala různé spojitosti, například používání kreditních karet, sdílení přes internet, psaní přes sociální sítě a veškeré použití mikročipů. Je jen otázka času, než přijde někdo, kdo celý systém zneužije? Orwell předpověděl hrozné zneužití totalitního režimu již zhruba před sto lety. V knize neočekávejte žádný šťastný konec. Hlavní postava, Winston, se pokusí rozšířit myšlenku na revoluci, byl mučen, protože uvěřil nespolehlivým lidem. Výsledkem byla ztráta milované Julie a díky "očistě mozku" i ztráta sebe samého. Kniha by měla sloužit jako varování proti možné budoucí totalitě. Jak můžeme vědět, že vznik Evropské Unie není prvním krokem k ustanovení "Evropské totality"? Ve světle nových událostí se spojení Oceánie a Orientasie nezdá nepravděpodobné (Oceánie - Spojené státy s podporou Británie; Orientasie = Čína s podporou Ruska).


After reading the book my feelings and my minds were inexpressible. How could the author who died before establishment of communism describe the totallitary society so well? Orwell described the worst form of totallitary regim that could be established in the world´s society in this book. From my point of view the author described the system that presented the atmosphere of anxiety and uneasiness, controlled the people´s minds and ideas, changed the history and reality. My worst nightmare from the novel was the surveillance equipments installed everywhere and the non-stop repetition of the Big Brother´s words “Big Brother is watching you...” Other main slogans were “war is peace, freedom is slavery, ignorance is strength.” The secret police controlled all activities of the population including their minds. The bad opinions were punished by physical and psychological torture and brainwashing. Moreover, love between a couple was forbidden.
Suddenly, I realised the connection with our system of credit cards, working via internet, writing through social nets and microchips everywhere. Orwell predicted the horrible vision almost one hundred years ago. To conclude, no happy end can be expected. The main character Winston who tried to spread the revolutionary thoughts was caught because he relied on the improper people. As a result, he lost his beloved July and because of the brainwashig he also lost himself. Nevertheless, the book should have become a warning against the possible future of establishing of one big totality. How can we know if development of the European Union is not only the first step to establish the “European totality”? 






středa 8. února 2017

MARK DZIRASA - 21 DNŮ: Jaroslava Timková

Název: Mark Dzirasa - 21 dnů
Autor: Jaroslava Timková
Vydáno díky podpoře portálu www.novenapady.cz a www.mysleniuspechu.cz

Anotace:
Kniha 21 dnů s jedinečným motivačním spíkrem, koučem a mentorem Markem Dzirasou v sobě spojuje osobní růst s růstem podnikatelským i duchovním. Najdete zde praktické návody pro váš osobní rozvoj, techniky z firemních tréninků, myšlenky a návody úspěšných lidí z celého světa, poznáte rituály a praktiky různých spirituálních tradic ze všech kontinentů. 
Marka Dzirasu vyzpovídala publicistka Jaroslava Timková. Po dobu 21 dnů zaznamenávala společný dialog a zpracovala jej lehkou, čtivou a srozumitelnou formou.

.................................................................

Můj postřeh:
Kniha je psána formou otázek a odpovědí. Autorka položí zajímavou otázku na určité téma a Mark se většinou na dané téma rozpovídá, rozvede ho a dotkne se všech palčivých otázek lidského života. Osobně si myslím, že není nutné se plně ztotožnit se všemi Markovými názory, ale pro mě je to velice inspirativní a výživné čtivo. Pan Dzirasa má neskutečný životní nadhled. Knihu jsem četla dvakrát. Poprvé před třemi lety a mnohé jsem nepochopila v pravé podstatě. Nechala jsem se inspirovat a otevírala své skryté obzory i možnosti. Začala jsem asi i trochu jinak přemýšlet o životě, o lidech, o celkovém bytí. Mark jakoby vložil mým chaotickým myšlenkám slova. Dřív jsem pro svoje pocity a nápady nějak vůbec nemohla najít jakékoliv správné uchopení. Podruhé jsem četla knihu letos v létě a bylo to úplně jiné čtení... asi jsem za ty tři roky taky ušla pořádný kus cesty... :)


Jaroslava Timková:
Jaroslava je nezávislá novinářka s více než třicetiletou praxí. Posledních deset let se věnuje tématům osobního rozvoje. Ve vlastní edici 21 dnů píše a vydává knihy, které jsou inspirací pro tisíce lidí, je autorkou magazínu Osobní rozvoj. Založila neziskovou organizaci Osobní Rozvoj Média, která si dala za cíl šířit témata osobního rozvoje a rovněž stojí za vznikem pořadu Skrytý potenciál.

