neděle 8. března 2020

MÉ NEPÁLSKÉ LÁSKY: Michaela Gautam

Název: Mé nepálské lásky
Autor: Michaela Gautam
Vydala: Michaela Gautam, 2018




     Anotace napovídá, že jde o příběh české holky, která na mateřské vybudovala milionovou firmu a dětský domov... a přesně pro tento popis bych si knihu nikdy ke čtení nevybrala, protože je zde na můj vkus až moc líbivá, taková marketingově chytlavá a nezúčastněná anotace...

     Jak jsem se tedy ke knize dostala? Instagram mi už nějakou dobu nabízel reklamu na firmu Thao.cz, která prodávala fakt super domácí, pohodlné kalhoty a moc hezké šaty. Dlouho jsem odolávala, až jeden měsíc, kdy jsme v práci dostali nějaké odměny, jsem si tedy tyto pohodlné kalhoty a jedny šaty a náramek (viz obrázek) objednala... nejen proto, že se mi oblečení líbilo, ale také proto, že jsem si zjistila, že svým nákupem podporuji vzdělání dětí kdesi v Nepálu... o Nepálu už něco vím díky cestování Ladislava Zibury a díky krásným himalájským vrcholům z různých cestopisů... Když mi balíček přišel, s oblečením přišla i ukázka z této knihy... byl to malý sešitek o 16ti stranách - vlastně začátek knihy, který zaváněl exotickým cestováním, jinou kulturou a poznáním, navíc také sliboval jakousi romantiku. Upoutávku na knihu jsem ten den "zhltla" jako malinu a chtěla ochutnat mnohem víc...

     Kniha přišla za pár dnů, ale neměla jsem zrovna chuť ani náladu na cestovatelské dobrodružství, necítila jsem pohodu a tak jsem na pár týdnů knihu odložila na vrcholek komínku s knihami, které čekají na přečtení... až přišel před dvěma dny ten správný čas...

     Michaela, rodilá Brňačka, se ve svých dvaadvaceti letech vydala na cestu do Nepálu, kde chtěla jako dobrovolnice učit místní děti nějakou dobu anglicky. Cestou z hlavního města k hranici s Indií, kam měla namířeno na výlet, potkala v autobuse nejkrásnějšího muže na světě... nepálčana s tmavými vlasy, jestřábíma očima. Pracoval v autobuse, kterým jela, jako khalasi - takový chlapík pro všechno. Mysha věděla, že tuto práci berou muži, kteří nemají jinou možnost, protože nemají žádné vzdělání. Na konci cesty si dodala kuráže a požádala muže o telefonní číslo. Cestování a další akční plány však vedly Myshu jinou cestou. Byla nešťasntá z přístupu k učení ve vesnici, kam byla přijata jako dobrovolník. Byla v šoku z toho, jak lidé v Nepálu stále žijí, bez péče, bez lásky, sňatky většinou bývají předem rodiči domluvené, děti jsou jen pracovním nástrojem v domácnosti. Vzdělání je překážkou, protože kdo by jinak pracoval na poli?

     Mysha se tedy rozhodne pro několik šikovných dětí z vesnice sehnat ubytování a dobrou školu přímo v hlavním městě Káthmándů. Tam se setkává s nepálčanem, který se hodně baví s turisty a tudíž mluví celkem obstojně anglicky. Bishal se stane Myshiným ne příliš spolehlivým, ale důležitým spojencem po další dlouhou dobu... Míša zajistí pro 5 dětí z vesnice peníze i školné zatím od známých, později zpět v republice se bude snažit založit neziskovku, aby měla na bydlení i školné svých "Nepálčat". Zpět v Khátmándů se rozhodne, že zkusí vyhledat toho nejkrásnějšího khalasiho a pomocí kamaráda Bishala volají na uvedené telefonní číslo. Po určitých peripetiích se Mysha a Dipak potkávají. Mají 14 dní na zařízení bytu, školy a několik výletů, než Myshe skončí platnost pobytu a odjede na Srí Lanku. Čekali byste nakonec happy-end? Život je však někdy mnohem komplikovanější...

     Po návratu do Čech je Míša bez peněz, nemocná a neví co sama se sebou. Pokračuje ve vztahu, který do té doby snad ani vztahem nebyl a najde si práci, aby mohla posílat peníze do Nepálu, rozjíždí neziskovku, které se však moc nedaří. Časem Míša zjistí, že je těhotná a rok poté, co se vrátila z Nepálu, se jí narodí krásný zdravý chlapeček Theo. Láska k Nepálu však zůstává v Míšině životě velmi důležitou a na jejích nepálských dětech jí stále záleží. Tohle a další věci vedou k čím dál většímu nepochopení jejího manžela, který by chtěl prostě jen obyčejnou rodinu. Míša podle něj má hlavu v oblacích a místo vlastní rodiny jí záleží na nějakých cizích dětech.

     Více z děje už neprozradím, snad jen to, že já jsem původně netušila, že existuje už i další díl. Teď, čerstvě po dočtení této knihy, kdy děj zůstal prozatím - pro mě - otevřený (což je logické, protože je kniha ze života, stále se vyvíjíme a měníme, tudíž se mění i podmínky našich životů), bych byla šťastná, kdybych mohla rovnou skočit do dalšího dílu, abych zjistila, jak to celé bylo dál. Jak se Míši daří (firma vzkvétá, to vidím na síti), ale určitě musela nezlomná, hrdá a nezištně pomáhající česká dívčina překonávat spoustu nástrah a pádů na dno. Konec první knihy mě zanechal takovou lehce zmatenou, protože vůbec netuším, jestli bych měla tolik vnitřní síly, abych pokračovala v pomoci lidem/dětem kdesi daleko i přes tolik zklamání, které od těch "vzdálených nejbližších" přišlo, a které musela Míša nějak přežít. Vím zcela jistě, že tolik vnitřní síly bych v sobě nenašla a za to si Míša zaslouží můj veliký respekt. Není důležité, že mi Míša přišla lehce naivní, proč taky? Mezi dvacítkou a třicítkou jsem byla také naivní a myslela jsem si, že změním svět. A jsem opravdu upřímně zvědavá, jak šel u Míši čas dál, jak se sama vyvíjela nejen ve svém myšlení, ale celkově v životním náhledu. Především proto si dneska objednávám její druhou knihu a vám radím, abyste si je objednali obě současně (nejen, že zřejmě něco ušetříte, ale především se budete moci hned začíst do dalších nepálských peripetií)...

Míša je dle svých slov podnikatelka, filantropka, zakladatelka neziskové organizace Thao, která sponzoruje a řídí dětský domov v Nepálu. Dneska už je mámou tří synů, autorka několika bestsellerů a milovnice jídla a vína, zen buddhistka čekající na pomyslnou "ránu holí" a člověk co věří v nekonečnou Lásku, Dobro a sílu Vesmíru.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu mého blogu a za váš čas... :)
Pěkný den,
Peťka :)