Autor: Radomír Socha
Ilustrace: Andrea Popprová
Vydalo: Nakladatelství Albatros, 2016
V lese, o který se starají různí skřítkové a víly, se všem žilo docela dobře až do doby, kdy sem zavítali různí nezvaní návštěvníci, kteří les ničili, dělali v něm nepořádek a veliký hluk. Skřítci na tuto nezvanou návštěvu nestačili a tak je lesní knížepán poslal pro pomoc za skřítkem Ohnivcem a houbovou vílou (houbalkou) Čaromilou, která ještě nezapomněla všechna kouzla...
Skřítky, víly i houbaly ale nevidí každý. Vidí je jen ti, kteří v ně věří, navíc ti, kteří lesu neškodí, ba naopak jej chrání a pomáhají. Stejně jako Vilík, syn hajného Matěje a jeho nejlepší kamarádka Anička. Společně s dalšími dětmi, které rády pomohly, když bylo třeba, založili dobrovolný spolek Liščata. Nejenže na jaře pomáhali uklízet les a čistili studánky, v zimě nosili krmení do krmelců a postavili mnoho ptačích budek a krmítek po celém lese.
Kniha je opravdu krásně napsaná i bohatě a krásně ilustrovaná, příběhy se čtou samy, dospělého potěší a dítě se lecčemu důležitému ohledně symbiózy s přírodou přiučí. Čmeláček se při čtení vždycky doptával a samozřejmě teď chce hned vyrazit do lesa a chce hledat Čaromilu a Ohnivce... musí si však počkat až do jara, protože všichni skřítci spí zimním spánkem, stejně jako spousta zvířátek... ☺
"Než odbily na věži zvony oběd, byly prameny a studánky čisťounké, bez jediného lístku. Největší radost měly pramínkové víly. Chytily se za ruce a začaly okolo vod tančit. Kluci a děvčata se nestačili divit - všechen kal na dně pramenů i studánek při tanci postupně mizel a mizel, až byla voda průzračná jako křišťál. Stejná jako ve známé básničce, kterou děti uměly z čítanek... (Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les...)"