pondělí 30. září 2019

DIMILY: Estelle Maskame

Název:
Víš, že tě miluju? (1. díl)
Víš, že tě potřebuju? (2. díl)
Víš, že mi chybíš? (3. díl)
Just Don't Mention It (Tylerův pohled)
Autor: Estelle Maskame
Vydal: Fragment, 2015 - 2018




     Aby těch "růžových" příběhů v mé letošní sbírce nebylo málo, zvládla jsem v srpnu přelouskat i celou sérii DIMILY... Nejsem a ani už nemohu být cílová skupina, přesto mě příběh zaujal svou hloubkou, která však není na první pohled zřejmá. Na rozdíl od náctiletých čtenářů, mě osobně nejvíc zaujal třetí díl, ve kterém je cítit největší vývojový skok a myšlení Eden a Tylera je mi bližší než v prvních dvou dílech. Téma, které se nese celým příběhem, je drsné a nezbývá, než Tylera obdivovat za statečnost, se kterou s sebou všechno nese, jakým způsobem to zvládá (chvílemi nezvládá) a snaží se napravit. 

     Celý příběh začíná tím, že Eden jede v létě navštívit svého otce a jeho novou rodinu. Otec před třemi lety zmizel z jejího života a ozval se až nyní. Eden chce z rodného Portlandu odjet stůj co stůj a prázdniny v LA jsou na dosah. Eden zůstane osm týdnů s partou svého nevlastního bratra Tylera, kterého zpočátku vůbec nechápe a nemůže ho vystát. Postupně však odkrývá temné rodinné tajemství... navíc ji k Tylerovi něco velice silně přitahuje. Ta přitažlivost je vzájemná. Celá trilogie má podle mého dvě roviny. Tou první je napravení Tylerova vztahu k sobě samému a zvládnutí své agrese. Tyler musí najít své místo na světě. Druhá rovina se týká Edenina a Tylerova vzájemného vztahu. Celé tři díly se neustále řeší, zda spolu mohou či nemohou být, protože jsou nevlastní sourozenci... Co se této roviny týče, asi chápu, že bych byla v Edenině roli nervózní, kdyby mi bylo jen 16 let. Ale nechápu ten odsuzující postoj všech okolo... osobně si myslím, že v současné době "sešívaných" rodin bude takovýchto párů přibývat (nakonec, společným bydlením toho druhého poznáte nejlépe)... Pokrevními příbuznými nejsou, neměl by to být pro nikoho takový strašlivý problém...  Ale možná něco přehlížím, zřejmě jde o odlišnou mentalitu a jak se říká: jiný kraj, jiný mrav... Zatímco já jsem hodně benevolentní, najdou se lidé, pro které se takový svazek stává nepřístojným.

     Trilogii jsem zakoupila v akci v elektronické verzi. Bohužel se mi však český překlad vůbec nelíbil. Nevím, jestli to bylo díky porovnání s překladem pětidílné série o Royalech, který se dle mého skromného názoru velmi povedl. Logicky nemohu očekávat od rozběsněného mladíka, že mluví jako kniha... fakticky mi neříkejte, že TAKTO dneska mladí lidé vážně mluví? Já se s kluky stejného věku potkávám každý den a jako kniha nemluví ani ten nejslušnější z nich. Nevím, jestli to byl nějaký záměr, jak udržet jazykovou úroveň českého jazyka nebo jen neznalost souvislostí překladatele a rozhodně se v tom nemíním pitvat. Trilogie mě zaujala a tak jsem si ji objednala na Bookdepository  (přímo v angličtině) hromadně už i s novou knihou, která pojednává o Tylerově pohledu na Eden s retrospektivou zpět do doby, kdy mu bylo 12 let. Mužský pohled na věc v literatuře velmi vítám, i když Tylerův pohled jsem opravdu obrečela... Moc dobře vím, že něco podobného (i když v jiné nebo i mírnější podobě) zažívá spousta dětí. Bohužel. 

     Díky knihám mě velmi zaujala Santa Monica a její molo, ráda bych zvládla ruské kolo v Santa Monica Prier. Navíc bych také chtěla na nejlepší kávu do Portlandu na roh Pioneer Squere a ráda bych navštívila celé západní pobřeží USA (doposud jsem měla zálusk jen na San Francisco). Milá mi  v knihách byla také spojitost se španělštinou, protože ji mám moc ráda a věřím v "no te rindas" - nejen ve vztahu, ale celkově v životě. A conversky jsou taky moje oblíbené tenisky... Co se různých fanpage týče, síť je obrovská... knihy jsou asi opravdu bestsellerem všude po světě. Věděli jste, že je autorce pouze 21 let? A celou sérii dopsala, když jí bylo 16 nebo 17? Své hlavní hrdiny si prý představovala přímo takto? (klik)

A fun-trailer: 




pátek 27. září 2019

ROYALOVÉ: Erin Watt

Název: 
Papírová princezna (1. díl), 
Prokletý princ (2. díl), 
Palác lží (3. díl), 
Padlý dědic (4. díl), 
Prohnilé království (5. díl)
Autor: Erin Watt
Vydal: Baronet, 2017 - 2018



Tihle Royalové vás zničí... ♥

     Hned v úvodu své recenze vás musím varovat, že mě tedy Royalové opravdu dostali... a to vůbec nejsem cílovou skupinou pro young adult literaturu a našla bych alespoň deset věcí, které mi neseděly, nepřišly mi logické nebo byly jednoduše nedomyšlené... OVŠEM... přišlo léto 2018 a já jsem vypnula od psychicky náročné práce a "zahrabala" jsem se do světa, kterému vládly mé "guilty pleasures" - chodili jsme s rodinkou na dlouhé společné procházky, při kterých na našich kopečcích koukám od Beskyd, přes Karpaty až k Alpám, skoukla jsem několik prvních sérií Gilmorek (po několika letech), po večerech jsem s manželem koukala na Teorii velkého třesku, obdivovala jsem krásu okolo Pemberley v šesti dílné adaptaci BBC Pýchy a předsudky s mým oblíbencem Colinem Firthem, NO A POHLTILA MĚ ÚPLNĚ A ZCELA RODINA ROYALOVÝCH, protože tihle Royalové vás fakticky zničí. Když jsem začátkem léta přemýšlela, na kterou letní "Lanczovku" se letos vrhnu, narazila jsem v jednom internetovém knihkupectví na trilogii, kterou jsem zakoupila v akci za cenu jedné knihy. Vzpomněla jsem si, že jsem zhruba před rokem četla recenzi na první díl, kdy se recenzentka nemohla dočkat dalších dílů. Nalákala mne na parádní četbu, která dle jejích slov sto procentně převyšuje spoustu ostaních young adultovek a ční nad nimi. A tak bylo rozhodnuto... 

