ŠLEHAČKOVÁ OBLAKA: Tereza Salte

Věříte, že si můžete splnit své vlastní sny?

Název: Šlehačková oblaka

Autor: Tereza Salte

Vydalo: Nakladatelství Motto, 2017

     Knihu se sladkým názvem napsala mladá, sympatická, všestranně nadaná (blogerskému světu známá) Tereza, která téměř denně přispívá na svůj blog Tereza In Oslo. Na Terezin blog jsem narazila náhodou před téměř třemi lety. Chtěla jsem číst o lidech žijících v cizí zemi, dozvídat se o kulturních rozdílnostech a podivnostech jiných národů, proto se mi tento blog jevil jako jeden z těch, které by mě zajímavými pikantnostmi mohly zásobovat. Blog jsem zprvu četla pravidelně, později jsem ve čtení ale ustala, protože se naše obzory doslova míjely, navíc jsem na pravidelné čtení neměla po narození Čmeláčka už tolik času. Čtení Terezina blogu mi občas přišlo totálně přeslazené, nebála bych se říct až příliš sluníčkové pro můj stereotyp s malým miminkem. Po čase jsem si však uvědomila, že mi ten neuvěřitelný elán a pohoda, která z Terezina blogu přímo sálá, jednoduše chybí. V tom asi tkví to kouzlo, díky kterému Tereza už dvakrát vyhrála cenu, která se uděluje šikovným blogerům. Tereza se ve svém životě věnovala hraní na klavír, na housle, vystudovala náročné pražské gymnázium, bakalářský obor politologie na Karlově univerzitě a také magisterský obor na Univerzitě v Oslu. Navíc k tomu všemu je výbornou atletkou, která to dotáhla až do norského národního atletického týmu, kde také vyhrávala soutěže. A jako bonus - skvěle píše... Terezko, klobouk dolů před Vaším úsilím! ☺ (Mimochodem, blog už zase čtu celkem pravidelně a na články, které se dnes už týkají i malého miminka, se vždycky moc těším, přestože rozhodně nejsem cílová skupina a svůj život žiji naprosto odlišným způsobem.)

     Kniha je vlastně takovou autobiografií mladé slečny, která se vydala hledat do cizí země své štěstí a také samu sebe. Tereza popisuje své vzlety (třeba když ji na poslední chvíli vzali na univerzitu, když ji její norský snoubenec požádal o ruku, když procestovala Afriku a užila si to na safari nebo když se vdávala), ale také své pády (když se zranila a nemohla soutěžit, když začínala v Norsku se svou první brigádou, když jí chyběly peníze, když nemohla přes půl roku najít žádnou práci, když jí neprodloužili smlouvu v práci jejích snů). Moc ji obdivuji (a vlastně jí i děkuji) za to, jakým způsobem popisuje svou obrovskou životní ztrátu, kterou osobně považuji za druhou nejhorší v lidském životě, která se však bohužel bez výjimky týká nás všech. 

     Kniha se mnou souzní ve svém poselství, které z ní cítím a tuším, že v tom jsme s Terezou na jedné lodi, protože to stejné tvrdím všem svým žákům každý rok neustále dokola... Kniha motivuje mladé (ale třeba i starší a pokročilé), aby se snažili splnit si své malé i větší sny, také však, aby se jen tak jednoduše nevzdávali hned při prvním neúspěchu. Začít žít svůj život téměř od nuly v cizí zemi, jejíž jazyk ještě ani tak dobře neovládáte, je neskutečně těžké a ani skvělá angličtina člověka leckdy nezachrání. Člověk, který něco takového nezkusil, si neumí tu zátěž vůbec představit. Navíc, na člověka v zahraničí dolehne stesk po domově, po rodině, po přátelích a také svých starých stereotypech. 

"Vy především musíte věřit sami sobě a poslouchat to svoje já. Nemám recept na šťastný život. Pro každého totiž ten šťastný život znamená něco jiného. Šťastní dokážeme být teprve tehdy, když poznáme sami sebe a to, co nás šťastnými opravdu dělá. Každý jsme unikát. A každý občas potřebujeme několikrát v životě zabloudit, spadnout a nabít si nos, abychom pochopili, co se nám život snaží naznačit..."

     Kniha je napsána velice čtivě a přes všechny prožité pády také ohromně pozitivně. Z každé stránky na vás dýchá skandinávská pohoda, norský životní stereotyp, jednoduše to jejich vlastní hygge, které je většině z nás naprosto cizí. Líbí se mi upřímnost, kterou Tereza vnesla do popisu norského životního stylu, a to především proto, že jej popsala přesně podle svých pocitů - jak kladných, tak záporných. Zpočátku jsem měla trochu obavy, zdali na mě kniha nebude moc sladká, už ten název - jakmile jsem však pochopila, že šlehačková oblaka nesouvisí  s Terezinými vzlety, právě naopak, souvisí s její mámou, které je kniha také věnovaná, pochopila jsem mnohé. Velice mě oslovilo cestování po Africe a Terezino vnímání zdejších domovů pro děti. Asi nejvíce se s Terezou rozcházím v náhledu na to, jak mají být některé věci "dokonalé" či "dokonale naplánované". Ale to je samozřejmě v pořádku, každý jsme jiný a byla by nuda, kdyby se všem líbily stejné věci. 

     V knize najdete spoustu krásných, černobílých ilustrací od Lucie Jelínkové. Obrázky souvisí s textem, většinou je na nich znázorněná samotná Tereza, Tereza společně s manželem nebo jejich život v Norsku. Ilustrace jsou opravdu zdařilé a do knihy se skvěle hodí. A pokud jste samotnou knihu ještě neviděli, tak obálka vypadá přesně jako šlehačková oblaka, ze kterých se na vás jistojistě dívá ta vaše nejkrásnější a nejlepší žena na světě... 

     Osobně knihu doporučuji všem, kdo mají rádi zajímavé životopisy mladých lidí, doporučuji ji všem mladým lidem, kteří se právě odhodlávají plnit si své sny (zároveň vás varuji, opravdu je možné si své sny splnit, ale vyžaduje to skutečně velké úsilí) a také všem, kdo rádi nakukují do životních "osudů" jiných lidí (jako to dělám například já). 

.........................................
aktualizace: víte, že Terezu můžete poslouchat i na Podcastech? Její vlastní Podcast se jmenuje V oblacích a pak ještě společně s Kovym pravidelně každý týden vydávají skvělý Podcast s názvem Linka :)