...A tak je nás o jednu víc... :)

Na jaře, když jsme spolu trávili většinu času na sluníčku na zahradě, nám to pomalu a postupně docházelo... nejprve o tom začal mluvit náš Čmeláček... Já jsem tomu zprvu nevěnovala tolik pozornosti, ale chytil se náš taťka... Pořiďme si pejska! Nejprve mě napadlo, že po naší úžasné milunce Kessie, už dalšího pejska ani nechci... ale po pár dnech přemýšlení jsem názor obrátila... 

Dobře, jakého pejska si tedy pořídíme? Berňušku už asi ne, protože Kessie každé léto trpěla velkými vedry... obzvlášť poslední roky na ni býval v létě žalostný pohled... Čmeláček si představoval menšího pejska... a tak začalo velké hledání a pročítání vlastností jednotlivých psích plemen. Mně se líbila border kolie nebo hnědý labrador, ale byla jsem přehlasována mými kluky, kteří si vybrali bíglí slečnu... :) 

Nejen kvůli malému dítěti doma, ale také z etického hlediska jsme chtěli slečnu "papírovou"... Řeknu vám, že sehnat bíglí holčičku není v této době vůbec jednoduché... buď to nebylo jednoduché nebo bylo vše tak, jak má být, aby se k nám dostala právě tato naše holka... ♥

Nejprve jsme vůbec nemohli najít žádnou chovatelskou stanici, která by nabízela k odběru v brzké době šťěňátka... když jsme jednu našli a slečnu si zamluvili a tak nějak s ní počítali, tak se nám majitelé nakonec omluvili, prostě dali přednost někomu jinému... (na což mají právo, ale nezdálo se mi to příliš korektní) Nicméně nám alespoň zprostředkovali kontakt na další 2 majitele bíglích maminek, bohužel jedna fenka o miminka přišla úplně a u druhé jsme byli v pořadníku třetí na fenečku, narodily se však jen 2. Nakonec jsem emailem obeslala snad všechny na internetu dostupné chovné stanice a smířila se s tím, že si na tu naši malou prdinku budeme muset nějakou dobu počkat... 

Když už jsem přestala doufat (a oplakala to), našla jsem na webových stránkách chovné stanice Color Jewel, že se mají fence Meryl narodit štěňátka... okamžitě jsem paní chovatelce napsala vážný zájem o fenečku a byli jsme v pořadí první... od té doby nám byl vesmír nakloněn... :)

4. června 2020 se mamince Merylce narodilo 5 štěňátek, 3 fenečky a 2 pejsci... 

Jednalo se o tým CH (slovo "vrh" mi přijde takové neuctivé k zázraku stvoření), tak vám představuji naši Chelsea Color Jewel, která se narodila stejně jako já na střední Moravě...

Na Chelsea jsme se byli ke konci června podívat. Celou dobu, co jsme si ji s Čmeláčkem hladili, byla klidná a moc se jí u nás líbilo, když jsme ji ke konci návštěvy vraceli zpět k mamince do ohrádky, tak kňukala a chtěla za námi. Věděli jsme, že k nám patří další milá dušička. :)

poslední fotka spolu se sourozenci... :)

A na konci července jsme si Chelsea dovezli k nám domů... ♥ Během dvou dní se stala součástí naší rodiny... :) Až na našeho osmiletého kocourka Mikeše, který stále truchlil po Kessie, která byla takovou jeho "mámou"... Nejprve nás ignoroval všechny a domů chodil jen na jídlo v noci, když jsme spali. Po čtyřech dnech se mu zastesklo a přišel se za paničkou pomazlit. Za další dva dny vzal na milost i oba páníčky a o několik dní později se přišel z povzdálí seznámit i s tím naším malým torpédem... do týdne od prvního okukování se z nich stali nerozluční přátelé a Mikeš doslova omládl... ♥

