středa 26. dubna 2017

HANÝŽKA A MARTÍNEK: Jindřich Šimon Baar

Název: Hanýžka a Martínek
Autor: Jindřich Šimon Baar
Vydalo: Nakladatelství Vyšehrad, 1999

Anotace:
Příhody dvou vesnických dětí z autorova rodného Klenčí v polovině 19. století vznikly původně jako součást jeho Chodské trilogie. Příběh Hanýžky a Martínka autor vybral a shrnul do samostatného svazku určeného dětem, který poprvé vyšel v roce 1927. Kromě citového života dětí a přirozených lidských vztahů, upřímných a bezprostředních, zachytil Baar i lidové prostředí a způsob života svého milovaného kraje, včetně starých zvyků a obyčejů. Knížka je určena dětem do 10 let, ale může potěšit i čtenáře z řad starší generace, kteří mají rádi poklidnou klasickou četbu.

................................

Můj pohled:
Další z knih, na kterých jsem vyrostla. ☺ Už jako malá jsem měla moc ráda tradice, folklór jednotlivých oblastí naší vlasti. 
Hanýžka Králová a Martínek Klika prožívají veselé i smutné chvilky, jsou nerozlučnými kamarády. Kniha je plná celoročních tradic, na podzim děti pasou domácí zvířata a dělají ohníčky, pečou si brambory a hrají různé hry. Podzim také znamená návrat do školních lavic - Hanýžka jde do školy poprvé a prožívá strach z pana učitele. O Vánocích se hraje Rybova vánoční mše, na jaře tradice pokračují "vynášením zimy", oslavami Velikonoc. Martínek odchází příští rok do učení v Brodu.
Z knihy se nejen děti dozví něco více o chodských tradicích v době našich praprabáb a prapradědů. Krásná a oddechová kniha, kterou můžete číst společně s vašimi dětmi.


pondělí 24. dubna 2017

ŠŤASTNÍ LIDÉ MAJÍ SNADNÝ ŽIVOT: Agnes Martin-Lugand

Název: Šťastní lidé mají snadný život
             (v originále: La vie est facile, ne t'inquiéte pas)
Autor: Agnes Martin-Lugand
Vydalo: Nakladatelství Motto, 2016
2. díl dvoudílné série

Anotace:
Další osud hrdinky autorčiny úspěšné knihy "Šťastní lidé čtou a pijou kávu."
Po návratu z Irska je Diane pevně rozhodnutá začít nový život v Paříži. S pomocí přítele Felixe se vrhne do práce ve své kavárně a v tomto svém klidném přístavu potká jednoho dne Oliviera. Je milý, pozorný a hlavně chápe, že Diane už nechce žádné děti. Nemůže se totiž vzpamatovat ze ztráty své dcery. Když už si Diane myslí, že její život poplyne v tomto klidném řečišti, dojde k události, která zbourá všechny její jistoty, za něž tolik bojovala. Bude mít dost odvahy, aby se vydala jinou cestou?

...................................

Můj pohled:
Druhý díl jsem přečetla opravdu jen proto, abych se přesvědčila, že Diane skončí tam, kde bych jí přála. Aby její srdce našlo tolik potřebný klid. Kniha pro mě má svou hloubku a musím říct, že jsem si díky ní zamilovala pobřeží Irska, které jsem samozřejmě také ihned po přečtení v google mapách "procestovala". Patří to k mému "dožití" každé přečtené knihy.
Ačkoliv se mi druhý díl zdál více jako love story, měl výhodu, že mi již od začátku byla hlavní hrdinka sympatická a šlo mi o její štěstí. Bohužel Dianinu lásku k Olivierovi jsem autorce neuvěřila, překvapilo mě ale, jaké překvapení na Diane čekalo v Irsku. Pěkný příběh, který mě bavil a kniha opravdu byla nedělní oddechovkou. Příroda a prostředí byly v knize popisovány tak krásně, že i já jsem začala mít vtíravý pocit, že se musím do Mulranny jet podívat, že mi cosi v životě chybí, když pobřeží Irska vůbec neznám. ☺
Na konci knihy jsem Diane trošku záviděla ten vnitřní klid, který já, ač jsem v životě díky Bohu o mé nejbližší nepřišla, stále hledám.
Po přečtení mě tak trochu napadlo, že děj knihy je taková Lenka Lanczová pro dospělé, což není výtka, ve své době jsem příběhy dospívajících měla moc ráda a do dnes na některé z nich s láskou vzpomínám.
Při čtení mě opět (tentokrát snad více než v prvním díle) rušil překlad. Uvítala bych překladatelčinu snahu více se přiblížit překladu do české kultury. Ale je to možná jen můj dojem a můj pocit. Rozhodně by to neměl být důvod proto, aby byla kniha odmítána. 