     Kdo jsou Royalové? Za všechny zodpovídá táta Callum, který drží ruku nad rodinnou firmou Atlantic Aviation, která staví a prodává letadla. Jeho nejlepším kamarádem byl jeho společník Steve, který měl smrtelnou nehodu při létání rogalem v zakázané oblasti. Callum má pět synů, pět svých dědiců, kterým je 16 - 20 let. Nejstarší Gideon studuje na univerzitě v hlavním městě. Studuje ekonomii a má plné stipendium, protože je výborný plavec a reprezentuje univerzitu na velice vysoké úrovni. Domů jezdí téměř každý druhý víkend ze svých vlastních důvodů. Druhý nejstarší a současný vůdce ostatních sourozenců na Astor Parku (výjimečné střední škole) je Reed. Většinou zamračený, neustále napružený, výborný střední obránce školního týmu amerického fotbalu. Dostat se mu pod kůži se nepodaří téměř nikomu, přesto by ho všechny holky chtěly. Prostředním synem je miláček Easton. Je to přerostlé dítě se spoustou problémů, které řeší svým vlastním způsobem. Easton je nespoutaný,  divoký, vtipný a taky šíleně promiskuitní Royal s velkým srdcem. Poslední dva jsou dvojčata, podobná si jako vejce vejci - Sebastian a Sawyer. Hrají za školu lakros, tráví čas většinou společně se svou přítelkyní, stojí však za svými bratry. A kdo je Ella? Statečná sedmnáctiletá kráska, která se o sebe už dva roky stará úplně sama, protože ji v patnácti umřela máma a ona nechce jít do pěstounské péče. Jednoho dne se jejím opatrovníkem stane Callum Royal a nastěhuje ji do "královského doupěte"... a pohádka začíná... ☺

     Jednoduše řečeno... první tři knihy pojednávají o vztahu mezi Ellou a Reedem. Jsou skvělé, i když trochu nadsazené a pro někoho málo uvěřitelné (ale kdo by neměl rád třeba Popelku (Cinder-ella), že?). Avšak mne naprosto pohltily... první dva díly nemají chybu. Moc se mi líbilo střídání vyprávění mezi Ellou a Reedem. Bylo hrozně osvěžující číst o pocitech, emocích a zmatcích nádherného drsňáka. Třetí díl už se podle mého trochu táhl, ale zase jsem čekala na rozuzlení. Byla jsem dost nervózní, když do konce zbývalo jen několik stránek a rozuzlení doposud žádné. Na druhou stranu jsem záměr autorek pochopila už od začátku a tak jsem byla moc ráda, že mě celou knihu nechaly v napětí, zda je můj tip správný nebo ne.

     Čtvrtý díl, nazvaný Padlý dědic, obsahuje také povídku Trnová koruna, která pojednává o bývalém a také současném vztahu nejstaršího bratra Royala - Gideona. Čtenář se zde doví mnoho informací ze smutné a téměř tajné, nedávné, historie rodiny, z doby těsně před smrtí Royalovic mámy Marie.  Padlý dědic je příběh Eastona, příběh jeho vzestupů, pádů. Příběh o jeho těžké cestě k sobě samotnému i k získání opravdové lásky. Kniha končí dost drsně a nečekaně, ostatně jako díly předchozí. Nevydržela jsem a pátý díl jsem sehnala v angličtině, stáhla do čtečky a celý jej přelouskala, protože jsem neměla stání... Prohnilé království začíná přesně tam, kde Padlý dědic končí. Je plné akce a ukazuje nám, jak je lidská schránka vlastně křehká, jak těžké může být najít své já a také jak těžké je přežít ve světě, když kompletně ztratíte paměť, i když jen za posledních pár let. 

     Ano, mohla bych tu napsat spoustu věcí, které mi při čtení příliš neseděly nebo na sebe nenavazovaly nebo by v reálu jednoduše nebyly možné ani pro mocné a bohaté. Ale myslím, že tato pentalogie je jedna z nejlepších young adultovek, jaké jsem doposud četla. Samozřejmě musím přihlédnout k tomu, že děj vychází z jiné mentality, než je ta moje vlastní a je zasazen do světa, který je mi myšlením dost vzdálený, ale líbí se mi, že kniha poukazuje na to, že někdy ani jméno a peníze nic nezmohou a že bohatí stejně jako chudí mají veskrze podobné problémy. 

     I já jsem na internetu hledala další informace o Royalech a narazila jsem na spoustu fanouškovských stránek, které se věnují castingu jednotlivých postav... krásných Ell a Reedů jsem viděla nespočet, mně se však nejvíce líbí tento pár:

                                                                          Zdroj
A potom tento pár: Hartley A Easton

                                                                          Zdroj

pondělí 15. července 2019

ANDROMEDA, ELFKA MALÁ: Martina Chomátová

Název: Andromeda, elfka malá
Autor: Martina Chomátová
Ilustrace: Marie Snášelová Štorková
www.playeveryday.cz



Andromeda je elfí bytost, žijící v temném starém lese.  Ráda pobíhá mezi stromy, čichá lesní vůni a splývá s přírodou. Protože chce poznat někoho, kdo by byl jako ona, vydá se na dalekou cestu, aby našla, po čem její dušička prahne. Při své cestě potká spoustu různých stvoření, všechna jsou úplně jiná než je ona sama. Od každého se naučí něco nového a zjišťuje také spoustu nových informací sama o sobě. Například, že je jiná než ostatní, poznává jakou krásu nesou jiné bytosti, poznává i svou vlastní krásu. 

Abych nevyzradila úplně všechno, a především pointu, ocením nádherné ilustrace Marie Snášelové Štorkové a vyzdvihnu záměr knihy. Moc se mi líbí, že se děti pomocí krásného příběhu dozvídají, že každý z nich je jiný, ale každý po svém důležitý a je to tak v pořádku. Martina napsala krásnou knihu, která potěší a zahřeje nejen děti, ale také rozvibruje dospělé, kteří dětem knihu čtou. Pravda, elfí jazyk je celkem moderní, ale i ten dělá malou elfí krásku jedinečnou.

Kniha rozhodně má své kouzlo a doporučila bych ji k přečtení všem dětem! :) Na jejích stránkách se vydáte na toulky za poklady světa, budete objevovat talenty ukryté v každém z nás a také, čím vás mohou obohatit ostatní bytosti, se kterými se setkáte. Na toulkách s Andromedou také odkryjete bohatství, které nám na každém kroku nabízí příroda. Doporučuji příběhy s dětmi rozebrat a těm mladším informace dovysvětlovat. Syna některé věci moc zaujaly a potřeboval konkrétnější vysvětlení proč byl obr na Andromedu takový zlý... ☺Což je další věc, která mě na knize nadchla... dává prostor pro další povídání a rozvíjení příběhu.

Martina Chomátová je máma tří dětí, která miluje život a učí se jak si hrát, každý den si užívat. Spoustu nápadů a inspirace najdete na jejím blogu. 

sobota 8. června 2019

JAK SKŘÍTKOVÉ A DĚTI CHRÁNILI LES: Radomír Socha

Název: Jak skřítkové a děti chránili les
Autor: Radomír Socha
Ilustrace: Andrea Popprová
Vydalo: Nakladatelství Albatros, 2016




V lese, o který se starají různí skřítkové a víly, se všem žilo docela dobře až do doby, kdy sem zavítali různí nezvaní návštěvníci, kteří les ničili, dělali v něm nepořádek a veliký hluk. Skřítci na tuto nezvanou návštěvu nestačili a tak je lesní knížepán poslal pro pomoc za skřítkem Ohnivcem a houbovou vílou (houbalkou) Čaromilou, která ještě nezapomněla všechna kouzla...



Skřítky, víly i houbaly ale nevidí každý. Vidí je jen ti, kteří v ně věří, navíc ti, kteří lesu neškodí, ba naopak jej chrání a pomáhají. Stejně jako Vilík, syn hajného Matěje a jeho nejlepší kamarádka Anička. Společně s dalšími dětmi, které rády pomohly, když bylo třeba, založili dobrovolný spolek Liščata. Nejenže na jaře pomáhali uklízet les a čistili studánky, v zimě nosili krmení do krmelců a postavili mnoho ptačích budek a krmítek po celém lese. 



Kniha je opravdu krásně napsaná i bohatě a krásně ilustrovaná, příběhy se čtou samy, dospělého potěší a dítě se lecčemu důležitému ohledně symbiózy s přírodou přiučí. Čmeláček se při čtení vždycky doptával a samozřejmě teď chce hned vyrazit do lesa a chce hledat Čaromilu a Ohnivce... musí si však počkat až do jara, protože všichni skřítci spí zimním spánkem, stejně jako spousta zvířátek... ☺




"Než odbily na věži zvony oběd, byly prameny a studánky čisťounké, bez jediného lístku. Největší radost měly pramínkové víly. Chytily se za ruce a začaly okolo vod tančit. Kluci a děvčata se nestačili divit - všechen kal na dně pramenů i studánek při tanci postupně mizel a mizel, až byla voda průzračná jako křišťál. Stejná jako ve známé básničce, kterou děti uměly z čítanek... (Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les...)"

