čteme si...

... aneb pár nových kousků v knihovně... :)
... z nakladatelství Baobab...
... nádherné... :)

VLAKOMÁNIE...

... nás postihla... 

... sbírku autíček už máme, vlakodráhu dostal Čmelda na Vánoce i se sadou přídavných autíček vhodných do všech typů vlako i autodráh (prý)... psala jsem o tom tady...

... ale přestože je vláčkodráha neustále v permanenci, nestačí to, hledáme další možnosti jak přijít k dalším "vlakovým" informacím...

... protože moc nechci zatím vystavovat Čmeláčka podprahovému vysílání reklam a podobných, zatěžujících vlivů (třeba zpráv, ať už na jakémkoliv "objektivním" kanále), máme některá videa z youtube stáhnutá a pouštíme je v televizi (kvůli lepšímu vysílání i posezení na gauči, zdá se mi to o něco lepší než hrbení se u PC a koukání na obrazovku z blízka)...
... nejprve jsme měli staženo jen několik krátkých videí s parními vlaky, čas od času jsme videa přidávali, abychom nekoukali pořád na ta stejná místa stále dokola... totiž místo pohádek a písniček (to jsme si ráno u snídaně pouštěli dříve) u nás neustále jedou vlaky... dokonce ani milovaný Krtek a Traktůrek Tom nejsou u nás momentálně aktuální... 

... docela mě ale udivuje, co všechno se dá kolem vlaků na youtube najít... zdá se to jako zajímavý koníček - dokumentovat jízdu parního vlaku... v rámci lásky k vlakům chápu i to, že někdo stojí celý den na nádraží a dokumentuje projíždějící vlaky a popisuje, který to byl, odkud a kam jede a kolik je právě hodin... (ano, už mám za sebou - to když byl Čmelda rozmrzelý z toho, jak mu rostou stoličky - několika hodinové shlédnutí jednoho celého jarního dne na nádraží v Pardubicích i na hlavním nádraží v Praze) ...

... dokonce už znám i některé vlakové fajnšmekry a orientuji se v nich.. 

například: student Martin, který ví o vlacích v ČR snad úplně všechno... nebo videa od PeMi(ho), severní Moravu pokrývá sukjaf a na Slovensko a parní lokomotivy se soustředí Dominik Schön.

... určitě je jich ještě o mnoho víc... nijak extra dalece jsem to nezkoumala... 

... pravdou je, že když se chce Čmeláček tulit a přitom koukat na vláčky, tak ani já nepohrdnu prozkoumáváním okolí tratě... podívám se tak na místa, která v ČR třeba ani neznám... člověk by nevěřil, po kolika krásných mostech vlaky jezdí, zaujala mě i kalifornská železnice, dozvídám se, jak se některé parní lokomotivy jmenují a jaký je mezi nimi rozdíl... 

... učím se něco nového a čerpám inspiraci na výlety někdy v budoucnu... :)

... jsem zvědavá, jestli je láska k vlakům jen momentální "vlakománie" nebo jestli láska k železnici vytrvá i do let příštích ... :)

... bohužel u nás vlaky nejezdí, ale vynahrazujeme si to u babiček a dědečků, kde na nádraží, u nádraží či kolem nádraží trávíme opravdu hodně času (moje kamarádky z rodné domoviny, co mají děti o rok mladší, tudíž ještě kočárkové, by o tom mohly něco popovídat :D), čekáme až projede osobák, náklaďák a taky nějaký rychlík :)

... paradoxně samotná jízda vlakem Čmeláčka zase tolik nebere... raději kouká, jak vlaky jezdí... :) Ještě neumí říct pořádně "dobrý den" (jen tak zamumlá něco v tom smyslu), ale "pendolíno" říká parádně! :D

Pěkný zasněžený den přeji! :)
(naše dnešní nadílka...)

Jsme závislí na tom, kolik nám dal kdo na facebooku "lajků"? :)

... Pan Sinek má pravdu a příležitost dělá závislé...