Dneska už je s námi Chelsea přes 3 měsíce a našli jsme si i nějaký rozumný systém. Velkou ranou pro ni byl konec prázdnin, kdy jsme začali chodit do práce a musela si zvyknout přežít tady 8 hodin sama... Pokud nejsme doma, má svůj pelíšek v kotelně (poslední místnost v domě, přímo navazuje na náš byt) s průchodem na dvorek a zahrádku, kde si čas užívá se svými hračkami a pozorováním slepiček a hraním s kocourkem. Když jsme doma, tráví čas s námi uvnitř, každý den vyrážíme na odpolední či podvečerní procházku do okolí. Dokonce už vyrážíme i na výlety autem. Cestování Chelsea nevadí. Občas se jí podaří něco rozhrabat nebo okousat, či rozkousat, ale se štěněčím puberťákem to tak asi je. Pravdou je, že je Chelsea hodně svéhlavá a já jsem se těšila, že spolu budeme chodit na cvičák, abychom se vzájemně naučili se respektovat. Bohužel kvůli pandemii se cvičáky nekonají a my se ve výchově zatím trochu plácáme. Už jsem si našla zajímavou literaturu a budeme trénovat podle literatury... držte nám pěsti! :)

Pokud byste měli nějaká doporučení, ráda si je přečtu v komentáři! :)

Mějte krásné podzimní dny a všem pevné zdraví... :) 

SLUNOVRAT

O Slunovratu se říká, že je nejmagičtějším obdobím z celého roku. Monika Kindlová (@monika.kopecek) a Martina Boledovičová v úžasné knize Tradinář píší, že v tuto dobu je příroda na samém vrcholu a v plné síle, dny jsou nejdelší a noci nejkratší. Lidé na celém světě oslavovali slunovrat odedávna různými radovánkami, meditacemi, léčivými obřady a koupelemi, vzdávali hold přírodní energii. 

Letní slunovrat je tedy jakýmsi symbolickým přechodem mezi tím, co jsme zasadili, a tím, co budeme sklízet. Není tedy od věci, vyzdobit dnes svůj domov květinami a zapálit žlutou svíci, která domácnost očistí od všeho negativního nebo zlého. 

Silnou a ozdravující moc mají v tuto dobu bylinky. V době slunovratu se sbírá devatero bylin: kopretina, planá růže, chrpa, rozchodníček, smolnička, zvonek, čekanka, mateřídouška a violka (maceška). Pokud je natrháte v předvečer noci svatojánské a uložíte v červeném sáčku pod polštářem, přivolávají sny o nastávající lásce. Tyto bylinky lze používat také pro léčení nebo jako koření. 

Magickou sílu také má, pokud se projdete na boso v rose a vnímáte matku Zemi pod nohama a sílu a tlukot vlastního srdce. S každým výdechem vysílejte vděčnost za vše, co v životě máte. 

Pokud v těchto dnech cítíte napětí, využijte dnešní počasí a vyběhněte do deště, který připomíná zadržené slzy. Nastavte svou tvář i tělo kapkám deště a pouštějte bolesti, které jste v sobě zadrželi. Pusťte a smyjte ze sebe vše, co vás tíží. 

Na instagramu Bylinkové terapie jsem se inspirovala právě sběrem devatera bylinek, které máme zabalit do plátýnka, svázat šňůrkou a vytvořit si tak ochranný škapulíř, který bude od jeho nositele odrážet veškeré zlo a přinese prosperitu a zdraví. Je dobré škapulíř nosit při sobě nebo si jej dát pod polštář, do auta. Jeho síla by měla vydržet rok, poté je potřeba nasbírat nové bylinky a tento starý škapulíř spálit a popel poslat po řece pryč. 

Několik zmíněných rituálů jsem provedla (aniž bych si je dopředu zjišťovala). Včera odpoledne jsem vyrazila do upršené zahrady a nasbírala devět různých bylinek, které jsem si pak přidala do večerní koupele. Dnes dopoledne jsem byla posbírat přezrálé jahody. Než bych pak umývala i boty, brodila jsem se blátem raději bosky a následně to největší bahno smývala právě bosou procházkou v trávě a opravdu si tu bosou chůzi užívala. U toho pršelo, tak jsem se také procházela v dešti. I když je deště už dost, vzpomínám na sucho, které v květnu panovalo, proto jsem zahradní deštík stále vnímala pozitivně a současně vysílala přání, že pokud má oheň hřát, ale nikoliv pálit, stejně tak má voda očišťovat a podporovat život, nikoliv svou silou život (i živobytí) lidem, rostlinám a živočichům brát. 