čtvrtek 18. dubna 2019

ZŮSTAŇ: Elle Kennedy

Název: Zůstaň
Série: WAGs 2. díl
Autor: Elle Kennedy, Sarina Bowen
Vydalo: Nakladatelství Baronet, 2018


Protože jsem si díky Blakeovi Rileymu, Wessovi a Jamiemu a samozřejmě Jess oblíbila nejen Toronto jako takové, ale také celý hokejový tým Maple Leafs, zajímalo mě, o kterém z hráčů bude další díl. Vůbec jsem se nespletla ve svém odhadu. Druhý díl série popisuje příběh samotného Matta Erickssona.

Matt si po rozvodu nechal od Aportu zařídit nový byt, ve kterém tráví svůj volný čas společně s Rufusem, svým psím kamarádem, kterého jeho ex-manželka už doma nechtěla. Aport je virtuální asistenční služba, mladá společnost, jejichž služeb Matt často využívá. V posledních dnech i k venčení Rufuse, když je mimo město. V Aportu s ním všechno řeší HTE, tedy HoTtiE, jak ženu na příjmu Matt soukromě pojmenoval. Mimo hokej Matt nemůže po rozvodu najít sám sebe. Dává si za vinu, že díky neustálému cestování nebyl nikdy tam, kde měl být, jeho ex-manželka Kara na něj hází vinu za celé zpackané manželství a navíc Mattovi neuvěřitelně chybí jeho dvě dcerky a s Karou bojuje o každou chvíli, kdy s nimi může trávit čas.

Hailey Taylorová Emeryová je spolumajitelkou firmy, kterou založila společně se svým bývalým mužem. S Jaxem se zná Hailey celý život. Jejich veliké přátelství přerostlo v dospívání v lásku a později zřejmě zase v přátelství, po čemž následoval před rokem a půl rozvod. Hailey se stará o poptávky VIP klientů, mezi nimi se nachází i jistý Sniper, o kterém Hailey tuší, že by mohl být hokejista, kterému fandí od doby, co se poprvé objevil na ledě za Toronto. Bylo to v době, kdy ještě studovala vysokou školu. Hailey je vášnivou fanynkou svého torontského týmu. Co se vztahů týče je ovšem také rozvodem poznamenaná a nejistá.

Vyvine se z jejich nevinného laškování přes internet něco vážnějšího? Jsou schopní dva životem zklamaní, nejistí a nedůvěřiví jedinci zachránit nejen sebe, ale také toho druhého? Příběh je psaný ich formou a opět se střídá děj vyprávěný z pohledu ženy (Hailey), která dostala dostatek prostoru, tak muže (AutoMattíka - jak jej nazývá srandista Blake). Tento příběh hodnotím ve svém pomyslném žebříčku knih, na kterých se alespoň podílela Elle Kennedy, zatím úplně nejvýš. Zaujal mě moc, byl uvěřitelný, zábavný i vážný současně, řešil běžné problémy, které se lidem stávají, a se kterými se musí vypořádávat. Čtení jsem si užívala a krásný příběh zakončený happy-endem mě moc těšil. Ke knize se určitě ještě vrátím.

                                                                  Zdroj


Co se autorky týče, Elle Kennedy je kanadská spisovatelka. Vyrostla na předměstí Toronta a po spisovatelské dráze toužila už od malička. Ačkoliv žije v Torontu, fandí Bostonským Medvědům. Na její webové stránky se můžete podívat zde...

Sarina Bowen je autorka oceněné série The Ivy Years, zasazené uprostřed hokejového týmu na vysoké škole v Connecticutu. Také rozvinula nové hokejové romány z Penguin Berkley. Baví ji lyžování, ráda pije espresso a příležitostně margaritu. Žije v divočině Nové Anglie, ve vermontských zelených horách se svou rodinou, šesti kuřaty a velkým lyžařským a hokejovým vybavením. Na její stránky se můžete podívat zde...

Společně se Elle Kennedy a Sarina Bowen staly nositelkami ceny Rita Award za romány Him a Us, stejně jako za romány ze série WAGs. 

Zmíním se také, že ráda porovnávám originální knihu s jejím českým překladem a často bývám svým způsobem trochu zklamaná. To však není případ knih od Elle Kennedy, ať už píše sama nebo dohromady s jinou autorkou. Moc se mi líbí překlady Zuzany L'alíkové, která odvádí skvělou práci. Její překlady jsou promyšlené, češtině přizpůsobené, aniž by cokoliv z originálu vynechaly. Za každým překladem je vidět kus dobře odvedené práce. Překladatelku její práce určitě baví, protože se to v textech rozhodně odráží. Paní L'alíková si umí s jazykem krásně "pohrát". Díky za to! :)

středa 6. února 2019

PANSKÝ DŮM: Anne Jacobs

Znáte historii vaší rodiny?


Název: Panský dům (Počátek rodinné ságy)
             1. díl trilogie
Autor: Anne Jacobsová
Vydal: Knižní klub, 2017



     Anne Jacobsová, německá autorka řady úspěšných historických románů, si epopejí Panský dům splnila svůj dávný sen. Ztvárnila osud jedné rodiny na pozadí novodobých německých dějin. 

     V Augsburgu, kde má továrník Melzer vedle svého velkého domu také svou továrnu na látky, se setkáváme s jeho rodinou v době začínajících zimních plesů. Chudě oděná Marie přichází do domu továrníka Melzera ze sirotčince. Začíná pracovat jako pomocnice v kuchyni. Stává se terčem nevole a posměchu většiny ostatních sloužících v domě. Poté, co se Marie stane oblíbenkyní samotné mladé slečny Kathariny, ještě více se díky závisti ostatních ztíží její postavení mezi sloužícími. Hlava rodiny, továrník Melzer, Marii do domu přivedl poté, co se léčila v nemocnici s chrlením krve. Byla dlouhá léta jeho schovankou, proč? Továrníkovic syn Paul se do Marie zamiluje a ona do něj také, ale protože je to chytré děvče, nechce působit problémy s nepřijatelným vztahem ani sobě, ani Paulovi. Děj se zrychlí a změní poté, co mladá, nevybouřená a lehce sobecká Katharina uteče do Paříže s jedním vášnivým Francouzem... Jak se k takovému jednání nerozumné dcery rodina postaví? Jak dopadne Marie, která hledá nějakou nitku ke svým rodičům, kteří jí zemřeli brzy po jejím narození? A proč továrník Melzer křičel na její matku?

     Panský dům mi nenabídl žádnou novou myšlenku. Při čtení jsem měla neustále pocit, jako bych knihu už někdy četla, docela dobře jsem děj předvídala - jak to, co bude následovat, tak to, jak se děj bude vyvíjet. Myslím, že knihy s podobným námětem jsem četla několikrát v těch brakových malých sešitcích z edice Doktora Nordena, když jsem byla jako teenager na brigádě u babičky ve stánku PNS. ☺ Děj, přestože rozjezd byl pomalý a zdlouhavý, byl nakonec pěkný. Jak je u mě známo, našla jsem si v knize něco svého a upřímně mi bylo Marie líto, protože to jako dítě neměla lehké. Kdykoliv byla v knize zmínka o tom, že její maminka, která ji pořád hladila, umřela, když byly Marii dva roky, obrečela jsem to. Jsem na taková témata pořád citlivá a asi už mě to nikdy nepřejde...