... Je docela těžké odolat...

... Je to tak... jeden den chodíte do práce mezi lidi a neustále s nimi něco řešíte... za den třeba i s 250 lidmi a další den zůstanete doma mezi čtyřmi zdmi jen s malým úžasňákem, který je vaše všechno, ale ještě si s ním tolik nepokecáte (i když se to den za dnem zlepšuje)...

... to logicky způsobí touhu po napojení a sdílení... prošel si tím určitě každý rodič na rodičovské "dovolené", třebaže s různou intenzitou (a to když máte dětí víc a jsou na střídačku nemocné třeba měsíc v kuse...)

... taky začínám mít tendence sdílet toho víc, než je zdrávo... video ke mně přišlo v pravý čas... :) 

... shlédnutí doporučuji všem.. především všem mladším než jsem já... :D

PS: Jen jsem si vzpomněla, že jsem svůj první mobil měla až ve svých dvaceti letech (jako jedna z prvních, vydělala jsem si na něj na brigádě), byl to alcatel one touch a říkalo se, že vydrží všechno... někteří s ním tloukli i ořechy... měl dvouřádkový nebarevný displej, psalo se jen velkými tiskacími písmeny a SMS stála 3,50 - hovor 7,50 za minutu, nějaké dělení SMSek neexistovalo, jiné funkce navíc (kromě napsání 1 SMS a volání) nebyly...

PS: Pamatuji si, jak jsem v době dokončování střední školy dennodenně telefonovala s kamarádem jedním báječným a to ještě tím starým telefonem, kde se čísla vytáčela... ten zvuk a to napětí, zda telefon zazvoní a kdo jej vlastně zvedne, bylo boží... takový malý adrenalin... nebo když se domem rozeznělo: "Beruuuš! Telefoooon!" a vy jste celou dobu, než jste k němu došli přemýšleli, kdo na druhém konci asi bude... :)

Video, ke kterému se můj dnešní článek váže, najdete tady...

:D

MARK DZIRASA - 21 DNŮ: Jaroslava Timková

Název: Mark Dzirasa - 21 dnů

Autor: Jaroslava Timková

Vydáno díky podpoře portálu www.novenapady.cz a www.mysleniuspechu.cz

Anotace:

Kniha 21 dnů s jedinečným motivačním spíkrem, koučem a mentorem Markem Dzirasou v sobě spojuje osobní růst s růstem podnikatelským i duchovním. Najdete zde praktické návody pro váš osobní rozvoj, techniky z firemních tréninků, myšlenky a návody úspěšných lidí z celého světa, poznáte rituály a praktiky různých spirituálních tradic ze všech kontinentů. 

Marka Dzirasu vyzpovídala publicistka Jaroslava Timková. Po dobu 21 dnů zaznamenávala společný dialog a zpracovala jej lehkou, čtivou a srozumitelnou formou.

.................................................................

Můj postřeh:

Kniha je psána formou otázek a odpovědí. Autorka položí zajímavou otázku na určité téma a Mark se většinou na dané téma rozpovídá, rozvede ho a dotkne se všech palčivých otázek lidského života. Osobně si myslím, že není nutné se plně ztotožnit se všemi Markovými názory, ale pro mě je to velice inspirativní a výživné čtivo. Pan Dzirasa má neskutečný životní nadhled. Knihu jsem četla dvakrát. Poprvé před třemi lety a mnohé jsem nepochopila v pravé podstatě. Nechala jsem se inspirovat a otevírala své skryté obzory i možnosti. Začala jsem asi i trochu jinak přemýšlet o životě, o lidech, o celkovém bytí. Mark jakoby vložil mým chaotickým myšlenkám slova. Dřív jsem pro svoje pocity a nápady nějak vůbec nemohla najít jakékoliv správné uchopení. Podruhé jsem četla knihu letos v létě a bylo to úplně jiné čtení... asi jsem za ty tři roky taky ušla pořádný kus cesty... :)

Jaroslava Timková:

Jaroslava je nezávislá novinářka s více než třicetiletou praxí. Posledních deset let se věnuje tématům osobního rozvoje. Ve vlastní edici 21 dnů píše a vydává knihy, které jsou inspirací pro tisíce lidí, je autorkou magazínu Osobní rozvoj. Založila neziskovou organizaci Osobní Rozvoj Média, která si dala za cíl šířit témata osobního rozvoje a rovněž stojí za vznikem pořadu Skrytý potenciál.

