PŘED SPANÍM...

... máme s Čmeláčkem svoje každodenní rituály...

... napřed koupačka, potom večeře, srandičky s taťkou, prohlížení si nějakých vláčků na PC s taťkou (máme úplný vlakový období... jsou prostě všude a pořád), prohlížení obrázků v knížkách, čtení z knížek a těsně před usnutím, kdy už spolu ležíme v pelíšku, povídám Čmeláčkovi takovou sérii několika dětských básniček, jediných, které jsem za tu dobu vstřebala a umím zpaměti...

... super je, že u nich opravdu téměř vždycky usne...

A které to jsou?

... mojí hodně oblíbenou knížkou v dětství byl Hrubínův Špalíček veršů a pohádek s Trnkovými ilustracemi... mamka ho před několika lety (nemohouc se vlastních vnoučat dočkat) půjčila, bohužel si nikdo nepamatujeme komu, takže jsme bez krásné tlusté knížky plné básniček i pohádek... (jasně, našla jsem ho na uložto, stáhla si, abych si alespoň některé, z dětství oblíbené básničky, připomněla, ale to není ono)... nakonec jsem Špalíček našla na Aukru a pořídila ho za 40,- Kč... bohužel bez vazby, ale něco vymyslím, pro mě je hlavně důležitý ten obsah... :)

... naučila jsem se také pár básniček od Josefa Václava Sládka... alespoň takto cvičím paměť a tak v učení se básniček budu pokračovat a rozšiřovat tak náš večerní repertoár... :)

KUŘÁTKO A OBILÍ: František Hrubín

Jak to bylo pohádko?

Zabloudilo kuřátko.

Za zahradou mezi poli,

pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí,

bude večer za chvíli.

Povězte mi, bílé ovsy,

kudy vede cesta do vsi?

Jen se zeptej ječmene,

snad si na to vzpomene.

Kuře bloudí mezi poli,

pípá, pípá, nožky bolí.

Pověz, milý ječmínku,

jak mám najít maminku?

Ječmen syčí mezi vousy,

ptej se pšenic, vzpomenou si.

Kuře pípá u pšenic,

nevědí však také nic.

Milé kuře, je nám líto,

ptej se žita, poví ti to.

Kuře hledá žitné pole,

ale to je dávno holé.

A na suchá strniska

vítr tiše zapíská.

Vždyť jsi doma, za chalupou.

Slyšíš? V stáji koně dupou,

kocour ve stodole vrní

a tvá máma za vraty,

zob, zob, zobá bílé zrní

s ostatními kuřaty.

Děkuji ti, žitné pole!

Pozdravuj tam ve stodole!

Koho, milé políčko?

Zrno i to zrníčko!

Ať se ke mě z jara hlásí,

vychovám z nich nové klasy.

A tak mámu za krátko

našlo také kuřátko.

PALEČEK  A JEHO KAMARÁDI: František Hrubín

„ Mámo, usmaž koblížky!“ 

„ Až mi dojdeš na šišky, 

nemám už čím topit synku, 

dělej něco pro maminku!“ 

V lese bum, bum, bum, 

šiška jako dům,

za ní druhá, po ní třetí

z vysokého smrku letí.

Paleček je dávno v lese, 

sám však šišku neunese. 

Jde okolo školáček,

jménem Ukazováček. 

Okoukne ji, pak se sehne,

ale s šiškou ani nehne. 

Zavoláme Prostředníčka: 

„Prostředníčku, pomoz nám!“ 

Chlapečkovi zrudla líčka: 

„Nadarmo se namáhám!“ 

Zavoláme Prsteníčka: 

„Prsteníčku, tak co ty?“ 

Chlapečkovi zrudla líčka:

„Šiška dělá drahoty.“ 

Zavoláme na Malíčka: 

„Pojď, Malíčku, pomoz nám!“ 

Malíček je chytrá hlava, 

kamarádům rady dává: 

„Ty jdi sem a ty jdi tam, 

čekejte , až zavolám! 

Tak teď! Hej rup! Už ji nesem…“ 

Vracejí se domů lesem, 

Máma jim dá za šišku 

plnou mísu koblížků.

POLÁMAL SE MRAVENEČEK: Josef Kožíšek

Polámal se mraveneček,

ví to celá obora,

o půlnoci zavolali

mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,

potom píše recepis.

