POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE: Josef Čapek

Název: Povídání o pejskovi a kočičce

Autor: Josef Čapek

Vydalo: Státní nakladatelství dětské knihy, 1956

Anotace:

Jak spolu pejsek a kočička hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Kniha je veselým vyprávěním o dvou nerozlučných kamarádech, které potěšilo již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění se do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.

........................................

Můj pohled:

Myslím, že k této nesmrtelné klasice není třeba nic dodávat. Další kniha mého dětství. Louskala jsem ji už před nástupem do školy. Pejsek a kočička poznávali svět kolem sebe svým nezkušeným zvířecím okem a vždycky kolem toho byla kopa legrace. Nejraději jsem měla příběh, jak se navzájem věšeli a sušili... ☺ Nedávno jsem knihu vytáhla z knihovny a četli jsme ji s Čmeláčkem před spaním, pobavila ho stejně, jako kdysi bavila mě. ☺ Z toho mám velkou radost, protože ta hra se slovy a jazykem se panu Čapkovi opravdu povedla. ☺

Josef Čapek:

- výrazná osobnost meziválečného období

- malíř, grafik, dramatik, prozaik a autor knih pro děti, žurnalista, výtvarný teoretik a kritik

- rozsáhlou část jeho díla tvoří studia, eseje a fejetony o umění

- otec byl lékař, matka sběratelka literárního folklóru, měl dva sourozence - bratra Karla, sestru Helenu

- dětství prožil v Malých Svatoňovicích

- vystudoval německou tkalcovskou školu ve Vrchlabí, poté studoval malbu a kresbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v letech 1910 - 11 pobýval studijně v Paříži

- v období mezi válkami se věnoval také novíářské a literární činnosti 

- intenzivně se angažoval v protifašistickém zápase, byl proto 1. září 1939 zatčen a vězněn v koncentračních táborech...

- zemřel na sklonku 2. světové války v Bergenu zřejmě na tyfus, symbolický hrob má v Praze na Vyšehradě

EGYPŤAN SINUHET: Mika Waltari

Název: Egypťan Sinuhet

             (v originále: Sinuhe egyptiläinen)

Autor: Mika Waltari

Vydalo: Nakladatelství Český klub, 2013

Anotace:

Waltariho nejslavnější román nám dává nahlédnout do složité a bouřlivé doby panování osmnácté dynastie egyptských faraónů, kdy došlo k neobvyklému pokusu o sociální a politickou reformu společnosti, jenž se v náboženské oblasti projevila jako zápas dvou bohů - boha starého pořádku Amona a boha lásky a míru Atona. Obraz těchto událostí je nanejvýš spolehlivý, historicky přesný, přitom však Egypťan Sinuhet rámec historického románu značně překračuje, takže v něm najdeme řadu paralel s naší současností (sám autor v jednom z rozhovorů prohlásil "psal jsem v historickém převleku"). V příběhu o životních osudech lékaře Sinuheta, plných zvratů, vítězství i proher, reagoval ve skutečnosti Waltari na vlastní prožitek válečného běsnění a vyjádřil v něm svůj humanismus a víru v nesmrtelnost základních lidských hodnot, jako je svoboda a tolerance.

Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.

...........................................

Můj pohled:

Egypťana Sinuheta jsem četla minimálně třikrát. Pravda, ještě v době studií. Ale jednou se k němu ještě určitě vrátím. Neměl by chybět v žádné knihovně. Je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem četla a tudíž logicky její přečtení doporučuji všem. Kniha krásně zachycuje atmosféru, krásy i hrůzy starověkého Egypta. V knize najdete jak zajímavý děj, tak hlubokomyslné až filozofické myšlenky, lásku, zradu, intriky, politické názory. Waltariho nadčasové myšlenky si čtenář může vztáhnout i do dnešní doby. Stále mají co říci. Naprosto obdivuji překlad Marty Hellmuthové. Je jednoduše dokonalý. 

Marta Hellmuthová dostala v roce 1951 povolení přeložit knihu z francouzštiny, několikrát o to žádala. Při překladu však došla k poznání, že francouzský překlad je nedůkladný a tak nakonec přeložila knihu přímo z originálu. Můžeme se tedy v Čechách pyšnit jedním z nejvěrnějších a nejpřesnějších překladů vůbec.