Mark Dzirasa:
Mark je spisovatel, trenér, korporátní kouč, duchovní mentor a podnikatel. Je synem promované historičky, muzikoložky a učitelky jazyků Mgr. Bohumíry Dzirasa a ghanského lékaře MUDr. Christiana Dzirasa. Podle svých vlastních slov vyučuje komunikaci, vyjednávání, osobní efektivitu a time management, prezentační a prodejní dovednosti, typologii osobnosti, řeč těla, leadership, team building, mentalitu úspěchu, relaxační, meditační a vizualizační techniky. Školí korporátní klientelu, organizace veřejné zprávy a pořádá semináře otevřené pro širokou veřejnost. Mark je k nalezení zde...

PÁBITELÉ: Bohumil Hrabal

Název: Pábitelé
Autor: Bohumil Hrabal
- posloucháno na Vltavě


Anotace:
Pábitelé vypráví příběh muže, přijíždějícího do vesnice, celé bílé pro jemný cementový prášek. Setkává se zde se svým kamarádem, amatérským malířem, který vyniká především uměním v zacházení s výraznými (až neuvěřitelnými) barvami. To působí poněkud paradoxně vzhledem k tomu, že ráz krajiny tvoří bílá a šedá, umrtvující povlak cementového prášku. Umělec ale vidí ve světě mnohem více, než je nám, obyčejným smrtelníkům, na první pohled ukázáno. V jeho díle také působí zvláště malířův otec, otrlý člověk, který má dar přežít cokoliv - ať už jde o padání ze střechy na hlavu přímo na beton, nebo zabodnutí srpu přímo do lebky.



úterý 7. února 2017

COPATÁ MÁMA: Barbora Bečvářová

Název: Copatá máma
Autor: Barbora Bečvářová
Vydal: Euromedia Group, k. s. v edici YOLI
Počet stran: 264
Autor obálky: Lela Geislerová
ISBN: 978-80-7549-051-3


Anotace:
Lucii je devatenáct, má pár měsíců do maturity a spoustu plánů do budoucna. Co mezi nimi určitě není, je plán otěhotnět. A přesně to se stane. Po počáteční nejistotě se rozhodne dítě si nechat, i když vyrovnat se s tím, že z ní bude máma, není vůbec jednoduché.
Lucie se mění z potřeštěné středoškolačky v dospělou ženu a zároveň musí vyřešit vztah k Tomášovi, své dlouholeté a donedávna platonické lásce, se kterým miminko čeká. Dokáže jejich čerstvé a neprověřené zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se ještě přidává komplikovaný vztah k rodičům a spousta starostí o budoucnost...
Příběh byl částečně inspirovaný autorčinou zkušeností s neplánovaným těhotenstvím v posledním ročníku střední školy.

..........................................................

Můj postřeh:
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem... prakticky to znamená za dva večery. Kniha je opravdu napsaná čtivě a poutavě a mísí se v ní všechny emoce. Své publikum si určitě najde a já osobně bych ji jako oddechovou četbu doporučovala všem těhotným ženám i budoucím tatínkům. Podle mého názoru si v ní každý může najít něco z toho, co jej zrovna "pálí". Osobně sice nepatřím mezi náctileté matky, právě naopak, nicméně zcela souzním s Lucčiným přístupem k mateřství, s nošením v šátku, bondingem, i napojením se na miminko. I já jsem mnohem dřív než lékaři věděla, že budu mít chlapečka, který bude celý taťka :) A taky že ho mám! :) U knihy jsem si prožila spoustu emocí, smutek, radost...
Velmi děkuji za postavu Klárky, protože Terezku (alias Klárku) jsem už také potkala a několikrát nám její dětské meditace pomohly... je mi moc líto, že jsem ji nepotkala dřív, už před porodem.
Ačkoliv Copatá máma není vyloženě "moje" četba, kniha se mnou hodně souzní a určitě bych si koupila i další díl (až ho paní Bečvářová jednou napíše... se třemi dětmi jistě nemá o zážitky nouzi).