Třikrát denně prášek cukru,

bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady, 

mraveneček stůně dál.

Celý den byl jako v ohni,

celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky, 

pátý pravil: "Neplakej!

Zafoukám Ti na bolístku, 

do rána Ti bude hej!"

Zafoukal mu na bolístku, 

pohladil ho po čele,

HOP a zdravý mraveneček

ráno skáče z postele.

POHÁDKA: František Hrubín

Princeznička na bále

poztrácela korále.

Její táta, mocný král,

Honzíka si zavolal:

"Honzíku, máš namále,

přines nám ty korále!"

Honzík běžel za horu,

nakopal tam bramborů.

Přinesl je před krále:

"Tu máte ty korále!

Větší už tam neměli,

snědli je už v neděli."

LESNÍ STUDÁNKA: Josef Václav Sládek

Znám křišťálovou studánku, 

kde nejhlubší je les,

tam roste tmavé kapradí

a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít

pod javorový kmen.

Ti ptáci za dne bílého,

ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké

a kolem ticho jest,

tak studánka i nebesa

jsou plny zlatých hvězd.

HÁDANKA: Josef Václav Sládek

Na palouce, modré louce,

pasou se tam zlaté ovce.

V noci se tam pasou, ve dne

neuhlídáš ani jedné.

A je jich tam na tisíce

a je jich tam ještě více.

Pastýře však žádný z lidí

neviděl a neuvidí.

SLUNCE NA ZÁPADĚ: Josef Václav Sládek

Kam ty chodíš, slunko zlaté, 
kam ty chodíš spát,
když se večer do červánku
kloníš na západ?

Za lesy či za horami
skládáš-li svou skráň,
anebo Tě k odpočinku
vítá mořská pláň?

"Za horami jiné hory,
za lesy zas les
a já stále musím dále
zítra jako dnes.

Jiným lidem, jiným krajům
nesu bílý den, 
zatímco vás do náruče
pojal noční sen.

Vy budete dávno spáti,
jiní budou bdět,
a já oka nezamhouřím,
než se skončí svět."

BĚŽEL ZAJÍC K TÁBORU: Ljuba Štíplová

Běžel zajíc k Táboru,

přeskakoval závoru.

Roztrhl si nohavici,

posadil se na lavici,

brečel tam až do oběda,

že už se to spravit nedá,

že mu táhne na záda,

že mu máma doma dá.

Šla tam tudy veverka

do Prachatic pro pérka.

Povídala: "Co tu fňukáš?

Copak se Ti stalo? Ukaž?

Kvůli tomu pláčeš, Janku?

Jako bys měl na kahánku,

vždyť tu dírku mrňatou

spravíš jednou záplatou."

Běžel myšák z Dobříše,

ztratil knoflík na břiše.

Doma mu ho nepřišli,

foukalo mu pod košili.

Naříkal si celou cestu,

že nemůže zapnout vestu.

Že je jako pobuda,

což je velká ostuda.

Šla tam tudy jedna myš,

dělala mu: "Kyš kyš kyš."

Potom jí ho přišlo líto,

povídala: "Svlékni si to. 

Na co shánět knoflík v městě,

mám jich doma nejmíň dvě stě,

v malované krabičce,

po své myší babičce."

Běžel sysel od Aše,

nesl cukr do kaše.

Chtěl se cestou plotem prodrat,

rozpáral si kožich o drát.

Spěchal domů, do chalupy,

trousil cestou syslí chlupy.

Pět jich ztratil z ocásku,

šestý visel na vlásku.

Šel tam ježek z Žebráku,

povídá: "Ty lajdáku!

Jak se kožich někde párá,

začne línat, jako z jara.

Vem si jehlu z mého hřbetu, 

zašij si to v cukuletu.

Nebo budeš plešatý, 

jak ta blecha s blešaty."

Běžel křeček z Čakovic,

nesl tašku makovic.

Myslel, že si cestu zkrátí

kolem trnky na souvratí.

Jenže trnka měla trny,

křeček nebyl opatrný,

nedbal, neznal, teď to ví,

trhnul tašku o křoví.

Šel tam tudy králíček,

nesl z pošty balíček.

Povídá mu: "Nebreč, křečku,

pojďme ke mně do domečku.