Mark Dzirasa:

Mark je spisovatel, trenér, korporátní kouč, duchovní mentor a podnikatel. Je synem promované historičky, muzikoložky a učitelky jazyků Mgr. Bohumíry Dzirasa a ghanského lékaře MUDr. Christiana Dzirasa. Podle svých vlastních slov vyučuje komunikaci, vyjednávání, osobní efektivitu a time management, prezentační a prodejní dovednosti, typologii osobnosti, řeč těla, leadership, team building, mentalitu úspěchu, relaxační, meditační a vizualizační techniky. Školí korporátní klientelu, organizace veřejné zprávy a pořádá semináře otevřené pro širokou veřejnost. Mark je k nalezení zde...

PŘED SPANÍM...

... máme s Čmeláčkem svoje každodenní rituály...

... napřed koupačka, potom večeře, srandičky s taťkou, prohlížení si nějakých vláčků na PC s taťkou (máme úplný vlakový období... jsou prostě všude a pořád), prohlížení obrázků v knížkách, čtení z knížek a těsně před usnutím, kdy už spolu ležíme v pelíšku, povídám Čmeláčkovi takovou sérii několika dětských básniček, jediných, které jsem za tu dobu vstřebala a umím zpaměti...

... super je, že u nich opravdu téměř vždycky usne...

A které to jsou?

... mojí hodně oblíbenou knížkou v dětství byl Hrubínův Špalíček veršů a pohádek s Trnkovými ilustracemi... mamka ho před několika lety (nemohouc se vlastních vnoučat dočkat) půjčila, bohužel si nikdo nepamatujeme komu, takže jsme bez krásné tlusté knížky plné básniček i pohádek... (jasně, našla jsem ho na uložto, stáhla si, abych si alespoň některé, z dětství oblíbené básničky, připomněla, ale to není ono)... nakonec jsem Špalíček našla na Aukru a pořídila ho za 40,- Kč... bohužel bez vazby, ale něco vymyslím, pro mě je hlavně důležitý ten obsah... :)

... naučila jsem se také pár básniček od Josefa Václava Sládka... alespoň takto cvičím paměť a tak v učení se básniček budu pokračovat a rozšiřovat tak náš večerní repertoár... :)

KUŘÁTKO A OBILÍ: František Hrubín

Jak to bylo pohádko?

Zabloudilo kuřátko.

Za zahradou mezi poli,

pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí,

bude večer za chvíli.

Povězte mi, bílé ovsy,

kudy vede cesta do vsi?

Jen se zeptej ječmene,

snad si na to vzpomene.

Kuře bloudí mezi poli,

pípá, pípá, nožky bolí.

Pověz, milý ječmínku,

jak mám najít maminku?

Ječmen syčí mezi vousy,

ptej se pšenic, vzpomenou si.

Kuře pípá u pšenic,

nevědí však také nic.

Milé kuře, je nám líto,

ptej se žita, poví ti to.

Kuře hledá žitné pole,

ale to je dávno holé.

A na suchá strniska

vítr tiše zapíská.

Vždyť jsi doma, za chalupou.

Slyšíš? V stáji koně dupou,

kocour ve stodole vrní

a tvá máma za vraty,

zob, zob, zobá bílé zrní

s ostatními kuřaty.

Děkuji ti, žitné pole!

Pozdravuj tam ve stodole!