     Co mě v knize trochu udivilo, byly některé dobové neobvyklosti. Rodiče a děti si v rodině Melzerů tykali, doposud jsem žila v domnění, že na počátku 20. století děti rodičům výhradně vykaly. A pak ty Katharininy eskapády! Občas mě ze čtení vyrušila nějaká, neojedinělá, chyba. Všimla jsem si několika překlepů, především v poslední části knihy, občas se ztratily uvozovky... ale to jsou jen drobnosti, čtení určitě nebránily!

     Celkově hodnotím Panský dům jako oddechovou literaturu, knihu jsem si užila a celkem rychle jsem ji přečetla. Chtěla jsem vědět, jestli se děj bude opravdu ubírat směrem, který jsem předvídala. Četla jsem už lepší romány s podobnou tematikou, ale jsem zvědavá na další díly, třeba přinesou nějaké nečekané zvraty. Těžko soudit dílo, u kterého jsem nečetla ještě všechny části. Dalším vývojem rodiny Melzerových se nechám překvapit a těším se na léto, kdy by se měl druhý díl objevit i na pultech českých knihkupectví. ☺ 

  

sobota 2. února 2019

HODNEJ KLUK: Elle Kennedy

Název: Hodnej kluk
Autor: Elle Kennedy, Sarina Bowen
Série: WAGs 1. díl
Vydalo: Nakladatelství Baronet, 2018



Navnaděná celou skvělou sérií Off-Campus, omámená psaním Elle Kennedy, sáhla jsem po další její knize s hokejovou tematikou... nedalo se jinak. Sérii WAGs píše (používám přítomný čas, protože předpokládám, že u dvou dílů série neskončí a troufám si tvrdit, že další díl bude o nezkrotném bouřlivákovi Willovi) Elle Kennedy společně s další autorkou a svou kamarádkou, se Sarinou Bowen, jejíž knihy zatím nebyly do češtiny přeloženy, přestože má Sarina několik úspěšných, mezi mladými čtenáři oblíbených, sérií na kontě.

Hodnej kluk Blake Riley, důležitá opora torontského hokejového týmu, se snaží Jess Canningovou, na kterou nedokáže přestat myslet od osudného dubnového odpoledne, kdy spolu zažili žhavou chvilku v bytě Jessina bratra, přesvědčit, že jsou pro sebe jako stvořeni a on je pro ni ten pravý. Blake je pohodář, který hledá na všem spíše to pozitivní. Rád se baví a zpočátku působí dojmem, že mu není nic svaté a ze všeho si jen dělá legraci. Když ho však lépe poznáte, zjistíte, že je to starostlivý kamarád, který všechny své blízké ochraňuje a snaží se, aby byli šťastní a spokojení. Chrání dokonce i ty, kteří si jeho péči vůbec nezaslouží... Jess sama sobě připadá jako černá ovce rodiny. Pochází z pěti dětí a má pocit, že všichni ostatní mají v životě svůj směr a jsou úspěšní, jen ona sama pořád nemůže najít to, co by ji v životě bavilo a naplňovalo. Myslela si, že po studiu umění bude pracovat v nějakém muzeu, ale na to je potřeba postgraduál. V současné době pracuje jako organizátorka svateb, i když opět touží po změně. Nyní ji však čeká ta nejdůležitější organizační událost a to je svatba jejího bratra...

Kniha samotná mi přišla rozdělená na dvě části. V první části se žení Jessin bratr a jeho svatba musí být dokonalá. To i přesto, že je Jess rozhodnutá s organizováním svateb ihned skončit. Její snahu o dokonalou výzdobu i průběh obřadu však narušuje právě Blake, který jde ženichovi za svědka a snaží se do dokonalé organizace vnést trochu legrace. Knize Hodnej kluk totiž předchází ještě dvě knihy, které nebyly do češtiny přeloženy. Představují právě příběh páru, který se žení. Je to příběh Jessina bratra a jeho slavného snoubence, torontského útočníka Wesse. Předchozí díly se jmenují Him a Us. Ve druhé části příběhu se děj ze slunné Kalifornie přesouvá do Kanady. Jess se stěhuje do Toronta, kde začíná studovat na univerzitě, aby se mohla stát zdravotní sestrou. To je povolání, které se stane jejím posláním. Jess studuje s velikou snahou, aby si udržela stipendium. Neustále je však bez peněz, protože náklady na studium jsou vysoké. Často tak tráví dny v bytě u bratra a jeho manžela Wesse, kde se neustále potkává s Blakem, který bydlí ve stejném domě, jen o několik pater výš. Podaří se nakonec Blakeovi Jess přesvědčit, že by měli být spolu?

Jako všechny ostatní knihy, je i tato kniha psána v ich formě, ze dvou úhlů pohledů a to jak z pohledu Jessie, tak z pohledu Blakea. Toto střídání vypravěčů a jejich náhledu na svět, mě stále neskutečně baví. Kniha je samozřejmě oddychová, její čtení slouží k odpočinku a uvolnění, pobavení. Kniha patří do žánru new adult.

Poznámka pro všechny, kteří neví: WAGs je anglická zkratka pro Wifes And Girlfriends of professional sportsmen, tedy pro manželky a přítelkyně profesionálních sportovců.

A tady několik obrázků od fanoušků:


                                                                            Zdroj

Co se autorky týče, Elle Kennedy je kanadská spisovatelka. Vyrostla na předměstí Toronta a po spisovatelské dráze toužila už od malička. Ačkoliv žije v Torontu, fandí Bostonským Medvědům. Na její webové stránky se můžete podívat zde...

Sarina Bowen je autorka oceněné série The Ivy Years, zasazené uprostřed hokejového týmu na vysoké škole v Connecticutu. Také rozvinula nové hokejové romány z Penguin Berkley. Baví ji lyžování, ráda pije espresso a příležitostně margaritu. Žije v divočině Nové Anglie, ve vermontských zelených horách se svou rodinou, šesti kuřaty a velkým lyžařským a hokejovým vybavením. Na její stránky se můžete podívat zde...

Společně se Elle Kennedy a Sarina Bowen staly nositelkami ceny Rita Award za romány Him a Us, stejně jako za romány ze série WAGs. 

Zmíním se také, že ráda porovnávám originální knihu s jejím českým překladem a často bývám svým způsobem trochu zklamaná. To však není případ knih od Elle Kennedy, ať už píše sama nebo dohromady s jinou autorkou. Moc se mi líbí překlady Zuzany L'alíkové, která odvádí skvělou práci. Její překlady jsou promyšlené, češtině přizpůsobené, aniž by cokoliv z originálu vynechaly. Za každým překladem je vidět kus dobře odvedené práce. Překladatelku její práce určitě baví, protože se to v textech rozhodně odráží. Paní L'alíková si umí s jazykem krásně "pohrát". Díky za to! :)

pondělí 14. ledna 2019

PLÁN: Elle Kennedy

Název: Plán (The Goal)
Série: 4. díl čtyřdílné série
Autor: Elle Kennedy
Vydal: Baronet, 2017


Příběh Tuckera a Sabriny uzavírá celou sérii Off-Campus. Již z minulého dílu víme, že si Tucker se Sabrinou začal a čekají spolu dítě. To nebylo žádné překvapení. Byla jsem opravdu moc zvědavá, jakým způsobem jejich příběh autorka podá. Narozdíl od spousty jiných čtenářů, já po přečtení rozhodně zklamání necítím. Příběh jsem "zhltla" jedním dechem, přišel mi docela realistický (a to pracuji s mladými, kteří to v životě neměli jednoduché - o realitě všedních dní mladých lidí mám tedy docela přehled) a Sabrině jsem svým způsobem rozuměla. Ale abych nepředbíhala...