Já Tě vážně nechci strašit, 

ale musíš si to zašít,

jinak by Ti makovic

zbylo v tašce polovic."

A jak to přišlo do knížky?

Za dva burské oříšky.

Veverka to v husté chvojce

prozradila tajně sojce.

Že je sojka velká žvanda

byla z toho všude švanda.

V lese, ve vsi, na poli,

zkrátka v celém okolí.

Jeden vrabec z Jenečka,

taky pěkný všetečka...

čimčaral to, jak byl v ráži,

u malířů na zápraží.

Zrovna přišla Věrka z jeslí, 

začla škemrat: "Táto, kresli!!"

A pan malíř maloval, 

co ten vrabec žaloval.

BROUČCI NA POUTI: Ondřej Sekora 

U dvou kytek na paloučku

od rána je plno broučků.

Cvrček tluče do bubínku,

střevlík volá mandelinku, 

ať už na pouť utíká,

že už hraje muzika.

Komáři jdou s klarinetem, 

kobylka má housličky.

Vyhrávají broučím dětem 

do pochodu písničky.

Čmelák bouchá na činely,

moc ho ale rozzlobí,

když mu trubec a dvě včely

za ušima zatroubí.

V kolotoči vítr hvízdá,

hyjé, hyjé to je jízda.

Někdo radí, někdo střílí,

nikdo nemá dlouhou chvíli.

A kdo sám nic dělat nechce

dívá se jak na žíněnce

soupeří dva chrobáci

a má z toho legraci.

Co se děje? Co se děje?

Podívejte na žokeje

jaké dělá kotrmelce.

Kůň se splašil, 

shodil jezdce,

zařehtal a plný síly

sám teď tryskem pádí k cíli.

Nebuď smutný, 

to se stává,

pokaždé se nevyhrává.

Tlustá dcera tesaříka

jedla ve dne, jedla v noci,

tak ať si teď nenaříká, 

že ji auto neveze.

Že poláme každou hračku, 

že ne může na houpačku,

že se smějí všichni brouci

vypasené Tereze.

U hangáru na letišti

zlatohlávci strachy piští,

co kdyby chroust akrobat

na zem z modré výšky spad?

Chroust se cvičil celé týdny,

proto se teď vážný, klidný

vychloubá svou nádherou

před filmovou kamerou.

Mlsalové z blízka, z dálky

chodí pro cucavé špalky.

Pro lízátka, pro cukrátka,

mléčná, kyselá i sladká...

Pro suky i karamelky

do cukrárny paní včelky.

Pozor, ať tu dobrotu

nevysypeš z kornoutu!

Skvělá jízda na housence

pro slečny, i pro mládence.

Tam a zpátky za kačku,

vyberte si sedačku!

Pro larvy a pro mravence,

komáry a muší holky

za polovic kolem louky.

Jedem! Pozor na klobouky!

Potápníci u rákosí

postavili tobogan.

Celý den se k němu trousí

malí broučci ze všech stran.

Klouzají se a jsou rádi,

jak v tom horku voda chladí.

Jenom jeden kovařík

pro pár kapek tropí křik.

Ctěné dámy, ctění páni,

račte vstoupit bez váhání 

do našeho varieté.

Jsou v něm popletení klauni, 

fakír, hadí muž jak z gumy,

žonglér, který hrát si umí

s třemi míčky v jedné dlani.

To se u nás nasmějete!

Majka se dí v pokladně,

a když někde najde brouka, 

který dírou v plachtě kouká,

plácačku hned popadne.

Zamračí se, zlostně dupne,

že se tady platí vstupné...

Pomůžeš mu? Hodně křič:

"Pozor broučku, uteč pryč!"

A je konec pouti broučků

u dvou kytek na paloučku.

V lese se už kvapem stmívá,

nad bubínkem cvrček zívá.

Písnička je dohraná,

budou spát až do rána!

Tak, to jsou ony, naše básničky... Psala jsem je z hlavy, tak snad tam nejsou nějaké chybičky... většinou si texty decentně upravuji podle svého vkusu... nebo tak, aby jim i Čmelda trochu rozuměl... 

Máte také svoje oblíbené večerní nebo třeba ranní rituály?

My máme i ty ranní, ale o těch zase někdy jindy... :)

Tak dobrou noc! :)