neděle 25. června 2017

ČERVNOVÝ KNIŽNÍ NÁŠUP... :)

... tentokrát knížky, které jsou určeny možná o trošku starším dětem, než je náš Čmeláček (alespoň některé z nich), na druhou stranu Čmeláček rád poslouchá básničky i pohádky, přestože si u čtení třeba jezdí s autíčkem nebo vymýšlí koleje pro vláčky... plnou pozornost vydrží max. deset až patnáct minut... pak už poslouchá okrajově při hraní si... :) (pořád mám v hlavě slova pana Dzirasy, který v nějakém rozhovoru říkal, že jeho maminka mu od malička četla filozofické knihy a on to na podvědomé úrovni do hlavy vpouštěl, tudíž ho to zřejmě už od dětství formovalo určitým směrem - nemám však odvahu se do něčeho podobného pustit... pravdou ale je, že audioknihy také poslouchám v kuchyni nahlas, přičemž zvládnu i běžné domácí práce jako vaření, žehlení nebo úklid ☺)
... z knih jsem měla velkou radost i já... jejich čtení a listování jimi si užívám do syta a vracím se do svého dětství... :)

Příběhy malého skřítka, který žije u řeky Modrávky... Medovníček se vydá na dalekou cestu k severnímu moři, kde se učí plavat a pěstuje tulipány (Čmeláček má taky tulipány moc rád, tak si neustále knihu prohlíží a chce, abych mu četla). 






Živá abeceda je u nás proto, protože Čmeláček už zná všechna písmenka (to díky dřevěným magnetickým písmenkům na ledničce... naučil se to za tři dny... protože ho to prostě bavilo...) a já bych je chtěla vystříhat a zalaminovat společně s obrázky, které k písmenkům patří...

Vypadá to, že Čmaláček na kreslení moc není a nebaví ho - to má zřejmě po mně... Mně vždycky říkali, ať radši zpívám a hraju na klavír, že to kreslení je hrůza... jednou jsem dokonce dostala z výtvarky dvojku, zatímco jinak byly na vysvědčení samé jedničky - tehdy jsem to oplakala... ☺☺☺
Proto jsme pořídili tyto "omalovánky", aby to bylo omalovávání hrou... :)










Kouzelný a nezapomenutelný příběh Jiřího Trnky, který sám napsal a také samozřejmě sám ilustroval - o tom, co se dá najít v jedné staré, téměř zapomenuté, zahradě... :) Kdo z nás by příběh neznal!!! :)





Veselé i poučné příběhy o tom, co čeká naše děti po nástupu do školky... Zatím jsme knihu nečetli, máme ještě půl roku čas, tak nějak pomalu, postupně na to Čmeláčka budeme připravovat... Máme výhodu, jsme z malé vesnice, takže se s dětmi ze školky neustále potkáváme a občas už si i společně hrajeme na místním dětském hřišti, navíc je školka umístěná blízko našeho bydliště, takže děti neustále vídáme i slýcháme... :)




Několik dalších knih od našeho společného oblíbence - Pavla Čecha... :) 








... a tady tolik opěvovaná kniha mamčina dětství... kniha se dočkala nového vydání, takže prostě nešlo jejímu nákupu odolat... :) Krásné zpracování, kvalitní papír a zřejmě i díky tomu je kniha o něco nosnější než byla ta původní, kterou mamka měla doma jako dítko... :) Čmeláček si hned oblíbil básničku o vláčku, které nemá uhlí... takže jsme hned zjistili, že parní vláčky jezdí na uhlí, motoráčky na naftu a pendolína na elektriku... :D - a všem to musíme povykládat... :D Taky se Čmeldovi líbí zkrácené veršované básně klasických pohádek, takže se učím zpaměti, abych rozšířila náš večerní repertoár... :D







Krásnou neděli a hlavně krásné léto, dětem krásné poslední školní dny! :)



sobota 24. června 2017

KONEČNĚ CHVÍLI PRŠELO...

... jeden den jsme nemuseli zalévat! HURÁ!
... ještě ve čtvrtek večer jsem byla kouknout vzadu na zahradě, jak to vypadá nad Brnem... na obloze ani hvězdička, foukalo, bylo to příjemné... noční oblohu osvětlovaly jen blesky někde v dálce... 


