BLÍŽENCI: Lenka Lanczová

Název: Znamení Blíženců (1. díl), Panna nebo Blíženec (2. díl), Zadáno pro Blížence (3. díl)

Autor: Lenka Lanczová

Vydalo: Nakladatelství Víkend, 2004

Anotace:

Znamení Blíženců:

Dospívající Eva nemá valné mínění ani o svém zevnějšku, ani o svých vlastnostech. Během jednoho léta se ale vše změní. V prostředí prázdninového tábora a zejména pak pod vlivem první lásky, jíž je obdivovaný 18ti letý gymnazista přezdívaný Dick, se ze zamindrákované, rozpačité a nevyzrálé Evy stává sebevědomá dívka. Veselá knížka o citových zmatcích, jimiž musí dívčí hrdinka projít, je prvním dílem trilogie.

Panna nebo Blíženec:

Volné pokračování románu zastihne hrdinku Evu v deváté třídě. Vztahy s učiteli, ale především se spolužáky v kolektivu třídy se velmi vyostří díky pomlouvačným anonymním dopisům, které "Tajný přítel" nelítostně všem posílá. Podezření z jejich autorství padne na Evu. Krom toho je tu vzdálený kamarád Dick, blízký, i když tajemný hlas v telefonu, první mejdan, setkání s alkoholem, drogou i smrtí, frajer Deri, který Evu "balí" originálním způsobem a nakonec i velký prázdninový tramp na kolech.

Zadáno pro Blížence:

Eva je do svého někdejšího prázdninového instruktora a opravdového kamaráda Dicka zamilovaná až po uši. Tím spíš, že je dělí víc než tři sta kilometrů a chvil, kdy mohou být spolu, je jako šafránu... Eva je studiem obchodní akademie vytížená až nad hlavu, přísný táta ji hlídá víc než je zdrávo, o volný čas se jí stará věrný ctitel Deri, zaměstnávají ji sourozenci i kamarádky... Vlastně by to nebylo tak zlé, kdyby... se všechno a pořádně nezkomplikovalo jedním jediným nečekaným víkendem...

.............................................

Můj pohled:

Jako holka školou povinná jsem romány od Lenky Lanczové opravdu zbožňovala, především její trilogii o Blížencích a další trilogii o Radce. Znamení Blíženců byla vůbec první knížka, kterou jsem od jmenované autorky četla (půjčila mi ji Káťa - sestřenice). Bylo mi 14. Celou trilogii jsem přečetla víc než desetkrát... Ačkoliv jsou to knihy hloupě romantické a předvídatelné, Blíženci patří mezi mé guilty pleasures... Dlouho jsem přemýšlela, zda to na sebe "prásknout" nebo zachovávat dekorum - ne, jsem to já, takže opravdu Blížence vytahuji z knihovničky každý začátek léta, kdy už jsem v práci vyšťavená a nemohu se dočkat vytoužené dovolené, začtu se do táborových dobrodružství a zážitků z čundru, zavzpomínám na dobu, kdy i já sama jsem jezdila na tábory (ať už jako dítko nebo později jako instruktorka a vedoucí, s láskou vzpomínám na to nejlepší táborové léto roku 2000 s Dlažkou a hlavní vedoucí Dančou Capri), krásně dovolenkově se naladím a krásně se přehoupnu do letních měsíců, v podstatě trochu omládnu - i když jako učitelka laděná na žáky nemám moc šancí mentálně zestárnout. ☺ Knížka je skvěle napsaná a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Ačkoliv jsem už v těch svých -nácti četla i válečnou literaturu, Blíženci jsou taková moje srdcovka a oddechovka. Skvěle napsaná postava Davida mi sice chvílemi připadala až mentorská, ale to tak možná je, když je kluk starší. Každopádně v tom období hledání sama sebe mi spousta jeho názorů přišla skvělá a možná i díky těmto knihám jsem nakonec taková, jaká jsem. Přestože je kniha moderní technikou nepolíbená (taky první vydání bylo již roku 1993, kdy internet, ani mobilní telefony v ČR běžně neexistovaly), myslím, že má čím oslovit i dnešní mladou generaci - a to především svým poselstvím. Pro mě je to nostalgické vzpomínání na to, jak jsme si před maturitou se spolužáky volali klasickým telefonem (měli jsme klasický, vytáčeli jsme číslice, umístěný nahoře v chodbě na lednici prarodičů), nikdy člověk netušil, kdo telefon zvedne a když někdo volal mně, tak se domem rozlehlo volání: "Beruuuuuš, telefoooooon!" A než jem k němu doběhla, mohla jsem jen přemýšlet, kdo na druhém konci bude... :)  Na knihách Lenky Lanczové se mi moc líbilo to poselství, které si mohl čtenář z knihy odnést.