pátek 13. ledna 2017

Tabby...

... je náš nový, na dálku adoptovaný, kocourek z útulku pro kočky v Hodoníně...
... nejdříve jsme začali se Sasankou, kterou jsme podporovali dva a půl roku, potom bohužel odešla za duhový most, byla už stará a nemocná...
... poté jsme podporovali kočičku Koko, kterou si po třech letech v útulku vzal domů jeden hodný pán ke svému kocourkovi...
... no a teď přišel na řadu roztomilý Tabby... :)

                                                                               Zdroj

Celá adopce v podstatě spočívá jen v tom, že posíláme útulku určitou částku, která patří na péči o vybraného kocourka či vybranou kočičku... návštěvy adoptovaných zvířátek jsou povoleny...

Co se mě osobně týče, mám sklony zachraňovat a ochraňovat všechny slabší... takže děti a zvířata... bylo to ve mně vždycky, teď je to ještě umocněno mateřstvím...

Bohužel si momentálně už víc zvířátek domů dovolit nemůžeme... nejde ani tak o finance, jako spíš o čas jim věnovaný... náš Čmeláček a kocourek Mikša a "babička" fenka Kessie jsou momentálně akorát... :)




středa 11. ledna 2017

COPATÁ MÁMA: Barbora Bečvářová

Název: Copatá máma
Autor: Barbora Bečvářová
Vydal: Euromedia Group, k. s. v edici YOLI
Počet stran: 264
Autor obálky: Lela Geislerová
ISBN: 978-80-7549-051-3


Anotace:
Lucii je devatenáct, má pár měsíců do maturity a spoustu plánů do budoucna. Co mezi nimi určitě není, je plán otěhotnět. A přesně to se stane. Po počáteční nejistotě se rozhodne dítě si nechat, i když vyrovnat se s tím, že z ní bude máma, není vůbec jednoduché.
Lucie se mění z potřeštěné středoškolačky v dospělou ženu a zároveň musí vyřešit vztah k Tomášovi, své dlouholeté a donedávna platonické lásce, se kterým miminko čeká. Dokáže jejich čerstvé a neprověřené zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se ještě přidává komplikovaný vztah k rodičům a spousta starostí o budoucnost...
Příběh byl částečně inspirovaný autorčinou zkušeností s neplánovaným těhotenstvím v posledním ročníku střední školy.

..........................................................

Můj postřeh:
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem... prakticky to znamená za dva večery. Kniha je opravdu napsaná čtivě a poutavě a mísí se v ní všechny emoce. Své publikum si určitě najde a já osobně bych ji jako oddechovou četbu doporučovala všem těhotným ženám i budoucím tatínkům. Podle mého názoru si v ní každý může najít něco z toho, co jej zrovna "pálí". Osobně sice nepatřím mezi náctileté matky, právě naopak, nicméně zcela souzním s Lucčiným přístupem k mateřství, s nošením v šátku, bondingem, i napojením se na miminko. I já jsem mnohem dřív než lékaři věděla, že budu mít chlapečka, který bude celý taťka :) A taky že ho mám! :) U knihy jsem si prožila spoustu emocí, smutek, radost...
Velmi děkuji za postavu Klárky, protože Terezku (alias Klárku) jsem už také potkala a několikrát nám její dětské meditace pomohly... je mi moc líto, že jsem ji nepotkala dřív, už před porodem.
Ačkoliv Copatá máma není vyloženě "moje" četba, kniha se mnou hodně souzní a určitě bych si koupila i další díl (až ho paní Bečvářová jednou napíše... se třemi dětmi jistě nemá o zážitky nouzi).

... "Zvládnu to? Dokážu ovládnout svoje nálady, svou netrpělivost a potlačit vlastní představy, co je pro dítě dobré a jak přesně by mělo žít? Budu umět nesoudit, ale naslouchat?" ... str. 185

Barbora Bečvářová:
Barbora Bečvářová o sobě na svém webu píše, že je nevyléčitelná optimistka, maminka tří jedinečných dětí, která dělá všechno proto, aby si mohla říkat spisovatelka.

PS: Protože životní trable náctiletých už delší dobu nepatří mezi literaturu, kterou bych četla nebo se o ni zajímala, zřejmě by mi tato kniha unikla. Já už ale delší dobu sleduji blog paní Bečvářové kde se mi moc líbí s jakým humorem, s jakým nasazením a lehkou ironií popisuje různé trable, které s sebou nese sám život, tušila jsem, že mě i její kniha nadchne... :) 

úterý 10. ledna 2017

trochu udivující

se mi zdá můj fotografický úlovek...

1.1.2017




2.1.2017


3.1.2017




- pořád mi ty fialky nejdou z hlavy... jak je možné, že mezi dvěma mrazivými dny vykvetly fialky???

Zimu si užíváme, i když je Čmelda většinou tak nabalený, že se skoro nemůže hýbat a oblékání přímo nesnáší... :) On, jarní dítě, asi zimu moc nemusí... já, Kozoroh, si zimní přírodu přímo božsky užívám! :) Ani mráz, štípající mě do noh přes punčochy a kalhoty, mi nevadí... teď už to vím jistě, když nemusím každý den řídit 30 km tam a pak zase zpátky do práce, ZIMNÍ KRAJINU ZBOŽŇUJU... 

pondělí 9. ledna 2017

Lindgrenová...

... dostala jsem na narozeniny nějaké peníze, tak jsem neváhala a nakoupila pro Čmeláčka nějaké nové knížky... :) Už se nemůžu dočkat, až se začtu! :D (já tedy opakovaně)



















sobota 7. ledna 2017

Knihomol...

... jsem já a tím pádem se snažím ke knihám vést i našeho Čmeláčka...
... ráno ukazoval teploměr  - 18 stupňů... to na Jižní Moravě nepamatuji... u nás (jen zhruba 100 km severovýchodním směrem) bývaly mrazy větší, pamatuji, jak mi odmítlo chytnout auto, když jsem odcházela z práce a to teploměr ukazoval přes den - 24 stupňů... ale chtěla jsem se tím dostat k tomu, že dopolední procházka padla, protože k tomu mrazíku fouká dost krutý severní vítr (:D). A tak jsme většinu dopoledne strávili s knihami... :) 

Mezi nejmilejší se řadí již mnohokrát probírané Jaro, Léto, Podzim, Zima od Bernerové... obrázkové knihy, k nimž jsem byla nejprve dost kritická (jak už jsem psala v některém svém minulém příspěvku), protože jsem nedokázala docenit knihu bez textu... jaká to byla chyba... již v polovině listopadu jsem koupila Zimu a měla takový úspěch, že následující období nadělil Ježíšek doma a u babiček a dědečků. Měla jsem štěstí na roční období, protože Zimou podle mě celá tetralogie začíná. :) (to je snad jediná informace, kterou jsem ke knize ještě nikde nečetla)...

Faktem je, že díky knize se Čmeláčkova pasivní (částečně i aktivní) slovní zásoba hodně rozšířila a taky mě celkem baví vymýšlet nakreslené příběhy, u kterých se i pobavíme. :)