John Tucker sice na první pohled může působit jako floutek, který není schopen udržet vztah a střídá holky jako ponožky. Je to přeci jen hokejista z Briaru. Tuck má však v hlavě zcela jasnou představu, jak by to v životě chtěl mít uspořádané. Chce vztah, jistotu a rodinu k tomu. Zamiluje se však do Sabriny, která ho vytrvale odmítá... Tuck netouží po kariéře vrcholového hokejisty. Po absolvování Briaru by si rád otevřel vlastní podnik. Konec konců studuje ekonomii. Je to moc hodný a trpělivý kluk, což o něm ostatně víme, už od prvního dílu ho známe jako toho, kdo se stará o blaho svých spolubydlících, vaří jim, opečovává je. 

Sabrina je velmi hrdá a tvrdohlavá mladá dáma, která má svůj život přesně nalinkovaný. Pilně studuje, po absolvování Briaru by se ráda dostala na práva na Harvardu. Stydí se za svůj současný stav. Matka se jí zřekla, když byla maličká, vychovávala ji babička, která také nežila úplně uspořádaný život a skončila v jedné domácnosti se Sabrininým nechutným, věčně opilým otčímem, se kterým "žije". Sabrina se za svůj původ stydí a chce se jej zbavit díky práci v nějaké renomované advokátní kanceláři hned, jakmile dokončí Harvard...

Zda se oba hlavní hrdinové vzdají svých snů nebo se jim podaří se společně domluvit, sžít se a užívat si jeden druhého, už si budete muset přečíst sami. ☺ 

Přemýšlela jsem nad tím, proč některé čtenářky cítí z tohoto dílu zklamání a napadlo mne, že je svým tématem úplně jinde než tři ostatní díly, proto její děj ocení také jiní čtenáři, než ti, co si cení předchozích dílů. A to není vůbec špatné. Pro autorku je prima mít širší záběr. Já osobně jsem Sabrinin postoj dokázala pochopit, ale možná proto, že mě od ní dělí už zřejmě celá generace. Vychována babičkou nikdy neměla nikoho úplně blízkého, komu by se mohla svěřovat se svým tajemstvím, svými bolístkami. Byla zvyklá spoléhat se jen sama na sebe za každou cenu. Nemohla si být jistá ani Johnem Tuckerem. 

A tady něco z fan-pages:




 Co se autorky týče, Elle Kennedy je kanadská spisovatelka. Vyrostla na předměstí Toronta a po spisovatelské dráze toužila už od malička. Ačkoliv žije v Torontu, fandí Bostonským Medvědům. Na její webové stránky se můžete podívat zde...


Zmíním se také, že ráda porovnávám originální knihu s jejím českým překladem a často bývám svým způsobem trochu zklamaná. To však není případ knih od Elle Kennedy, ať už píše sama nebo dohromady s jinou autorkou. Moc se mi líbí překlady Zuzany L'alíkové, která odvádí skvělou práci. Překlady jsou promyšlené, češtině přizpůsobené, aniž by cokoliv z originálu vynechaly. Za každým překladem je vidět kus dobře odvedené práce. Překladatelku její práce určitě baví, protože se to v textech rozhodně odráží. Paní L'alíková si umí s jazykem krásně "pohrát". Díky za to! :)

neděle 13. ledna 2019

SKÓRE: Elle Kennedy

Název: Skóre (The Score)
Série: 3. díl čtyřdílné série
Autor: Elle Kennedy
Vydal: Baronet, 2017


Třetí díl je věnovaný dalšímu ze čtyř hokejistů briarského mužstva, bydlících ve společném domě. Po Garretovi a Loganovi přichází řada na Deana - hokejového fajnšmekra, životního pohodáře a vyznavače stylu: život si co nejvíc užít. 

Dean na mě v předchozích dílech nijak zvlášť nezapůsobil, přestože mě zaujal tím, jak se zastal Grace v předchozím díle této tetralogie, když na ni na sociálních sítích zaútočily "teamovky" - prý si vymyslela rande s Loganem. I přesto jsem jej měla zaškatulkovaného v té typické škatulce: děvkař. Byla jsem hodně zvědavá, jakým způsobem s jeho osudem autorka knihy zatočí. Elle Kennedy se s postavou Deana poprala mistrnně. Dean mě celou knihu hrozně bavil. I on zažil v minulosti něco, na co není moc hrdý a klasicky se minulost objeví i v přítomnosti a pak teprve začne ten správný kolotoč životních událostí. 

Zatímco Allie touží stát se po skončení univerzity herečkou v New Yorku, aby byla blízko svému tátovi, skončí kvůli tomu její vztah s dlouholetým přítelem Seanem. Ten si  však rozchod rozmyslí a nechce o Allie přijít - pronásleduje ji. Allie z koleje na víkend unikne do prázdného domu přítele své spolubydlící Hanny, aby měla klid. Dům však není úplně prázdný, na víkend zde neplánovaně zůstal Dean... A kolo osudu se pro oba roztáčí...

Klobou dolů, jak se autorce podařilo vykreslit charakter postav tak, aby se najednou z minuty na minutu úplně nezměnily, současně však aby mi připadly lidské a prožívala jsem s nimi všechny jejich emoce... a že jich bylo! Hodně erotiky, jak jinak u Deana, ale také kopec legrace a vtipných scén, u kterých jsem slzela smíchy, velký smutek, občas zmatek, atd. Současně se v knize také dozvídáme nějaké informace o starých dobrých známých - Garretovi a Hanně, Grace a Loganovi a taky Tuckerovi a ostatních hráčích briarského hokejového i fotbalového mužstva. Baví mě také představa toho, kam všichni naši staří známí míří po skončení univerzity - třetím dílem totiž končí krásná doba na Briaru pro většinu našich známých hrdinů. 

Kniha mě opravdu bavila a vůbec neplatí ta mantra, že čím více dílů, tím slabší příběhy. Pravdou však zůstává, že konec knihy mi přišel takový vágní, na sílu ukončený, nepřirozený... ale možná je to jen můj postřeh. Jak se konec knihy dotknul vás? :)

A něco z fan-pages:





Co se autorky týče, Elle Kennedy je kanadská spisovatelka. Vyrostla na předměstí Toronta a po spisovatelské dráze toužila už od malička. Ačkoliv žije v Torontu, fandí Bostonským Medvědům. Na její webové stránky se můžete podívat zde...


Zmíním se také, že ráda porovnávám originální knihu s jejím českým překladem a často bývám svým způsobem trochu zklamaná. To však není případ knih od Elle Kennedy, ať už píše sama nebo dohromady s jinou autorkou. Moc se mi líbí překlady Zuzany L'alíkové, která odvádí skvělou práci. Překlady jsou promyšlené, češtině přizpůsobené, aniž by cokoliv z originálu vynechaly. Za každým překladem je vidět kus dobře odvedené práce. Překladatelku její práce určitě baví, protože se to v textech rozhodně odráží. Paní L'alíková si umí s jazykem krásně "pohrát". Díky za to! :)

sobota 12. ledna 2019

HODNÝ HOLKY LÍBAJ LÍP: elie Grimes

Název: Hodný holky líbaj líp
Autor: Elie Grimesová
Vydalo: Nakladatelství x.y.z, 2018


Jedenatřicetiletá Zoey Westwoodová vlastní slibně se rozvíjející kuchyni v New Yorku, věnující se především kulinaření na svatby nebo oslavy. Pracuje společně se svou kamarádkou a asistentkou Sally. Zoeyno kulinářské nadání se projeví v den, kdy se stará o jídlo početné sešlosti na brazilském konzulátu, který hostí i významné osobnosti z gastronomického světa včetně jednoho přitažlivého, ale nesnesitelného kritika. Zoey ve své kuchyni pokračuje v odkazu své babičky Nany, která sepsala několik knih s tradičními recepty. Zoey spoustu z nich přizpůsobila dnešním podmínkám a možnostem a oživila je svým talentem. 

