... bohužel...
Čmeláček byl minulý čtvrtek zcela zdravý na očkování v roce a čtyřech měsících... bylo to tuším očkování proti spalničkám, předposlední z těch povinných... o jiných mamka nechce ani slyšet...
Hned v noci začal zvracet a nebylo mu dobře, mamka přemýšlela, jestli je to reakce na očkování nebo jsme v čekárně u paní doktorky chytli k tomu ještě nějakýho bacila - druhý den všechno v pohodě, jen Čmeláček moc nejedl... zvolnili jsme režim, odpočívali a drželi lehkou dietku... večer přišlo to stejné, zvracení.... v sobotu byl Čmelda v pohodě, svědčil tomu jeho apetit i ohromná touha dovádět a být neustále venku...
Bacila však chytla mamka... průjem a vysokou teplotu... v neděli večer se to ustálilo a mamka se z toho jaksi vylízala a pro změnu ulehl do té doby úžasně fungující taťka... celou noc zvracel a druhý den ani do práce nešel, ležel a celý den spal...
Pak nemoc přešla a my v úterý jásali, jak to máme za sebou! :) PŘEDČASNĚ...
Nemoc se vrátila v ohromné síle... z úterý na středu v noci... Čmeláček asi šestkrát zvracel a měl nehorázné křeče ve střevech, které končily šíleným průjmem... nešlo to zastavit, dítko bylo unavené, plačtivé a nechtělo pít... když už začínal být Čmeláček apatický, během pěti minut jsme sbalili sebe, sbalili dítě a jeli na pohotovost... příběh s "andělem" na evidenci pohotovosti vynechám a přejdu přímo k tomu, že byl Čmeláček hospitalizovaný na infekčním oddělení v dětské nemocnici v Brně... dostal kapačku, sestřička mu naměřila skoro 39 teplotku a Čmeláček konečně na chvíli usnul... spinkal asi dvě hodinky...
Pokoj byl maličký (i když to nevypadá), ale krásně vymalovaný, obdivovali jsme s Čmeláčkem slepičky, kuřátka, kohouta, ovečky, kačenku i králíky...
Za dveřmi byl záchod (oddělený jen do 2 metrů příčkou, vedle něj nerezová vanička na koupačku miminek a přebalovací pult... všechno udržované, pěkné, čisté...
Co se nemocnice týče, tak péče o Čmeláčka byla excelentní, paní doktorka i všechny směny sestřiček byly báječné, ochotné a moc díky za jejich pohodový přístup...
Co už je podle mamky horší, jsou některá nesmyslná nastavení nemocničního systému, který ničemu neslouží. Ačkoliv jsme nastoupili do nemocnice ve středu hned v šest ráno, stravu mamce nemocnice byla schopná zajistit až od dalšího dne, takže do doby, než taťka přijel, byla mamka o hladu. Jelikož taťka chvátal a jídlo jsme spolu neřešili, dovezl taťka Čmeláčkovi kilo jablek a kilo banánů (platil přísný zákaz podávání vlastních potravin), tak mamka jedla na střídačku banán s jablkem. :D
Další den už měla mamka zajištěnu snídani i oběd (večere byla formou pytlíku na pokoj), na ten se ovšem musela dostavit v přesně stanovený čas (bez ohledu na to, jak na tom bylo její dítko) a navíc byla jídelna umístěná v jiném areálu zhruba 700 metrů od našeho oddělení. Běžnou praxí bylo zvednout kovovou bočnici postýlky a jít na jídlo. Některé děti celou dobu, co tam jejich doprovod nebyl, plakaly, čímž způsobovaly plačtivost i dalších dětí... Já jsem tedy pokračovala v banánovo-jablkové kůře... :D Beru to fakt sportovně, protože mi půst opravdu nijak neuškodil, právě naopak a navíc jsem měla v záloze jistotu, že až bude nejhůř, existuje ve městě ta úžasná vymoženost jakou je rozvážka jídla až do domu... :D
To, že některé maminky nechaly svoje děti jen tak na pokoji a odešly v klidu na snídani či oběd nijak nekritizuji a jsem daleka nějakého jejich hodnocení, neznám souvislosti, ani nevlastním patent na správnou výchovu, každý jsme jiný a každé dítko je jiné... já jsem odejít prostě nedokázala (a netvrdím ani že je to dobře, ani že je to špatně), věděla jsem jistě, že by Čmeláček za chvíli křičel a měla jsem pocit, že po tom všem, jak mu nebylo nejlépe, mu moje přítomnost prostě pomáhala... Za rok už by třeba sám vydržel, protože by rozuměl tomu, že se i máma musí jít někam najíst. Já jsem si vybrala to, co se mi v tu chvíli zdálo pro nás nejlepší...
Nakonec jsem zjistila, že do toho všeho Čmeldovi vyrostl další špičák... Takže po očkování a nějakém virovém onemocnění to mělo souvislost i se špičákem... a máme 15 zubů... :)
STŘIH.............................................................................
Hurá, už je to pryč, jsme doma!!! Dodržujeme dietu, každý večer oplačeme večerní mlíčko, které teď Čmeláček ještě dva dny nesmí a rýžový odvar odmítá... ale chodíme dopoledne i odpoledne na půl hodinky na zahradu, doma si čteme, skáčeme po posteli, tancujeme na písničky a hrajeme si se všemi svými oblíbenými hračkami... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu mého blogu a za váš čas... :)
Pěkný den,
Peťka :)