... "Zvládnu to? Dokážu ovládnout svoje nálady, svou netrpělivost a potlačit vlastní představy, co je pro dítě dobré a jak přesně by mělo žít? Budu umět nesoudit, ale naslouchat?" ... str. 185

Barbora Bečvářová:
Barbora Bečvářová o sobě na svém webu píše, že je nevyléčitelná optimistka, maminka tří jedinečných dětí, která dělá všechno proto, aby si mohla říkat spisovatelka.
Paní Barboru můžete najít na jejím webu.

PS: Protože životní trable náctiletých už delší dobu nepatří mezi literaturu, kterou bych četla nebo se o ni zajímala, zřejmě by mi tato kniha unikla. Já už ale delší dobu sleduji blog paní Bečvářové kde se mi moc líbí s jakým humorem, s jakým nasazením a lehkou ironií popisuje různé trable, které s sebou nese sám život, tušila jsem, že mě i její kniha nadchne... :) 

neděle 5. února 2017

DENÍK ŠPATNÉ MATKY: Stephanie Calmanová

Název: Deník špatné matky
Originální název: Confessions of a Bad Mother
Autor: Stephanie Calman
Vydal: Nakladatelství Fragment, 2006
Počet stran: 296
Překlad: Olga Zumrová
ISBN: 80-253-0318-7

Anotace:
Jste dokonalou matkou, která plní své úkoly celých 24 hodin denně?
Dáváte dětem domácí rizoto, pomáháte jim s úkoly, čtete jim pohádky, zpíváte před spaním?
Nebo jim dáte hranolky, když koukají na telku, nacpete je do postele a vyčerpaně klesnete s nějakou skleničkou v ruce? 
Umí vaše děti říct "Děkuji" a "Prosím" a pěkně se dělit s jinými?
Nebo se rvou na hřišti...?
Poslala jste je do jeslí a máte pocit viny? Necháte je dlouho a často se dívat na TV?
Nebo jste jim dokonce snědla čokoládu, zatímco spaly?
Máte dojem, že ostatní matky to dělají řádně, zatímco vy všechno špatně?
Pak si přečtěte Deník špatné matky a uvěřte - konečně - že jste normální.
Nemáte co ztratit, kromě pocitu viny.

......................................................................

Můj postřeh:
Knihu jsem dočetla před týdnem a přemýšlela jsem dlouho, co bych o ní napsala. Nezanechala ve mně vůbec nic. Je to taková oddechovka, kterou mám půjčenou od mé báječné sousedky... prý kdybych si někdy náhodou připadala jako máma hrozně ☺. Kniha je pro mě téměř bez děje, čtení jsem mohla kdykoliv přerušit (už to je znakem toho, že to není ta pravá kniha pro mě), tudíž jsem ji mohla číst i v krátkých chvilkách, kdy se Čmeláček sám zabavil. 

Nemohu napsat, že je kniha úplně zavrženíhodná, to jistě ne... ale nic nemůže být typické české matce na rodičovské dovolené vzdálenější, než podmínky výchovy v jiné zemi. Z knihy jsem si odnesla poznání, že někdy svoje vlastní mateřství (v porovnání s hlavní hrdinkou, čili autorkou, knížky) hodně řeším. Chtěla bych toho Čmeláčkovi tolik předat ... ve smyslu tolik toho nabídnout ze svých vlastních zkušeností... ale ona vlastní zkušenost je prostě nepřenositelná a neocenitelná... já vím. Stephanie Calmanová je novinářka, která ve své knize popisuje své vlastní zážitky s těhotenstvím, různými vyšetřeními, porodem a následně výchovou svého prvorozeného syna i o dva roky mladší dcery. Co mě na knize vytáčelo, bylo neustálé holdování alkoholu hlavní hrdinky - a to i v době těhotenství. Nejsem žádný puritán, na druhou stranu dokážu ocenit, že umí nazvat věci pravým jménem. No a k dalšímu plus přichází to, že autorka a její rodina bydlí v Londýně.

Z knihy si i přes to odnáším jedno uvědomění. Jak dítko roste, prochází různými vývojovými stádii, která s sebou nesou různé změny v chování i řešení situací, přináší nové otázky a úhly pohledu A JÁ CHCI BÝT U TOHO, nechci prošvihnout ani jedno stádium Čmeláčkova vývoje na rozdíl od autorky, které se to přihodilo.
Za toto poznání díky! :)

Stephanie Calman:
Stephanie je anglickou autorkou šesti knih. Mimo psaní také vytvořila sitkom Dressing for Breakfast, který běží na Channel 4. Je vdaná, má dvě děti a je dcerou slavného autora kreslených pohádek Mela Calmana.