Koho, milé políčko?

Zrno i to zrníčko!

Ať se ke mě z jara hlásí,

vychovám z nich nové klasy.

A tak mámu za krátko

našlo také kuřátko.

PALEČEK  A JEHO KAMARÁDI: František Hrubín

„ Mámo, usmaž koblížky!“ 

„ Až mi dojdeš na šišky, 

nemám už čím topit synku, 

dělej něco pro maminku!“ 

V lese bum, bum, bum, 

šiška jako dům,

za ní druhá, po ní třetí

z vysokého smrku letí.

Paleček je dávno v lese, 

sám však šišku neunese. 

Jde okolo školáček,

jménem Ukazováček. 

Okoukne ji, pak se sehne,

ale s šiškou ani nehne. 

Zavoláme Prostředníčka: 

„Prostředníčku, pomoz nám!“ 

Chlapečkovi zrudla líčka: 

„Nadarmo se namáhám!“ 

Zavoláme Prsteníčka: 

„Prsteníčku, tak co ty?“ 

Chlapečkovi zrudla líčka:

„Šiška dělá drahoty.“ 

Zavoláme na Malíčka: 

„Pojď, Malíčku, pomoz nám!“ 

Malíček je chytrá hlava, 

kamarádům rady dává: 

„Ty jdi sem a ty jdi tam, 

čekejte , až zavolám! 

Tak teď! Hej rup! Už ji nesem…“ 

Vracejí se domů lesem, 

Máma jim dá za šišku 

plnou mísu koblížků.

POLÁMAL SE MRAVENEČEK: Josef Kožíšek

Polámal se mraveneček,

ví to celá obora,

o půlnoci zavolali

mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,

potom píše recepis.

Třikrát denně prášek cukru,

bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady, 

mraveneček stůně dál.

Celý den byl jako v ohni,

celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky, 

pátý pravil: "Neplakej!

Zafoukám Ti na bolístku, 

do rána Ti bude hej!"

Zafoukal mu na bolístku, 

pohladil ho po čele,

HOP a zdravý mraveneček

ráno skáče z postele.

POHÁDKA: František Hrubín

Princeznička na bále

poztrácela korále.

Její táta, mocný král,

Honzíka si zavolal:

"Honzíku, máš namále,

přines nám ty korále!"

Honzík běžel za horu,

nakopal tam bramborů.

Přinesl je před krále:

"Tu máte ty korále!

Větší už tam neměli,

snědli je už v neděli."

LESNÍ STUDÁNKA: Josef Václav Sládek

Znám křišťálovou studánku, 

kde nejhlubší je les,

tam roste tmavé kapradí

a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít

pod javorový kmen.

Ti ptáci za dne bílého,

ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké

a kolem ticho jest,

tak studánka i nebesa

jsou plny zlatých hvězd.

HÁDANKA: Josef Václav Sládek

Na palouce, modré louce,

pasou se tam zlaté ovce.

V noci se tam pasou, ve dne

neuhlídáš ani jedné.

A je jich tam na tisíce

a je jich tam ještě více.

Pastýře však žádný z lidí

neviděl a neuvidí.

SLUNCE NA ZÁPADĚ: Josef Václav Sládek

Kam ty chodíš, slunko zlaté, 
kam ty chodíš spát,
když se večer do červánku
kloníš na západ?

Za lesy či za horami
skládáš-li svou skráň,
anebo Tě k odpočinku
vítá mořská pláň?

"Za horami jiné hory,
za lesy zas les
a já stále musím dále
zítra jako dnes.

Jiným lidem, jiným krajům
nesu bílý den, 
zatímco vás do náruče
pojal noční sen.

Vy budete dávno spáti,
jiní budou bdět,
a já oka nezamhouřím,
než se skončí svět."

BĚŽEL ZAJÍC K TÁBORU: Ljuba Štíplová

Běžel zajíc k Táboru,

přeskakoval závoru.