sobota 22. dubna 2017

ŠŤASTNÍ LIDÉ ČTOU A PIJOU KÁVU: Agnes Martin-Lugand

Název: Šťastní lidé čtou a pijou kávu
             (v originále: Les gens heureux lisent et boivent du café)
Autor: Agnes Martin-Lugand
Vydalo: Nakladatelství Motto, 2016
1. díl dvoudílné série


Anotace:
Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijí kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zcela se uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který ji zaujme. Záhadný fotograf Edward, kolem kterého se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života. 

.......................................

Můj pohled:
Podle anotace by se mohlo zdát, že jde o klasickou červenou knihovnu. Případné čtenáře by mohla odradit i průměrná hodnocení v recenzích. Já sama si před samotným čtením knížky nikdy žádné recenze nečtu, protože nechci být ovlivněná předem a chci si vytvořit vlastní názor. Po přečtení však zkoumám, jak moc se můj pohled od "mainstreamu" liší. 
Knihu jsem přečetla během jednoho delšího večera. Dala by se nazvat oddechovým čtením, kdyby se nezaobírala natolik závažným tématem, jako je ztráta manžela a dítěte, což je mojí nejhorší noční můrou. Po pravdě jsem většinu knížky proplakala, tak moc jsem s Diane její ztrátu prožívala a chápala ji. Hlavní linii knihy dle mého soudu tvoří téma návratu ženy do života po nejhorší možné ztrátě. Myslím si, že za některými špatnými recenzemi stojí právě nepochopení takové bolestné ztráty. Nejsem nijak zdatný odborník, ale trochu mě zklamal překlad. Myslím si, že celkově se dobrý překlad pozná především podle toho, jak se překladateli podaří přenést cizí kultura do překládaného jazyka.  V knize jsem občas cítila jen doslovný překlad, žádné volné přiblížení se české nátuře.
Pro mě osobně měla kniha hodně ozdravný charakter... celou dobu mě napadalo, jak jsem často napružená kvůli nepodstatným věcem, místo abych si naplno užívala jen toho nejpodstatnějšího, nejdůležitějšího a nejmilovanějšího, co mám. A to je můj báječný muž a náš malý milovaný a svéhlavý Čmeláček. ♥
Poznámka: Název knihy je opravdu trochu zavádějící. Mimo to, že je to název momentálně neprosperující kavárny, má se samotným dějem společného pramálo.



RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA: Astrid Lindgren

Název: Ronja, dcera loupežníka (v originále: Ronja Rövardotter) 
Autor: Astrid Lindgren
Vydalo: Nakladatelství Albatros, 2007

Anotace:
Ronja se narodila za bouřlivé noci, která byla tak děsu plná, že napůl rozťala prastarý hrad, v němž vládl její otec bandě loupežníků. Odtrženou část hradu ihned obsadil na smrt znepřátelený rod lupiče Borky. A co čert nechtěl, Ronja našla svého nejlepšího kamaráda právě v synovi Borky, Birkovi. Co všechno nebezpečného i hezkého  z toho vzešlo, se dozvíte příběhu, jenž se odehrává v divokém lese a lukách se skřítky, větrnicemi, smíchem i nadějí, že se Ronje i Birkovi snad podaří smířit odedávna znesvářené klany.
Dávný příběh Ronji a Birka je známý i z filmového zpracování.

.....................................................