O MRÁČKOVI: Pavel Čech

Název: O MRÁČKOVI
Autor: Pavel Čech
Vydal: Nakladatelství Petrkov, 2016
Počet stran: 72
ISBN: 80-86653-05-6

Anotace:
Výprava do dětského světa her, snů a představ, kam v této překrásně ilustrované knize společně s klukem z příběhu snadno vklouzneme. Jednoho rána se kluk probudí a přemýšlí, s čím by si mohl hrát. Když se podívá z okna, rozhodne se, že se vypraví na vzdálený kopec, kam ho to už dlouho táhne. Bude pouštět draka. Nahoře na kopci uvidí, že mráčky na nebi stále někam plují a každý vypadá jinak.

.........................................

Můj postřeh:
Pavel Čech je bezesporu vynikající ilustrátor. Mně osobně trvalo několik měsíců, než jsem se s jeho stylem sžila, můj malý syn si jeho kresby oblíbil téměř okamžitě. Knihu O mráčkovi máme doma v kapesním vydání a to se ukázalo býti výhodou... 

Knihu mám neustále v kabelce nebo v kapse pro případ nouze a zaujmutí dítka při cestování, Čmeláček si ji prohlíží i sám v autě a stala se nedílnou součástí našich čtecích večerů. Příběh o klukovi, který se jednoho krásného rána vydal na kopec za město pouštět draka, na kopci baštil jablíčka ze stromu a ležíce v trávě si prohlížel oblaka nad hlavou, i mně navozuje pocit pohody, touhu lehnout si do trávy a pozorovat mraky plující po obloze, v dálce vidět velkoměsto a kolem dokola kopce se stromy, s poli se zrajícím obilím nebo s lány slunečnic, točících své květy ke slunci. 

Kniha je koncipována pro rodiče geniálně... na jedné straně je kratičký text, druhá strana je věnována krásným ilustracím Pavla Čecha, které se vážou k příběhu a textu na vedlejší stránce. Kniha je vytisknuta na kvalitním papíře, takže ji nepoškodí ani neobratné prstíky dvaceti měsíčního dítěte. :)

Kniha se momentálně stala naším domácím hitem... :)





Pavel Čech:
Pavel Čech je český malíř, autor komiksů, ilustrátor a tvůrce autorských knih. Vyučil se strojním zámečníkem, poté pět roků pracoval jako opravář v Královopolské strojírně a následně 15 let jako profesionální hasič. V roce 2004 toto povolání opustil a stal se profesionálním výtvarníkem a literátem. Pavel Čech se orientuje především na čtenáře předškolního a mladšího školního věku. Je autorem obrázkových pohádkových knih, které sám ilustruje. Jako autor komiksů od roku 2002 spolupracuje s časopisem Aargh, pro který kreslí komiksy. Spolupracuje i s časopisy Stripburek a K9. Vydal řadu titulů, ve kterých dominují jeho inovativní ilustrace. Svými kresbami se podílel na tvorbě knihy Jana Skácela (Uspávanka s plavčíkem a velrybou) a Radka Malého (Listonoš vítr). Je autorem obálek děl Jiřího Kratochvíla (Noční tango nebo Brno nostalgické a ironické).
Stránky Pavla Čecha k nalezení zde...

Přečtené knihy...

Knih, které jsem za svůj dosavadní život přečetla, je hodně...

Jejich přehled (zřejmě neúplný) jsem si uložila sem, do své databáze... :)

Vkládat začnu až knihy, které přečtu v tomto roce, možná i některé, které jsem zvládla přečíst za poslední dva roky (jak je uvedeno v předchozím příspěvku, mnoho jich opravdu nebylo). K některým knihám se určitě budu vracet a můj seznam knih k přečtení se určitě ještě rozroste, protože v některé z krabic s knihami mám sešit, který je několika stranami popsán knihami, které bych určitě chtěla přečíst... :) 

