Název: Šťastní lidé čtou a pijou kávu
(v originále: Les gens heureux lisent et boivent du café)
Autor: Agnes Martin-Lugand
Vydalo: Nakladatelství Motto, 2016
1. díl dvoudílné série
Anotace:
Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijí kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zcela se uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který ji zaujme. Záhadný fotograf Edward, kolem kterého se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života.
.......................................
Můj pohled:
Podle anotace by se mohlo zdát, že jde o klasickou červenou knihovnu. Případné čtenáře by mohla odradit i průměrná hodnocení v recenzích. Já sama si před samotným čtením knížky nikdy žádné recenze nečtu, protože nechci být ovlivněná předem a chci si vytvořit vlastní názor. Po přečtení však zkoumám, jak moc se můj pohled od "mainstreamu" liší.
Knihu jsem přečetla během jednoho delšího večera. Dala by se nazvat oddechovým čtením, kdyby se nezaobírala natolik závažným tématem, jako je ztráta manžela a dítěte, což je mojí nejhorší noční můrou. Po pravdě jsem většinu knížky proplakala, tak moc jsem s Diane její ztrátu prožívala a chápala ji. Hlavní linii knihy dle mého soudu tvoří téma návratu ženy do života po nejhorší možné ztrátě. Myslím si, že za některými špatnými recenzemi stojí právě nepochopení takové bolestné ztráty. Nejsem nijak zdatný odborník, ale trochu mě zklamal překlad. Myslím si, že celkově se dobrý překlad pozná především podle toho, jak se překladateli podaří přenést cizí kultura do překládaného jazyka. V knize jsem občas cítila jen doslovný překlad, žádné volné přiblížení se české nátuře.
Pro mě osobně měla kniha hodně ozdravný charakter... celou dobu mě napadalo, jak jsem často napružená kvůli nepodstatným věcem, místo abych si naplno užívala jen toho nejpodstatnějšího, nejdůležitějšího a nejmilovanějšího, co mám. A to je můj báječný muž a náš malý milovaný a svéhlavý Čmeláček. ♥
Poznámka: Název knihy je opravdu trochu zavádějící. Mimo to, že je to název momentálně neprosperující kavárny, má se samotným dějem společného pramálo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu mého blogu a za váš čas... :)
Pěkný den,
Peťka :)