CANTERBURSKÉ POVÍDKY: Geoffrey Chaucer

Název: Canterburské povídky

Autor: Geoffrey Chaucer

Vydalo: Academia, 2010

Anotace:

Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách. Jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejich obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi.

.......................................................

Můj pohled:

Canterburské příběhy jsou psané čtivou formou na to, kdy a kde byly sepsány. Jedná se o nedokončené Chaucerovo dílo. Jeho plánem bylo napsat 120 příběhů od 30 poutníků, zvládl však napsat jen čtvrtinu. Příběhy pokrývají všechny žánry a styly, které literatura nabízela. Příběhy jsou situované do okolí Londýna a reprezentují svou dobu i lidi, kteří v ní žili. Chaucer se během poutní cesty ze Southwarku do Canterbury (katedrály, která je nazývána také Anglickým Jeruzalémem, v níž byl zavražděn biskup Thomas Beckett). Poutníci všech sociálních tříd a všech profesí se schází v hostinci Southwark Tabard In, odkud dále pokračují společně poutní cestu. Příběhy ukazují život, práci a celkově problémy lidí, kteří žili na konci 14. století. 

Geoffrey Chaucer:

Geoffrey Chaucer byl anglický středověký básník, uznávaný jako první literární osobnost v Anglii. Narodil se v měšťanské rodině obchodníka s vínem. Od mládí byl spojen s dvorskou službou jako páže, voják, dvořan, diplomat a úředník. Působil postupně ve službách Edvarda III., Richarda II. a Jindřicha IV. Vzhledem k diplomatickým posláním pobýval ve Francii a Itálii, kde se seznámil se soudobou italskou literaturou jako byli Dante, Petrarca a Boccaccio. Pochován byl ve Westminsterském opatství a jeho hrob se stal zárodkem pozdějšího "koutku básníků".