Kniha však není jen o jídle a kuchyni. Jde v ní především o city a emoce a to jak o city všech Zoeyiných nejbližších přátel - asistentky a kamarádky Sally, tak kamaráda od dětství Adriana i mladšího bratra Daltona - tak o city její vlastní. Zoey nemá v této rovině téměř žádné sebevědomí poté, co ji před dvěma lety opustil její přítel kvůli dokonalé známé z dětství. Rozchod přes email pošramotil Zoeyinu sebedůvěru stejně tak, jako jí k jejímu nalezení žádným způsobem nepřispívá ani Zoeyina matka Fran, která na Zoey neustále něco vidí. 

Upřímně, dle mého názoru bylo v knize zbytečně mnoho neshod, některým z nich jsem ani opakovaně dost dobře neporozuměla. Kniha je však opravdu odpočinkovým čtením, navíc opepřená o několik erotických chvilek. Příběh se čte dobře, čtení rychle ubíhá a bohužel pro mě v něm není nic, co by mě přinutilo k opětovnému přečtení knihy. Příběh je pěkný, ale kniha patří mezi ty, jejichž děj za pár týdnů zapomenu. Ovšem na co nezapomenu určitě je recept, který je součástí knihy a který jsem se rozhodla jednoho dne vyzkoušet. Můj výsledek nebyl tak skvostný, jako ten Zoeyin, ale na začátečníka super... jen pozor na tu tequilu! :) Mimochodem, znáte někoho, kdo se po sexu nekontrolovatelně chechtá? :)

středa 2. ledna 2019

OMYL: Elle Kennedy

Název: Omyl (The Mistake)
Série: 2. díl čtyřdílné série
Autor: Elle Kennedy
Vydal: Baronet, 2016




      Kniha Omyl je druhou v pořadí z hokejové série Off-Campus. Hlavním hrdinou je John Logan, důležitý hráč Briarského hokejového týmu a Garretův spolubydlící. Začátek příběhu jej zastihne v době, kdy si sám se sebou neví příliš rady. Zakoukal se totiž do holky svého nejlepšího kamaráda. Hannin a Garretův příběh jsem popisovala v minulé recenzi, jsou to hlavní hrdinové prvního dílu této série. Logan svůj "problém" řeší alkoholem a nezávazným sexem s každou, která je ochotná (a není jich málo, co se kolem proslulého Logana točí). 

     Protože Logan nevydrží v domě, ve kterém se svými spolubydlícími (čtyřmi hokejovými "bohy" briarského týmu - každý díl série popisuje příběh jednoho ze spolubydlících) už pár let bydlí, když je tam s nimi i Hanna, neustále vyráží na různé vysokoškolské mejdany. Jednoho dne si však splete kolej a omylem se setká s Grace Iversovou, milou a hodnou studentkou prvního ročníku Briarské univerzity. Ne nepříjemný omyl je svede dohromady a ze zprvu nevinného setkání a společného koukání se na akční film se vyklube něco víc...

     Celý příběh se zamotává, když si Logan uvědomí, že s Grace být nemůže, protože k ní vlastně nic necítí a není pro ni tím pravým. Časem však zjistí, že mu Grace ohromně chybí a že ji vlastně ve svém životě potřebuje. Rozejít se s ní byl opravdu omyl. Přesvědčí Grace, že opustit ji byla chyba? Odpustí mu Grace zradu? Chtěla mu dát to nejcennější... Po letních prázdninách, které Grace strávila u své matky v Paříži, se na Briar vrací zcestovalejší, životem ošlehanější a sebevědomější druhačka, která nikomu nedá nic zadarmo... 

     Logan i Grace jsou pěkně napsané, celistvé postavy, které se k sobě ohromně hodí, neboť jeden druhého doplňují. Příběh je jako již tradičně z pera autorky napsán svižně a velmi čtivě. Naprosto vás nenechá si odpočnout, budete číst a číst až do samotného konce a to i přesto, že od začátku víte o dobrém konci celého příběhu. Vedlejší linie příběhu se věnuje alkoholu v rodině a marným nadějím do budoucna. Tato linie mě osobně docela zasáhla. Líbí se mi, když i romantické knihy řeší závažnější témata takovým způsobem, že hloubku daného tématu nechají na samotném čtenáři. Tudíž někdo téma jen pročte, jiný si uvědomí spoustu souvislostí. Tohle umí Elle Kennedy naprosto dokonale... 

     Mně osobně se na knize líbí humorná povaha obou hlavních hrdinů i "obří" gesta, líbí se mi téma alkoholu i marných nadějí do budoucna. Líbí se mi téma hokeje i narážka na Jaromíra Jágra, spojitost s Bostonskými Medvědy, propojení s postavami z předchozího dílu série i závěrečný epilog, který se odehrává až za dva roky... :) Tento epilog ve mně vyvolal naprostou euforii a pocit klidu a pohody... 

A tady jsou obrázky z fan-pages:




Co se autorky týče, Elle Kennedy je kanadská spisovatelka. Vyrostla na předměstí Toronta a po spisovatelské dráze toužila už od malička. Ačkoliv žije v Torontu, fandí Bostonským Medvědům. Na její webové stránky se můžete podívat zde...


Zmíním se také, že ráda porovnávám originální knihu s jejím českým překladem a často bývám svým způsobem trochu zklamaná. To však není případ knih od Elle Kennedy, ať už píše sama nebo dohromady s jinou autorkou. Moc se mi líbí překlady Zuzany L'alíkové, která odvádí skvělou práci. Překlady jsou promyšlené, češtině přizpůsobené, aniž by cokoliv z originálu vynechaly. Za každým překladem je vidět kus dobře odvedené práce. Překladatelku její práce určitě baví, protože se to v textech rozhodně odráží. Paní L'alíková si umí s jazykem krásně "pohrát". Díky za to! :)

úterý 1. ledna 2019

DĚTI Z BULLERBYNU: Astrid Lindgren

Název: Děti z Bullerbynu (anglicky: Children of Noisy Village; švédsky: Barnen i Bullerbyn) 
Autor: Astrid Lindgren
Vydalo: Nakladatelství Albatros, 1991





Anotace:
Kniha pojednává o skupině šesti dětí z osady Bullerbyn. Osada sestává z pouhých tří domů, každý z nich obývá jedna rodina. Vypravěčkou příběhu je sedmiletá dívenka Lisa (na začátku knihy oslaví sedmé narozeniny), která má dva starší bratry jménem Lasse a Bosse a bydlí na statku jménem Mellangården. V druhé rodině, která bydlí na Norrgårdenu, mají dvě dcerky Annu a Brittu, ve třetím domě mají syna Olleho a malinkou Kerstin (ti bydlí na Sörgårdenu). Děti spolu zažívají různá dobrodružství a společně chodí do jednotřídky ve Storbynu. 

.......................................................................

Můj pohled:
Osobně si myslím, že čtenářská veřejnost tuto knihu moc dobře zná, netřeba tedy nic dodávat. Jen bych ráda podotkla, že jsem s knihou vyrostla a snad není velkou ostudou mé přiznání, že kniha patří mezi deset mých nejmilejších knih a v dobách zlých a dobách splínu se k dětským příběhům do Bullerbynu ráda uchýlím. Určitě má tato kniha zásluhu na mé velké lásce ke knihám. Teď už ji pomalu mohu začít číst svému synkovi, což mě nesmírně těší. ☺ Kdo by to byl řekl, že jako matka objevím další rozměr knihy? Oceňuji, jak se děti bez novodobé techniky dokázaly samy zabavit, líbí se mi ta volnost a svoboda a samostatnost dětí, v neposlední řadě obdivuji i to, jak se spolu nakonec dokázaly děti vždycky domluvit a byli nerozlučnými přáteli. A úžasné ilustrace Heleny Zmatlíkové prostě tak nějak patří k celému mému dětství...


