Název: Šťastní lidé mají snadný život
(v originále: La vie est facile, ne t'inquiéte pas)
Autor: Agnes Martin-Lugand
Vydalo: Nakladatelství Motto, 2016
2. díl dvoudílné série
Anotace:
Další osud hrdinky autorčiny úspěšné knihy "Šťastní lidé čtou a pijou kávu."
Po návratu z Irska je Diane pevně rozhodnutá začít nový život v Paříži. S pomocí přítele Felixe se vrhne do práce ve své kavárně a v tomto svém klidném přístavu potká jednoho dne Oliviera. Je milý, pozorný a hlavně chápe, že Diane už nechce žádné děti. Nemůže se totiž vzpamatovat ze ztráty své dcery. Když už si Diane myslí, že její život poplyne v tomto klidném řečišti, dojde k události, která zbourá všechny její jistoty, za něž tolik bojovala. Bude mít dost odvahy, aby se vydala jinou cestou?
...................................
Můj pohled:
Druhý díl jsem přečetla opravdu jen proto, abych se přesvědčila, že Diane skončí tam, kde bych jí přála. Aby její srdce našlo tolik potřebný klid. Kniha pro mě má svou hloubku a musím říct, že jsem si díky ní zamilovala pobřeží Irska, které jsem samozřejmě také ihned po přečtení v google mapách "procestovala". Patří to k mému "dožití" každé přečtené knihy.
Ačkoliv se mi druhý díl zdál více jako love story, měl výhodu, že mi již od začátku byla hlavní hrdinka sympatická a šlo mi o její štěstí. Bohužel Dianinu lásku k Olivierovi jsem autorce neuvěřila, překvapilo mě ale, jaké překvapení na Diane čekalo v Irsku. Pěkný příběh, který mě bavil a kniha opravdu byla nedělní oddechovkou. Příroda a prostředí byly v knize popisovány tak krásně, že i já jsem začala mít vtíravý pocit, že se musím do Mulranny jet podívat, že mi cosi v životě chybí, když pobřeží Irska vůbec neznám. ☺
Na konci knihy jsem Diane trošku záviděla ten vnitřní klid, který já, ač jsem v životě díky Bohu o mé nejbližší nepřišla, stále hledám.
Po přečtení mě tak trochu napadlo, že děj knihy je taková Lenka Lanczová pro dospělé, což není výtka, ve své době jsem příběhy dospívajících měla moc ráda a do dnes na některé z nich s láskou vzpomínám.
Při čtení mě opět (tentokrát snad více než v prvním díle) rušil překlad. Uvítala bych překladatelčinu snahu více se přiblížit překladu do české kultury. Ale je to možná jen můj dojem a můj pocit. Rozhodně by to neměl být důvod proto, aby byla kniha odmítána.
Ačkoliv se mi druhý díl zdál více jako love story, měl výhodu, že mi již od začátku byla hlavní hrdinka sympatická a šlo mi o její štěstí. Bohužel Dianinu lásku k Olivierovi jsem autorce neuvěřila, překvapilo mě ale, jaké překvapení na Diane čekalo v Irsku. Pěkný příběh, který mě bavil a kniha opravdu byla nedělní oddechovkou. Příroda a prostředí byly v knize popisovány tak krásně, že i já jsem začala mít vtíravý pocit, že se musím do Mulranny jet podívat, že mi cosi v životě chybí, když pobřeží Irska vůbec neznám. ☺
Na konci knihy jsem Diane trošku záviděla ten vnitřní klid, který já, ač jsem v životě díky Bohu o mé nejbližší nepřišla, stále hledám.
Po přečtení mě tak trochu napadlo, že děj knihy je taková Lenka Lanczová pro dospělé, což není výtka, ve své době jsem příběhy dospívajících měla moc ráda a do dnes na některé z nich s láskou vzpomínám.
Při čtení mě opět (tentokrát snad více než v prvním díle) rušil překlad. Uvítala bych překladatelčinu snahu více se přiblížit překladu do české kultury. Ale je to možná jen můj dojem a můj pocit. Rozhodně by to neměl být důvod proto, aby byla kniha odmítána.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu mého blogu a za váš čas... :)
Pěkný den,
Peťka :)