V životě jsem měla různá čtenářská období... nejsem vyhraněná určitým směrem... je to jako s hudbou, mám svůj oblíbený žánr, ale zabývám se všemi hudebními směry... Četla jsem brak i čtenářské klenoty. Moje babička čítávala brakovou literaturu z edice Večery pod lampou... u ní na prázdninách, kdy jsem pomáhala s prodejem ve stánku na nádraží v Uherském Hradišti, jsem přečetla snad všechny příběhy z edice Doktora Nordena. Jeden sešitek jsem zvládla za směnu v PNS. :D Mezi čtenářské klenoty řadím třeba mého oblíbeného Shakespeara, zbožňuji jeho komedie a všechny jsem je přečetla i v angličtině nebo také Remarqua a Moraviu a jejich příběhy z války. Málokdo o mně ví, že zbožňuji příběhy z Londýna a Peak Districtu v Anglii, jsem vášnivou sběratelkou knih od A. Christie a obdivuji příběhy Sherlocka Holmese, velmi mě baví také klasičtí ruští autoři. :)

Jediné, co nečtu, jsou horory, ty nějak nezvládám...Vrcholem byla Záhada Blair Witch. Četla jsem několik knih od Stephena Kinga a třeba se k nim jednou vrátím, momentálně na ně nemám. A taky zřejmě vím, že si asi nikdy nepřečtu Padesát odstínů šedi, protože jsem o nich slyšela tolik, že nemám zájem číst (to ta reklama). Mým oblíbeným literárním žánrem jsou biografie, cestopisy a válečná literatura. No a díky svým nedávným studiím bych měla být i odborník na anglickou středověkou literaturu a afroamerickou literaturu období Martina Luthera Kinga a Černých Panterů. :)

sobota 4. února 2017

Proč až teď?

   Během svého dosavadního života jsem přečetla už spoustu knih a minimálně stejný počet knih mě ještě láká přečíst. Ano, jsem knihomol, i když bych to o sobě zřejmě nikdy neřekla... ba naopak, nikdy bych to ani nahlas nepřiznala... Jsem ten typ čtenáře, který když číst začne, neumí knihu odložit, takže většinou začínám číst večer, v posteli, a čtu a čtu a čtu... až s hrůzou zjistím, že je zítra a já budu celý den unavená a vyčerpaná. 

Moji čtenářskou vášeň teď už druhý rok narušuje to nejlepší, co mě v životě potkat mohlo... tedy můj malý černooký poklad - Čmeláček ♥... takže můj knižní obzor se najednou smrskl jen na výběr knih pro děti a moje vlastní obzory dřímají v šupleti, kde mám pár knižních novinek a spoustu papírků, na které si poznamenávám názvy knih (či jména autorů), které mě zaujaly a já bych si je v budoucnu ráda přečetla... 

Ke konci loňského roku jsem si s narůstajícím zděšením uvědomila, že jsem sice velice slušně vybavila během necelých dvou let dětskou knihovnu skvělými knihami (i o ty se s vámi podělím), ale sama sebe jsem upozadila a přečetla jsem všeho všudy jen pět knih plus čtyři další již opakovaně (mám takové své stálice, které vytahuji v době pochmurných nálad) a to je na můj vkus žalostně málo. 

Ráda bych ještě poznamenala, že jsem se stala majitelkou spousty knih (spoustu knih jsem během doby nashromáždila sama) díky odkazu své babičky, která po sobě zanechala plný panelákový sklep knih. Bohužel se zatím s rodinou tísníme v malém bytě, tak knihy (kromě těch Čmeláčkových) odpočívají ve velikých krabicích a já se nesmírně těším, až zrekonstruujeme celý domek a já si zařídím knihovnu svých snů... :)

Nedávno jsem se díky odkazu na čtenářskou výzvu 2017 dostala na webovou stránku Databáze knih, kterou jsem si hned oblíbila a postupně po nocích jsem přidala knihy, které jsem přečetla podle autorů, na které jsem narazila (je možné, že některé ještě chybí, není v mé moci si na všechny knihy vzpomenout, deník jsem si nikdy nepsala, až mě to začalo mrzet a vznikl účet na databázi a vlastní čtenářský blog). Měla jsem možnost pár báječných knižních blogů projít a myslím, že rozhodně nebudu nikomu konkurovat... já bych si opravdu jen ráda psala poznámky, výpisky a všechno, co mě zaujme k dílu, které zrovna čtu... :) 

Doufám, že blog a celá letošní čtenářská výzva budou mojí velkou motivací k tomu, abych se zase vrátila k četbě, protože mi ty další "světy a obzory" hrozně chybí... :)

A tady jak to vidím já... :)