NEMOC, JAKO ŘEČ DĚTSKÉ DUŠE: Ruediger Dahlke, Vera Kaesemann

Název: Nemoc jako řeč dětské duše
Autor: Ruediger Dahlke, Vera Kaesemann
Vydalo: Nakladatelství Fontána, 2011

Kniha slouží jako výklad a interpretace dětských chorobopisů a jejich celostní ošetřování. Alespoň tak je to uvedeno v popise. Kniha se zaměřuje především na symboliku a význam jednotlivých nemocí z pohledu celostní medicíny. Každý si v ní může nalézt to své. Knihu jsem přečetla velice rychle, ačkoliv mě více než ostatní zajímaly jen určité kapitoly, které se vztahují ke mně a mojí rodině. Faktem je, že spoustu informací jsem již měla, protože se tématem celostní medicíny zabývám již delší dobu. Jsem zastáncem toho názoru, že každá nemoc začíná v hlavě a projektuje náš postoj k životu i k sobě samému. Co se dětí týče, k některým souvislostem jsem se dopracovala až díky této knize. Syn moc často nemocný nebývá (ťuk, ťuk), ale kniha v podstatě pojednává i o těch dětských a zraněných dušičkách v nás, dospělých. 

Jedna z věcí, která mě opravdu zaujala, se týkala pomočování malých dětí. Věděli jste, že se noční pomočování týká z větší části chlapců? Podle knihy je to jejich odpověď na výchovu, která potlačuje chlapecké emoce. "Nebreč, nejsi holka!", "Ale, to nic není, to je dobrý, to nemohlo tak bolet!", "Kluci nepláčou!"... Protože ale emoce potřebuje z těla odejít, když se nemůže projevit pláčem, chlapec se prostě počůrá v době, kdy je naprosto uvolněný. Hodně jsem o tom přemýšlela a vedlo mě to k dalším úvahám. Teď samozřejmě nemluvíme o dětech, které se učí ovládat své potřeby. Tam je jasné, že se zpočátku "nehody" dít budou, než se nácvik podaří zvládnout. U malých dětí jsou občasné "noční nehody" samozřejmě v pořádku. Jde tu spíš o děti, které už by nácvik měly mít zvládnutý a stále se často počůrávají. Napadlo mě, že některé děti se ve větší míře počůrávají při odpoledním spánku ve školce. Není to proto, že je to jejich bezpečná zóna, jejich bezpečné prostředí? Ve školce je za to většinou nikdo nesoudí. 

Kniha je rozdělena do teoretických a praktických kapitol. Teoretické základy hovoří o lásce jako základu života, o tom, jaké má mít dětství kritéria, jaké jsou tři pilíře zdraví dítěte, jaký smysl má kožní kontakt mezi matkou a dítětem, dozvěděla jsem se, v čem tkví důležitost klasických pohádek. Je pravda, že s tím mám obecně trochu problém. Proč číst dítěti o tom, jak vlk snědl babičku i Karkulku a pak mu myslivec rozpáral břicho? Proč zatěžovat dítě tím, jak Macecha otrávila Sněhurku jedovatým jablkem? Když se to okolo hemží samými novými a pohodovými pohádkami, ve kterých se dítě učí o sobě a okolním světě. Autoři zmiňují, že klasickými pohádkami zajistíme svým dětem od samotného počátku přístup k mystickému světu našich předků. V pohádce děti společně s hlavními postavami překonávají nesnáze. Dozvědí se tedy, že život není vždycky jednoduchý a občas přinese překážky, které je potřeba překonat. Současně poznají i pocit vítězství nad překonanými nesnázemi. Praktické kapitoly se věnují jednotlivým projevům nemocí a jejich významu a symbolice, léčbě.

Kniha mě bavila a jsem ráda, že jsem si ji pořídila. Určitě v ní budu listovat i nadále. Až přijde třeba kašel, budu přemýšlet, jaké potlačované konflikty se dítku usazují na vhodných místech v plicních sklípcích. Jak kniha říká: "U malých dětí za těmito záchvaty (kašle) nezřídka nacházíme chronické konflikty rodičů, kteří je nedokážou sami vyřešit..." Dozvím se také, jaká podpůrná opatření při léčbě mám zvolit, vhodné homeopatické prostředky a také jaké otázky si mám (jako rodič) klást. Napříkald: Kde se nedostává komunikace? Jak můžeme dítěti pomoci, aby našlo samo sebe a aby rozvíjelo svou sebedůvěru? O co naše dítě bojuje? Nasloucháme mu dostatečně? atd.

Ruediger Dahlke je německý lékař a ezoterik, který je aktivní v oblasti psychosomatické medicíny.

Vera Kaesemann je německá homeopatička, aktivní v oblasti psychosomatických jevů v organismu.