Roztrhl si nohavici,

posadil se na lavici,

brečel tam až do oběda,

že už se to spravit nedá,

že mu táhne na záda,

že mu máma doma dá.

Šla tam tudy veverka

do Prachatic pro pérka.

Povídala: "Co tu fňukáš?

Copak se Ti stalo? Ukaž?

Kvůli tomu pláčeš, Janku?

Jako bys měl na kahánku,

vždyť tu dírku mrňatou

spravíš jednou záplatou."

Běžel myšák z Dobříše,

ztratil knoflík na břiše.

Doma mu ho nepřišli,

foukalo mu pod košili.

Naříkal si celou cestu,

že nemůže zapnout vestu.

Že je jako pobuda,

což je velká ostuda.

Šla tam tudy jedna myš,

dělala mu: "Kyš kyš kyš."

Potom jí ho přišlo líto,

povídala: "Svlékni si to. 

Na co shánět knoflík v městě,

mám jich doma nejmíň dvě stě,

v malované krabičce,

po své myší babičce."

Běžel sysel od Aše,

nesl cukr do kaše.

Chtěl se cestou plotem prodrat,

rozpáral si kožich o drát.

Spěchal domů, do chalupy,

trousil cestou syslí chlupy.

Pět jich ztratil z ocásku,

šestý visel na vlásku.

Šel tam ježek z Žebráku,

povídá: "Ty lajdáku!

Jak se kožich někde párá,

začne línat, jako z jara.

Vem si jehlu z mého hřbetu, 

zašij si to v cukuletu.

Nebo budeš plešatý, 

jak ta blecha s blešaty."

Běžel křeček z Čakovic,

nesl tašku makovic.

Myslel, že si cestu zkrátí

kolem trnky na souvratí.

Jenže trnka měla trny,

křeček nebyl opatrný,

nedbal, neznal, teď to ví,

trhnul tašku o křoví.

Šel tam tudy králíček,

nesl z pošty balíček.

Povídá mu: "Nebreč, křečku,

pojďme ke mně do domečku.

Já Tě vážně nechci strašit, 

ale musíš si to zašít,

jinak by Ti makovic

zbylo v tašce polovic."

A jak to přišlo do knížky?

Za dva burské oříšky.

Veverka to v husté chvojce

prozradila tajně sojce.

Že je sojka velká žvanda

byla z toho všude švanda.

V lese, ve vsi, na poli,

zkrátka v celém okolí.

Jeden vrabec z Jenečka,

taky pěkný všetečka...

čimčaral to, jak byl v ráži,

u malířů na zápraží.

Zrovna přišla Věrka z jeslí, 

začla škemrat: "Táto, kresli!!"

A pan malíř maloval, 

co ten vrabec žaloval.

BROUČCI NA POUTI: Ondřej Sekora 

U dvou kytek na paloučku

od rána je plno broučků.

Cvrček tluče do bubínku,

střevlík volá mandelinku, 

ať už na pouť utíká,

že už hraje muzika.

Komáři jdou s klarinetem, 

kobylka má housličky.

Vyhrávají broučím dětem 

do pochodu písničky.

Čmelák bouchá na činely,

moc ho ale rozzlobí,

když mu trubec a dvě včely

za ušima zatroubí.

V kolotoči vítr hvízdá,

hyjé, hyjé to je jízda.

Někdo radí, někdo střílí,

nikdo nemá dlouhou chvíli.

A kdo sám nic dělat nechce

dívá se jak na žíněnce

soupeří dva chrobáci

a má z toho legraci.

Co se děje? Co se děje?

Podívejte na žokeje

jaké dělá kotrmelce.

Kůň se splašil, 

shodil jezdce,

zařehtal a plný síly

sám teď tryskem pádí k cíli.

Nebuď smutný, 

to se stává,

pokaždé se nevyhrává.

Tlustá dcera tesaříka

jedla ve dne, jedla v noci,

tak ať si teď nenaříká, 

že ji auto neveze.

