Dva roky (už od doby mého otěhotnění) se zajímám o obutí svého dítěte... je fakt, že každé léto používám lehké látkové baleríny s minimální podrážkou, které jsem kdysi koupila ve výprodejové akci firmy Scholl za zhruba 150,- Kč... za sucha se v nich chodí báječně kdekoliv, doma chodím výhradně bosá nebo v ponožkách, papuče nesnesu, ale jinak sama nosím "normální" boty, většinou ty levnější a říkám si, že příště už pořeším i svoje obutí...ale když ty peníze na mateřské letí snad víc, než kdykoliv jindy.
V mé hlavě kolem barefootové obuvi létá spousta nejasností... odborné články jsou značně protikladné, zkušenosti nosících jsou sice pozitivní, ale pokud jakákoliv věc nemá i svou stinnou stránku, nevěřím jí... takže stále tápu.. pocitově bych volila barefoot boty a to proto, že lidé nosí boty až posledních několik desítek let... moje prababička mi vyprávěla, jak chodili bosí přes pole do školy... evidentně problémy s chodidly neměla... já osobně mám nohu dosti širokou a ve všech botách jsem v mládí docela trpěla, prsty se mi začaly podkládat a plochou nohu mám do dneška... chtěla bych rozumný podklad pro své rozhodnutí v nošení barefootových bot... nechci se řídit jen pocitem, chci fakta... nejsem totiž takový ten nadšenec inovátor, potřebuji znát rozumné stanovisko pro i proti a pak se na základě vlastní zkušenosti, vlastního rozumu a vlastní intuice rozhodnout... takto sice dva roky pročítám stovky článků, ale zatím mě nikdo rozumově nepřesvědčil zda dítěti koupit "žirafku či elefanty" nebo barefoot botičky, které jsou taky pekelně drahé (proč vlastně?)...
V hlavě mám takovou představu (ale kdo ví, zda je správná), že dokud má dítko nožičky obalené tukovými polštářky v místech klenby a prstíků, je pro něj rovná minimální a všemi směry ohebná podrážka nejlepší... až se nožka trošku vyvine, uvidíme... když jsem si byla boty v normálním obchodě osahat, zděsila mě ta tuhost, kterou bych měla na nohu svého dítěte dát... a tak jsem rozhodnutí až do včerejšího dne neustále odkládala...
Když se Čmeláček postavil a začal chodit doma, měl ponožky...
Když začal chodit i po venku, takové ty první krůčky (u nás první kilometry, protože máme doma běžce), měl dvoje látkové capáčky od
Pavorky z Fleru... a já jsem si myslela, že s nimi (a dalšími dokoupenými) + bosky zvládneme celé léto... jenže neznalost mě dostihla... po dešti jsme nemohli ven a to se Čmeldovi nelíbilo, rozpálené dlaždičky taky nebyly nic moc, tak jsme začali řesti prozatímní botičky do podzimu...
Zajímavé byly v tu dobu i komentáře všech okolo... rodina samozřejmě tvrdí, že musí být pevný opatek a sešněrované kotníky, že mám malému koupit pořádné boty, cizí lidé pronášeli zvláštní poznámky buď směrem ke mně (např. "tak hlavně že má na to běhání pořádné boty..." nebo "my máme doma botičky po dětech, tak se po nich podíváme") nebo přímo ke Čmeldovi (např. "jééé, chuďátko, kde máš pořádný botičky?" nebo "a kde máš na to lítání po hřišti boty?")
Opět jsem měla štěstí, známá z okolí mého rodného místa se zhruba ve stejné době jako já vrhla nadšeně (ona ten inovátor je) do barefootové obuvi pro sebe i své děti a dokonce je natolik šikovná, že sobě, svým dětem a po vyzkoušení sama na sobě i známým okolo, začala sama šít boty ... využila jsem toho a objednala Čmeldovi dvoje botičky: jedny softšelové a druhé kožené sandálky
od Janči Slané...
Využili jsme je maximálně... z těch softšelových Čmelda bohužel za měsíc a půl prostě vyrostl (přes léto jsme vyměnili i dvě velikosti oblečení), v kožených sandálcích chodíme doposud... ale už jsou taky tak-tak...
Jelikož je podzim na spadnutí, rozhodování nešlo dále posouvat a tak ještě včera, těsně před odjezdem do prodejny
Neobuto v Tržní ulici v Brně jsem nebyla na sto procent přesvědčená, že dělám správně (pořád myslím rozumově a fakty ...pocitově jsem rozhodnutá dávno)...
Nakonec jsem dospěla k přesvědčení, že barefootovou obuví snad malému rozhodně neuškodím...
Recenze na různé boty už jsem měla a po konzultaci s milou paní v obchůdku a několikerém přeměření nožičky (Honzíček má taky extrémně širokou nožku - asi po mně) jsme dospěli k názoru, že na šířku nohy našeho Čmeldy budou nejlepší KidOFit botičky (které jsem měla už předem vybrané a na něž psala skvělou recenzi
už Večernice na svém blogu...)
Určitě nezůstaneme jen u těchto botek a časem poprosíme Janču, zdali by nám nějaké ty botičky ještě neušila... (co se šití týče je jediný problém s Čmeláčkem, který si nechce nechat nohu obkreslit a změřit)...
Na doma máme pro jistotu (v zimě bývá od dlažby docela chladno) kožené capáčky od firmy
Capiki s autíčky a od firmy
Taptapi se sloníky... Čmelda je má rád už kvůli obrázkům... :)
Nakonec jsem tedy opravdu dala na svůj instinkt a svůj pocit, ale to podložení fakty mi prostě opravdu neustále chybí... komu věřit, když ani odborníci nejsou jednotní? Nerada bych něco pokazila... a taky mi v hlavě letí, že znám spoustu dětí, které vyrostly na klasické obuvi a nohy mají také v pořádku...
Tak to je vhled do hlavy jedné matky na mateřské dovolené...:) (Já vím, že si někteří asi pomyslí, že mít jen takové starosti musí být paráda... máme i jiné životní starosti, ale otázka bot je momentálně palčivá...)
Pevně doufám, že po sezoně budu moct napsat stejně pozitivní recenzi na boty i nohy našeho Čmeláčka, jako popsala na svém blogu Večernice...
Pěkný sváteční den všem! :)
