SBĚRNÁ KNIHA: Helena Třeštíková & Pavel Kosatík

Znáte Manželské etudy, Katku, Reného, Marcelu nebo Mallory?

Název: Sběrná kniha
Autor: Helena Třeštíková & Pavel Kosatík
Vydalo: Nakladatelství Paseka, 2017

   Helena Třeštíková, významná česká filmová dokumentaristka, je úzce spjatá s tématem časosběrného dokumentu. Pavel Kosatík je spisovatel a scénárista, známý jako autor řady monografií význačných osobností české kultury. Společně nyní přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství až do současnosti, rozebírají její filmový styl, proměnu sběrného dokumentu v posledních čtyřiceti letech, nechybí ani otázky a odpovědi související s etikou jejího přístupu, okolnosti vzniku nejvýznamnějších filmů i působení v politice, které Helena označuje jako svůj největší omyl. 

     Protože patřím do cílové skupiny, knihu jsem přečetla relativně rychle. Cením ji opravdu vysoko, protože mě bavila, dozvěděla jsem se spoustu nového z režisérčina života i její pohled na vlastní dílo. Kapitola o vstupu do vysoké politiky mě pak přímo "nadzvedávala ze židle". Kniha je vedená formou rozhovoru mezi Helenou a Pavlem Kosatíkem, který projevil úžasnou znalost režisérčina díla. Přestože byly otázky občas trochu "rýpavé", Helena se k nim postavila s upřímností sobě vlastní, hrdostí a nezlomností, ale zároveň určitou pokorou. Je to sebevědomá žena, která umí ocenit své kolegy i práci svých "odpůrců", na některé otázky odpovídá tak otevřeně, až mě to překvapilo. 

     Kniha vznikala postupně čtyři roky a je to na ní znát. Není to nic, co by autoři zhotovili horkou jehlou, jak se říká. Je to nenásilný sled hloubavých otázek a upřimných, otevřených odpovědí. Režisérka začíná svým dětstvím, rodinou i babičkou, která ovlivnila i další generace. Dětství prožila režisérka na "Václaváku" a už tím byla vtažena do víru "dějin". Do povědomí diváků se však absolventka FAMU dostala až svým prvním časosběrným kouskem, Manželskými etudami, v roce 1987, přestože její prvotinou byl Zázrak z roku 1975, kde sledovala období těhotenství, porodu a krátké období po porodu. 

     Mně osobně se v knize velice líbilo autorčino dětství, přesně tak, jak jej popisuje. Doposud jsem četla jen příběhy anti-komunistických hrdinů ze sedmdesátých let. Helena bez příkras popisuje své rané nadšení z pionýru (přesně tak, jak to mají děti, doposud nepolíbené desiluzí) a později, v době svého dospívání, postupný přerod svých myšlenek také na základě okolního dění, vlastně na základě celého svého bohatého kulturního života. Jsem moc ráda, že Helena mluví otevřeně, protože si myslím, že takto vyrůstala většina "našich rodičů", tedy lidí, kteří vyrůstali v sedmdesátých letech. My, kteří jsme již komunistickým režimem sotva políbení, jsme si mohli utvořit představu, že kdo nebojoval od malička s režimem, nestál za nic. Dalším vrcholem Helenina prozření vidím v jejím krátkém působení v politice. V knize je tomuto období věnováno jen pár stránek, rozhodně však stojí za přečtení!

     Helena svou prací, svým časosběrným dokumentem, žije. Není jen režisérkou, většina protagonistů z jejích dokumentů ji bere jako člena svého života, často se na ni obrací, občas ji pěkně zneužijí (například René, Katka). Je zajímavé nahlédnout do zákulisí všech dokumentů, které jsem od Heleny Třeštíkové zhlédla. Knihu (jako tradičně) doporučuji k přečtení všem, které metoda časosběrného dokumentu zaujala a také všem, kteří se rádi dozví něco o životě jedné výjimečné ženy. ☺