KRÁSNÉ LETNÍ DNY V JAKÉMKOLIV POČASÍ VÁM VŠEM PŘEJI! ♥

Zámecký park Židlochovice

Židlochovice jsou malým městem, které se nachází asi 20 km na jih od Brna, směrem na Hustopeče a Břeclav. Do řeky Svratky, která městem protéká, se tady vlévá říčka Litava. Město leží na západním úpatí kopce zvaného Výhon, který je se svými 355 m. n. m. nejvyšším kopcem celého Dyjsko - Svrateckého úvalu.

My jezdíme do Židlochovic především za muflony do místního zámeckého parku. Stádo muflonů tady má své útočiště - společně s nějakým tím jelenem. Stádo je většinou ve střehu a pokud se k němu chcete přiblížit, prchá. I já mám respekt z jejich rohů (parohů). Park nabízí krásnou procházku. Letos bylo celé okolí parku zrenovováno a zvláštní pumpa s kašnou sklízí mezi nejmladšími návštěvníky (především v létě) zasloužený ohlas. 

Zámek Židlochovice stojí na místě bývalé vodní tvrze. Vystřídalo se zde několik majitelů, mimo jiné markrabě Jan Jindřich, markrabě Jošt, Valdštejnové, Pernštejnové, Žerotínové, Ditrichštejnové. Od roku 1822 probíhaly stavební úpravy zámku, byly zbořeny hradby a zrušeny padací mosty. Byly provedeny venkovní úpravy a zámek nabyl empírovou podobu, kterou si drží do dneška. V roce 1858 se na zámku narodila pozdější španělská královna Marie Kristina Španělská. Mezi válkami, v letech 1920 - 1935 sloužil zámek jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka. V současné době je zámek místem konání různých setkání politiků, natáčel se zde také jeden z dílů seriálu Četnické humoresky. Samotný zámek je dnes využíván jako hotel. Vždy první víkend v září je zámek jeden den v roce otevřen i veřejnosti k prohlídce. Takže si píši do kalendáře, že letošní prohlídku nesmím zmeškat...

¨

Veveří

... v létě jsme si udělali výlet parníkem po Brněnské přehradě..

... vyrazili jsme z přístaviště v Brně Bystrci (tzv. Bástru) a cesta parníkem k hradu Veveří trvala s několika dalšími zastávkami téměř 40 minut... ☺ - parník křižuje přehradu od zastávky na jedné straně, k druhé zastávce na straně druhé... 

Státní hrad Veveří vznikl z původního malého loveckého hrádku či pouze dvorce moravských markrabat a je v historických pramenech zmíněn poprvé v roce 1213. Kamenný hrad vzniká teprve v polovině 13. století jako místo královského dohledu nad osídlováním území na sever podél řeky Svratky.  Do dnešního rozsahu byl hrad rozšířen později, ve 14. století, za vlády Jana Jindřicha, mladšího bratra císaře Karla IV., který z Veveří učinil jedno ze svých hlavních sídel... 

Hrad Veveří se nachází zhruba 20 km západně od centra Brna, na skalnatém výběžku nad zákrutem řeky Svratky v místě, kde se do ní vlévá potok Veverka.  

Od zastávky se dříve k hradu chodilo po kraji cesty, která vede podél přehrady, ale v posledních letech byla vybudována krásná dřevěná lávka i s odpočívadly. Cesta je tak příjemná a mnohem kratší. 

Cestu zpět jsme zvládli pěšky, byla to krásná procházka podél přehrady se spoustou dětských hřišť, zmrzliny a jiných atrakcí... ☺

Tato nově vybudovaná studánka na nás čekala hned při vystoupení z parníku... z dob minulých si matně pamatuji studánku, ale rozhodně nebyla takto krásně upravena... ☺