Můj pohled:
Musím přiznat, že jako první jsem viděla filmové zpracování, když mi bylo asi 7-8 let. Tehdy pro mě byly všechny ty lesní potvůrky skoro hrůzostrašné, ale vždycky jsem se těšila, až budou film znovu dávat (legendární hláška z filmu: "ty popopoppotvůrko jedna popopodivná!"). Knih jsem jako malá tolik neměla, knihu o své oblíbené Ronje jsem si koupila až jako učitelka, když jsem ji doporučovala svým malým žáčkům. Od té doby jsem ji několikrát četla i viděla... Filmové zpracování nemá chybu. Osobně se mě teď dotýká ta volnost a prostor, který děti pro své objevování měli, jak se učili o přírodě v přírodě a také jak si vzájemně pomáhali. Jako malá jsem moc chtěla být Ronja, přírodu a les jsem milovala od malička.
Přečtení i zhlédnutí pohádkového filmu doporučuji všem dětem školou povinným! :) Já jsem na Ronje vyrostla a je to jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav.





pondělí 10. dubna 2017

DĚTI Z BULLERBYNU: Astrid Lindgren

Název: Děti z Bullerbynu (anglicky: Children of Noisy Village; švédsky: Barnen i Bullerbyn) 
Autor: Astrid Lindgren
Vydalo: Nakladatelství Albatros, 1991

Anotace:
Kniha pojednává o skupině šesti dětí z osady Bullerbyn. Osada sestává z pouhých tří domů, každý z nich obývá jedna rodina. Vypravěčkou příběhu je sedmiletá dívenka Lisa (na začátku knihy oslaví sedmé narozeniny), která má dva starší bratry jménem Lasse a Bosse a bydlí na statku jménem Mellangården. V druhé rodině, která bydlí na Norrgårdenu, mají dvě dcerky Annu a Brittu, ve třetím domě mají syna Olleho a malinkou Kerstin (ti bydlí na Sörgårdenu). Děti spolu zažívají různá dobrodružství a společně chodí do jednotřídky ve Storbynu. 

.......................................................................

Můj pohled:
Osobně si myslím, že čtenářská veřejnost tuto knihu moc dobře zná, netřeba tedy nic dodávat. Jen bych ráda podotkla, že jsem s knihou vyrostla a snad není velkou ostudou mé přiznání, že kniha patří mezi deset mých nejmilejších knih a v dobách zlých a dobách splínu se k dětským příběhům do Bullerbynu ráda uchýlím. Určitě má tato kniha zásluhu na mé velké lásce ke knihám. Teď už ji pomalu mohu začít číst svému synkovi, což mě nesmírně těší. ☺ Kdo by to byl řekl, že jako matka objevím další rozměr knihy? Oceňuji, jak se děti bez novodobé techniky dokázaly samy zabavit, líbí se mi ta volnost a svoboda a samostatnost dětí, v neposlední řadě obdivuji i to, jak se spolu nakonec dokázaly děti vždycky domluvit a byli nerozlučnými přáteli. A úžasné ilustrace Heleny Zmatlíkové prostě tak nějak patří k celému mému dětství...


Astrid Lindgren:
Byla velmi úspěšná švédská autorka knih pro děti. Mimo příběhy pro děti psala také romány, povídky, divadelní hry, poezii, filmové a divadelní scénáře. Její knihy byly přeloženy do 70 jazyků ve více než 100 zemích po celém světě. V roce 1958 jí byla udělena Cena Hanse Christiana Andersena, která je považovány za nejvyšší možné ocenění autorů dětských knih.
Mnoho jejích knih je inspirováno vlastním dětstvím, které strávila na farmě svého otce. Astrid byla druhým dítětem, narodila se rok po Gunnarovi a následovaly další dvě dívky, Stina a Ingegerd.
V roce 1923 začala pracovat v lokálním tisku, ale do dvou let otěhotněla s ženatým kolegou a byla nucena pod tlakem okolí odejít z domova. V Kodani porodila syna Larse, kterého z nedostatku peněz dala do pěstounské péče. Poté odjela do Stockholmu, kde začala pracovat jako sekretářka. V roce 1931se provdala za Sture Lindgrena, což jí umožnilo vzít si zpět syna. Poté se jí narodila dcera Karin. Nejslavnější postava Lindgrenové Pipi Dlouhá Punčocha vznikla z příběhů, které vyprávěla své dceři před spaním. Kniha se stala rychle velmi úspěšnou a udělala z Lindgrenové mezinárodně známou autorku.