Název: Ronja, dcera loupežníka (v originále: Ronja Rövardotter)
Autor: Astrid Lindgren
Vydalo: Nakladatelství Albatros, 2007
Anotace:
Ronja se narodila za bouřlivé noci, která byla tak děsu plná, že napůl rozťala prastarý hrad, v němž vládl její otec bandě loupežníků. Odtrženou část hradu ihned obsadil na smrt znepřátelený rod lupiče Borky. A co čert nechtěl, Ronja našla svého nejlepšího kamaráda právě v synovi Borky, Birkovi. Co všechno nebezpečného i hezkého z toho vzešlo, se dozvíte příběhu, jenž se odehrává v divokém lese a lukách se skřítky, větrnicemi, smíchem i nadějí, že se Ronje i Birkovi snad podaří smířit odedávna znesvářené klany.
Dávný příběh Ronji a Birka je známý i z filmového zpracování.
.....................................................
Můj pohled:
Musím přiznat, že jako první jsem viděla filmové zpracování, když mi bylo asi 7-8 let. Tehdy pro mě byly všechny ty lesní potvůrky skoro hrůzostrašné, ale vždycky jsem se těšila, až budou film znovu dávat (legendární hláška z filmu: "ty popopoppotvůrko jedna popopodivná!"). Knih jsem jako malá tolik neměla, knihu o své oblíbené Ronje jsem si koupila až jako učitelka, když jsem ji doporučovala svým malým žáčkům. Od té doby jsem ji několikrát četla i viděla... Filmové zpracování nemá chybu. Osobně se mě teď dotýká ta volnost a prostor, který děti pro své objevování měli, jak se učili o přírodě v přírodě a také jak si vzájemně pomáhali. Jako malá jsem moc chtěla být Ronja, přírodu a les jsem milovala od malička.
Přečtení i zhlédnutí pohádkového filmu doporučuji všem dětem školou povinným! :) Já jsem na Ronje vyrostla a je to jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav.
Anotace:
Ronja se narodila za bouřlivé noci, která byla tak děsu plná, že napůl rozťala prastarý hrad, v němž vládl její otec bandě loupežníků. Odtrženou část hradu ihned obsadil na smrt znepřátelený rod lupiče Borky. A co čert nechtěl, Ronja našla svého nejlepšího kamaráda právě v synovi Borky, Birkovi. Co všechno nebezpečného i hezkého z toho vzešlo, se dozvíte příběhu, jenž se odehrává v divokém lese a lukách se skřítky, větrnicemi, smíchem i nadějí, že se Ronje i Birkovi snad podaří smířit odedávna znesvářené klany.
Dávný příběh Ronji a Birka je známý i z filmového zpracování.
.....................................................
Můj pohled:
Musím přiznat, že jako první jsem viděla filmové zpracování, když mi bylo asi 7-8 let. Tehdy pro mě byly všechny ty lesní potvůrky skoro hrůzostrašné, ale vždycky jsem se těšila, až budou film znovu dávat (legendární hláška z filmu: "ty popopoppotvůrko jedna popopodivná!"). Knih jsem jako malá tolik neměla, knihu o své oblíbené Ronje jsem si koupila až jako učitelka, když jsem ji doporučovala svým malým žáčkům. Od té doby jsem ji několikrát četla i viděla... Filmové zpracování nemá chybu. Osobně se mě teď dotýká ta volnost a prostor, který děti pro své objevování měli, jak se učili o přírodě v přírodě a také jak si vzájemně pomáhali. Jako malá jsem moc chtěla být Ronja, přírodu a les jsem milovala od malička.
Přečtení i zhlédnutí pohádkového filmu doporučuji všem dětem školou povinným! :) Já jsem na Ronje vyrostla a je to jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav.