... na radaru jsem viděla jasně, jak bouří všude kolem nás severně... náš jižní cíp zase ostrouhal... :)
... k ránu to přišlo i k nám, se vším všudy... sice jen malý mráček v porovnání s tím, co se hnalo přes celou republiku, ale své dílo konal se vší razantností... :)
... s určitostí mohu sdělit, že letos nebude ani meruněčka... 







... a malý pomocník v akci... :)

... pak dostal zaslouženou odměnu... :) a jak mu poprvé v životě pečený buřtík šmakoval... pořád říkal, že jsme jako Škubánek (ten měl taky rád buřtíky) ... ☺ ♥

... ostatní kytičky naštěstí přežily... celý strom skácíme na podzim a místo něj nasadíme nový (švestku nebo třešeň - nebo oboje ☺)

středa 21. června 2017

ZAHRADNICTVÍ: Petr Jarchovský

Název: Zahradnictví
Autor: Petr Jarchovský
Vydalo: Nakladatelství Paseka, 2017


Anotace:
Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. Sám autor, pan Jarchovský, dodává: "Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal. Vycházel jsem ze vzpomínek svých rodičů na moje prarodiče." Autor se v Zahradnictví vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety  1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.

..........................

Můj pohled:
Knihu jsem měla velikou chuť přečíst od té doby co vím, že má jít o takový před-příběh Pelíšků. Bylo mi jasné, už při čtení anotace, že to nebude žádné veselé čtení (alespoň ne tak, abych se při čtení za břicho popadala), ale biografie jedné rodiny na pozadí válečných událostí. A to je přesně můj šálek kávy. Biografie společně s historickými událostmi a zvraty v jedné širší rodině. Protože jsem zatím jen četla knihu (chtěla jsem ji přečíst dříve než uvidím filmové zpracování), mohu hodnotit pouze tu. Nejvíce mě zaujal první příběh, který jsem prožívala společně s Vilmou. V osobě Jindřicha jsem samozřejmě viděla báječného pana Kodeta, protože ve filmu Pelíšky byl jako Jindřich absolutně nepřekonatelný, moc držím ve filmovém zpracování "novému Jindřichovi" pěsti. Těžko uvěřit, že příběh malé Danušky může být vlastně příběhem mojí babičky. Díky knize (a to nevím, zda je možné ve filmu vyjádřit "mezi řádky", uvidíme) jsem pochopila, proč se v naší generaci děje taková - jak to říct - "emoční revoluce"... takovéto odcizení dětí a rodičů (potažmo otců) ve válečných letech se logicky muselo nějakým způsobem odrazit na vztahu dětí a jejich dětí (tedy zhruba našich rodičů) a v přenesené míře to pak nějakým způsobem ovlivnilo nás... ne nadarmo se říká, že určitý historický zvrat se přenáší z generace na generaci a je potřeba alespoň dvou pokolení, aby se vztahy a emoce sladily... Přestože byl příběh napsán stylem hořké komedie, byl opravdu napsaný tak, že mě moc bavil, nedrásal mi nervy, ani emoce a mohla jsem přemýšlet o pozadí událostí doby, ve které žili moji prarodiče, a do které se narodili moji rodiče...
Co se knižního vydání týče, oceňuji fotky, které se vztahují jak k filmu, tak ty, které byly pečlivě vybrány z rodinného archivu...
A teď už jsem zvědavá na filmové zpracování... ☺

pátek 16. června 2017

BLÍŽENCI: Lenka Lanczová

Název: Znamení Blíženců (1. díl), Panna nebo Blíženec (2. díl), Zadáno pro Blížence (3. díl)
Autor: Lenka Lanczová
Vydalo: Nakladatelství Víkend, 2004