Astrid Lindgren:
Byla velmi úspěšná švédská autorka knih pro děti. Mimo příběhy pro děti psala také romány, povídky, divadelní hry, poezii, filmové a divadelní scénáře. Její knihy byly přeloženy do 70 jazyků ve více než 100 zemích po celém světě. V roce 1958 jí byla udělena Cena Hanse Christiana Andersena, která je považovány za nejvyšší možné ocenění autorů dětských knih.
Mnoho jejích knih je inspirováno vlastním dětstvím, které strávila na farmě svého otce. Astrid byla druhým dítětem, narodila se rok po Gunnarovi a následovaly další dvě dívky, Stina a Ingegerd.
V roce 1923 začala pracovat v lokálním tisku, ale do dvou let otěhotněla s ženatým kolegou a byla nucena pod tlakem okolí odejít z domova. V Kodani porodila syna Larse, kterého z nedostatku peněz dala do pěstounské péče. Poté odjela do Stockholmu, kde začala pracovat jako sekretářka. V roce 1931se provdala za Sture Lindgrena, což jí umožnilo vzít si zpět syna. Poté se jí narodila dcera Karin. Nejslavnější postava Lindgrenové Pipi Dlouhá Punčocha vznikla z příběhů, které vyprávěla své dceři před spaním. Kniha se stala rychle velmi úspěšnou a udělala z Lindgrenové mezinárodně známou autorku.

MALÝ PRAŽSKÝ EROTIKON: Patrik Hartl

Název: Malý pražský erotikon

Autor: Patrik Hartl

Vydalo: Nakladatelství Bourdon, 2014



Anotace:

Díky autorovu nekonformnímu nadhledu a smyslu pro humor je tento román určený i těm, kteří bývají ke knížkám o lásce zpravidla nedůvěřiví.

Na Babě stojí nad strání s výhledem na Prahu dvě sousedící řadovky, ve kterých bydlí rodiny, jejichž členové prožívají pod povrchem zdánlivě všedních dní nečekaně osudové milostné příběhy. 

Honza cítí pokušení, ale protože si nechce komplikovat život, snaží se mu odolat. Marta, přestože je vdaná, občas neodolá, a Zbyněk se ani odolávat nepokouší. Táňa miluje tajně, Petra má zábrany, Tomáš je až příliš velký romantik, Cyril trochu zvrhlík a Adéla se miluje častěji než všichni předchozí dohromady, aby se necítila sama. 

Malý pražský erotikon je zábavným obrazem jejich intimního života, který líčí jejich touhy, okamžiky radosti i katastrofy od předškolního věku až po věk důchodový. 


.................................................


Můj pohled:

Kniha představuje komplikovaný vztahový propletenec a zajímavou sondu do života dvou rodin, které žijí vedle sebe v domech na Bábě, krásném místě v Praze. Kniha není na čtení náročná, pro mě byla vyloženě oddechovkou, ačkoliv mi několik desítek stran trvalo, než jsem si na svérázný styl autora zvykla a srovnala se s ním. Až jsem se po prvních zhruba sto stranách dokázala vžít do děje (nemohla jsem se s tou syrovostí světa (rozumějte že každý podvádí každého) zpočátku nějak srovnat a říkala jsem si, jestli nejsem naivní až hloupá, když já to mám v sobě nastaveno jinak), těšila jsem se, až zase knihu otevřu a budu pokračovat ve čtení. Byla jsem zvědavá, co osud (autor) pro jednotlivé postavy přichystal. Moc mě zajímalo, co bude dál. Jednou jsem si i poplakala, bylo mi líto Honzy. 

Celkově kniha není špatná, proto jsem jí udělila čtyři hvězdy z pěti, celkem se mi líbila, charaktery postav byly vykresleny bravurně, ale chyběla mi "hloubka" - obzvlášť ke konci, celkově se mi příběh zdál takový povrchní. Ale to určitě není chyba autora, ani děje knihy, asi je to ve mně, jsem asi náročnější čtenář. Rozhodně dílo nebudu hanit, protože moc se mi líbilo vykreslení života lidí před a po revoluci, moc ráda jsem se vrátila do doby, která se mě tolik nedotkla, protože jsem byla malý, sotva desetiletý špunt, když přišla revoluce. Setkávání s panem Čivrným v Bartolomějské bylo drsné a já jsem si představovala, jak asi žili moji rodiče, když byli ještě hodně mladí. Přečtení doporučuji všem krajanům. :)



Patrik Hartl:

Narozený 10.9.1976 v Olomouci, je kmenovým autorem a režisérem pražského divadla Studio DVA. Vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. V divadle režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací (Oteřené manželství, Caveman, Absolvent, Půldruhé hodiny zpoždění, Madame Melville). Jeho vlastní divadelní hry Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál, Hlava v písku, Hvězda, Vysavač a 4 sestry se staly hity. Ve filmu debutoval komedií Taková normální rodinka. Jeho literární prvotinou byla kniha Prvok, šampón, tečka a Karel, která se díky velkému zájmu čtenářů dočkala mnoha dotisků. Následující román Malý pražský erotikon se stal Českým bestsellerem roku 2014. Nejnovější knihou je dvojromán Okamžiky štěstí.

Pana Hartla najdete i zde na jeho stránkách...

ZE MĚ - CESTA BLÁZNA A VNITŘNÍ SVĚT JAROSLAVA DUŠKA: Pavlína Brzáková

Název: Ze mě - cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška

Autor: Pavlína Brzáková

Vydalo: Nakladatelství Eminent, 2012



Anotace: 

Jedná se o autorizované povídání improvizátora, herce a divadelního režiséra Jaroslava Duška o narození, životě a smrti. Příběhy protkané přítomností, volné asociace a rozmanitá setkání se Skutečností. Knihu doprovázejí zdařilé ilustrace Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi. Kniha je věnována Matce Zemi a Otci Slunci.


.......................................


Můj pohled:

Kdo je Jaroslav Dušek nemusím zřejmě nikomu vysvětlovat. Pro někoho bláznivý herec, pro jiného moudrý muž. Já vidím obojí. Skvělého herce Pelíšky počínaje, Pustinou konče, vynikajícího improvizátora - Čtyři dohody v jeho nepřekonatelném podání také zdá se většina lidí zná a moudrého muže, který se snaží být blíž přírodě, vychází z učení Toltéků a dívá se s nadhledem na tento svět. Tentokrát nebudu psát obsah, ale vypíši zde spoustu postřehů, které mě maximálně zaujaly. A protože mám poznámky snad na každé straně knihy, bude to tuze dlouhý příspěvek. :D


"Indiáni vždy říkali bělochům: "My vám tuto zemi nemůžeme prodat, protože není naše, my spíš patříme k ní." Vnímali totiž sami sebe spíš jako součást země, ne jako její majitele."


"Můžeme zemi obývat, jenomže my ji chceme dobývat."


"Rostliny a zvířata vyhlášky nepotřebují a přesto vědí, jak mají žít."


"Slovo indiáni používám v širším smyslu. Tradičně se má za to, že toto pojmenování Kolumbus užil, protože si mylně myslel, že doplul do Indie. Ale nabízí se i jiné vysvětlení, které se mi líbí víc. Už tenkrát totiž existovaly podrobné mapy světa, jež někdo vytvořil, a my nevíme kdo. Ony mapy existují a jsou jednou z velkých nerozluštěných záhad. Takže Kolumbus věděl, kam doplul. A nazval ty lidi indiány, protože ho fascinovala harmonie a mír, které u nich pocítil. Žili "in Deo" - v Bohu. A proto i já používám slovo indián právě v tomto slova smyslu. Jsou to lidé držící se své tradice, prvotního principu."