Že poláme každou hračku, 

že ne může na houpačku,

že se smějí všichni brouci

vypasené Tereze.

U hangáru na letišti

zlatohlávci strachy piští,

co kdyby chroust akrobat

na zem z modré výšky spad?

Chroust se cvičil celé týdny,

proto se teď vážný, klidný

vychloubá svou nádherou

před filmovou kamerou.

Mlsalové z blízka, z dálky

chodí pro cucavé špalky.

Pro lízátka, pro cukrátka,

mléčná, kyselá i sladká...

Pro suky i karamelky

do cukrárny paní včelky.

Pozor, ať tu dobrotu

nevysypeš z kornoutu!

Skvělá jízda na housence

pro slečny, i pro mládence.

Tam a zpátky za kačku,

vyberte si sedačku!

Pro larvy a pro mravence,

komáry a muší holky

za polovic kolem louky.

Jedem! Pozor na klobouky!

Potápníci u rákosí

postavili tobogan.

Celý den se k němu trousí

malí broučci ze všech stran.

Klouzají se a jsou rádi,

jak v tom horku voda chladí.

Jenom jeden kovařík

pro pár kapek tropí křik.

Ctěné dámy, ctění páni,

račte vstoupit bez váhání 

do našeho varieté.

Jsou v něm popletení klauni, 

fakír, hadí muž jak z gumy,

žonglér, který hrát si umí

s třemi míčky v jedné dlani.

To se u nás nasmějete!

Majka se dí v pokladně,

a když někde najde brouka, 

který dírou v plachtě kouká,

plácačku hned popadne.

Zamračí se, zlostně dupne,

že se tady platí vstupné...

Pomůžeš mu? Hodně křič:

"Pozor broučku, uteč pryč!"

A je konec pouti broučků

u dvou kytek na paloučku.

V lese se už kvapem stmívá,

nad bubínkem cvrček zívá.

Písnička je dohraná,

budou spát až do rána!

Tak, to jsou ony, naše básničky... Psala jsem je z hlavy, tak snad tam nejsou nějaké chybičky... většinou si texty decentně upravuji podle svého vkusu... nebo tak, aby jim i Čmelda trochu rozuměl... 

Máte také svoje oblíbené večerní nebo třeba ranní rituály?

My máme i ty ranní, ale o těch zase někdy jindy... :)

Tak dobrou noc! :)

MRAZIVÁ PROCHÁZKA PO LEDNICI...

... abychom si společnou rodinnou dopolední procházku ozvláštnili, napadlo ráno taťku, že vyjedeme na malý výlet...

... Lednice (pro mne magické místo, společně s Valticemi i Mikulovem) byla nádherná... 

... sníh pod nohami nádherně křupkal a sluneční paprsky jiskřivě tančily sotva se sněhové pokrývky dotkly...

... bylo nádherně... k minaretu jsme šli po zamrzlém zámeckém rybníku a nakoukli jsme i do konírny... :) 

... 

... Na místě dnešního zámku původně stála gotická tvrz s dvorcem, která byla propůjčena rakouskému šlechtici Siegfriedu Sirotkovi. Psal se rok 1249. Na konci tohoto století získali tvrz Liechtensteini ze Štýrska. Po bitvě na Bílé Hoře a porážce stavovského povstání se stali Liechtensteini nejbohatším rodem na Moravě, vystřídali tak rod Žerotínů. V 16. století byla tvrz zbořena a nahrazena renesančním zámkem. Na konci 17. století byla i tato zbořena a nahrazena barokním sídlem s rozlehlou, architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Tato se zachovala dodnes s jen několika málo úpravami. V letech 1846 až 1858 byl zámek přebudován na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Konala se zde velkolepá setkání evropské šlechty. 

... to jen kratičký průlet historií tohoto sídla... 

... pro mě to navždycky zůstane Moravské Pemberley... :D