Anotace:
Znamení Blíženců:
Dospívající Eva nemá valné mínění ani o svém zevnějšku, ani o svých vlastnostech. Během jednoho léta se ale vše změní. V prostředí prázdninového tábora a zejména pak pod vlivem první lásky, jíž je obdivovaný 18ti letý gymnazista přezdívaný Dick, se ze zamindrákované, rozpačité a nevyzrálé Evy stává sebevědomá dívka. Veselá knížka o citových zmatcích, jimiž musí dívčí hrdinka projít, je prvním dílem trilogie.
Panna nebo Blíženec:
Volné pokračování románu zastihne hrdinku Evu v deváté třídě. Vztahy s učiteli, ale především se spolužáky v kolektivu třídy se velmi vyostří díky pomlouvačným anonymním dopisům, které "Tajný přítel" nelítostně všem posílá. Podezření z jejich autorství padne na Evu. Krom toho je tu vzdálený kamarád Dick, blízký, i když tajemný hlas v telefonu, první mejdan, setkání s alkoholem, drogou i smrtí, frajer Deri, který Evu "balí" originálním způsobem a nakonec i velký prázdninový tramp na kolech.
Zadáno pro Blížence:
Eva je do svého někdejšího prázdninového instruktora a opravdového kamaráda Dicka zamilovaná až po uši. Tím spíš, že je dělí víc než tři sta kilometrů a chvil, kdy mohou být spolu, je jako šafránu... Eva je studiem obchodní akademie vytížená až nad hlavu, přísný táta ji hlídá víc než je zdrávo, o volný čas se jí stará věrný ctitel Deri, zaměstnávají ji sourozenci i kamarádky... Vlastně by to nebylo tak zlé, kdyby... se všechno a pořádně nezkomplikovalo jedním jediným nečekaným víkendem...

.............................................

Můj pohled:
Jako holka školou povinná jsem romány od Lenky Lanczové opravdu zbožňovala, především její trilogii o Blížencích a další trilogii o Radce. Znamení Blíženců byla vůbec první knížka, kterou jsem od jmenované autorky četla (půjčila mi ji Káťa - sestřenice). Bylo mi 14. Celou trilogii jsem přečetla víc než desetkrát... Ačkoliv jsou to knihy hloupě romantické a předvídatelné, Blíženci patří mezi mé guilty pleasures... Dlouho jsem přemýšlela, zda to na sebe "prásknout" nebo zachovávat dekorum - ne, jsem to já, takže opravdu Blížence vytahuji z knihovničky každý začátek léta, kdy už jsem v práci vyšťavená a nemohu se dočkat vytoužené dovolené, začtu se do táborových dobrodružství a zážitků z čundru, zavzpomínám na dobu, kdy i já sama jsem jezdila na tábory (ať už jako dítko nebo později jako instruktorka a vedoucí, s láskou vzpomínám na to nejlepší táborové léto roku 2000 s Dlažkou a hlavní vedoucí Dančou Capri), krásně dovolenkově se naladím a krásně se přehoupnu do letních měsíců, v podstatě trochu omládnu - i když jako učitelka laděná na žáky nemám moc šancí mentálně zestárnout. ☺ Knížka je skvěle napsaná a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Ačkoliv jsem už v těch svých -nácti četla i válečnou literaturu, Blíženci jsou taková moje srdcovka a oddechovka. Skvěle napsaná postava Davida mi sice chvílemi připadala až mentorská, ale to tak možná je, když je kluk starší. Každopádně v tom období hledání sama sebe mi spousta jeho názorů přišla skvělá a možná i díky těmto knihám jsem nakonec taková, jaká jsem. Přestože je kniha moderní technikou nepolíbená (taky první vydání bylo již roku 1993, kdy internet, ani mobilní telefony v ČR běžně neexistovaly), myslím, že má čím oslovit i dnešní mladou generaci - a to především svým poselstvím. Pro mě je to nostalgické vzpomínání na to, jak jsme si před maturitou se spolužáky volali klasickým telefonem (měli jsme klasický, vytáčeli jsme číslice, umístěný nahoře v chodbě na lednici prarodičů), nikdy člověk netušil, kdo telefon zvedne a když někdo volal mně, tak se domem rozlehlo volání: "Beruuuuuš, telefoooooon!" A než jem k němu doběhla, mohla jsem jen přemýšlet, kdo na druhém konci bude... :)  Na knihách Lenky Lanczové se mi moc líbilo to poselství, které si mohl čtenář z knihy odnést. 

úterý 13. června 2017

RADOST...

... z rozkvetlé (v některých případech spíše jen nakvetlé) zahrady...

... krásně rozvité keříkové růže... :)







... ač jsme na jihu, tak levandule lékařská se ke květu teprve chystá...


... jiný druh levandule už krásně rozkvétá...



... bylinky již volají po sklizni... :)

... začínám sklízet i měsíček lékařský... :)


... osázené záhony "v akci" ... :D



... moje nová kytičková láska... fík...

... a kytičky na dvorku... :)