"Politici by konečně měli začít chápat, že soupeření je třeba zahodit. Primárně tu přece nemůže jít o vítězství, prioritou musí být prosperita Země, zachování její krásy a bohatství, naše společné štěstí."


"Slyšel jsem takovou věc. Nějaký člověk údajně mluví s gorilami. Zná jejich posunkovou řeč. Zeptal se jich: "Proč používáte nástroje mnohem méně, než to dělají šimpanzi?" A gorila mu odpověděla: "My používáme nástroje méně, protože od nich je příliš blízko ke zbraním." Když toto odpoví gorila, nastavuje nám zrcadlo. Uvidíme svůj strach, ztrátu bdělosti. Uvidíme, jací jsme pitomci. Slovo "pitomý" původně znamenalo "krmený". "Husa pitomá" byla "husa vykrmená". Pita je dodnes arabsky chléb. My máme pití. Naše pitomost spočívá v naší vykrmenosti. Zejména naše civilizace obchodující s čímkoliv. A především s našimi dušemi. Pitomci, kteří ztratili bdělost. Neboť jestli gorila toto odpoví, je to vrchol bdělosti."


"Jsme běloši, civilizace, která se stěhuje a putuje. Klidně obsadíme jakékoliv území, všechno kolonizujeme. Máme schopnost všemu se přizpůsobit. Proto v nás vzniká mylný dojem, že i ostatní rasy jsou na tom stejně. Existuje spousta etnik, která jsou zakořeněná do půdy a považují se za součást země, již obývají. Měli bychom si proto uvědomit, že pokud se chceme na této planetě domluvit, musíme připustit svobodu pro každého."


"Vypadá to, že jediným skutečným problémem je lidské ego a jeho sobectví. Člověk se svou chamtivou nenažranou civilizací. Zvířata si celkem snadno vymezí svá teritoria, v nichž se pohybují, nepotřebují vytápěný dům, obejdou se bez automobilů, železnic a elektřiny. Jsou vybavena dokonale, v klidu přežívají  v různých teplotách, hloubkách, výškách. A mezitím se ve vesmíru pohybuje bytost, která se jmenuje člověk. Takový kosmický invalida, protože bez oděvu a bot, bez domu, auta, železnice, bez elektřiny a pračky, bez sekyrky a motorové pily, bez počítače a mobilu neobstojí... A ke všemu tahle bytost sama sobě namluvila, že je pánem tvorstva, a svůj komunikační systém uzavřela tak dokonale, že přestala rozumět ostatním složkám přírody, přestože ony se mezi sebou vzájemně dorozumějí všechny. Komunikují spolu stromy, rostliny, zvířata a hmyz, neboť jsou schopné se podle nějakých instinktů, podle nějakého určitého typu vědomí, díky vrozené společné moudrosti neustále dál a dál navzájem udržovat v proudu života. A mezitím se vyvíjejí lidské civilizační vlny, jež se objevují a zase zanikají. Člověk tu ční jako nějaká speciální bytost nebo si jen možná o své speciálnosti udělal divný obrázek."


"Majetek vyvolává lpění a další touhu po jmění. Je to princip, jemuž jsme my, naše civilizace, skočili na lep. Naší hlavní motivací je vlastnictví - něco mít, pak mít víc a ještě víc. A zase: kde a jak se to programuje? To je velice zvláštní. Programuje se to už ve škole. Hlavně v matematice. První, čemu se učíme, je sčítání. Jedna a jedna jsou dvě. Dvě je víc než jedna. Dvě a dvě jsou čtyři. Čtyři jsou víc než tři. Čtyři a čtyři je osm. Osm a osm je šestnáct. To je ještě víc. Kdybychom opravdu nebyli pokryteckou civilizací a učili své děti, že celek a jednota jsou naší matricí, učily by se děti jako první "dělení". Mohly by se učit třeba: "Tohle je koláč, a když ho rozpůlím, mám dva kusy. Když ho rozčtvrtím, mám čtyři kusy. Když udělám další dělení, mám osm kusů." Učily by se ty samé číslovky, ale jinak. Nebylo by toho víc, bylo by toho pořád stejně, ale získali bychom víc dílků. A tím pádem bychom porozuměli - tento svět vzniká dělením jednoty. Rozhojňováním jednoty. Ale my se učíme sčítat. Přidávat. Hromadit. Kupit. Nakupovat. Proč programujeme bytost na sčítání jako na hlavní matematický princip, přičemž dělení je brané jako něco složitějšího, co chápou až větší děti? Vždyť každé malé dítě pochopí, že když má nějaký celek, může ho rozpůlit. Jenže my malého člověka pomalinku programujeme do systému obchodu, hromadění, chamtivosti, a dokonce tvrdíme, že je to přirozené."


"Je samozřejmě pohodlnější věci mít než je nemít. Číňané mají jedno pěkné úsloví: Trám se propadne vlastní vahou. Propadne se, když je tak silný a těžký, že sám sebe neunese. Vzmach si přivodí vlastní krach. Jedno zanikne, aby vzniklo druhé. Pochopili jsme, že umírají lidé. Proč se tedy tak těžko smiřujeme s myšlenkou, že po svém rozmachu zanikne i civilizace? Je to přece v pořádku: jako nádech a výdech. V žertu, ale i vážně říkám, že bychom po sobě měli začít uklízet, neměli bychom dál zanášet planetu odpadem. Naše kulturně-vědecko-politická civilizace totiž zatěžuje Zemi tak jako nikdy předtím. Copak je možné cpát exkrementy v takovém množství do vody? Suchozemcovo hovno přece patří do půdy. Každé suchozemské zvíře vyměšuje na zem, protože zem to dovede zpracovat. Proč kulturní Euroameričan tenhle koloběh obchází? Spousta lidí sype odpadky do záchodu. Potom se diví, že jsou plná potrubí potkanů. Proč? Protože tam mají co žrát! Je to pro ně ráj. Mají tam teplo, jídlo, v rourách se jim dobře bydlí. Potkani jsou stejně jako žraloci odpovědí Synchronicity na naši nepozornost. Velkým problémem se stává překyselení planety. Kyselé deště, kyselá půda... Zdá se, že tento jev představuje ohrožení života, protože člověk je zhruba neutrální PH bytost, a dokonce - co se týče krve - lehce zásaditá. Formy života, jež jsou závislé na neutrálním nebo lehce zásaditém PH, v kyselém prostředí postupně bojují o přežití..."


A mohla bych pokračovat hned dál. Řekla bych, že všechny tyto informace jsem tak nějak v hlavě měla a věděla a tušila, ale Jaroslav je systematicky ucelil a najednou se mi zdá všechno jasné... dokonce i odpověď na otázku, proč je najednou kolem mě tolik rakoviny... 


Rozhodně si myslím, že se ke knize budu vracet, stala se mojí stálicí. Snažím se každý měsíc změnit jednu věc ve svém životě i v naší domácnosti, abychom neprodukovali tolik odpadu, abychom nepodporovali kosmetiku testovanou na zvířatech a abychom se chovali lépe k naší Matce Zemi. Jde to ztuha, přeci jen jsme s manželem vyrostli v něčem jiném, proto měnit něco najednou nejde. To bychom neustáli. Musíme pěkně postupně. Snad vytrváme. :D


Knížka je skvělá, člověku při čtení dochází spousta souvislostí a samozřejmě je spíš pro ty, kdo jsou s panem Duškem na jedné vlně. Pro ty ostatní nechť je alespoň inspirací.